S ubytováním výrazně pomáhají města či kraj. Ten od začátku války zprostředkoval k polovině listopadu přes krajské centrum pomoci pro Ukrajince ubytování 7 875 uprchlíkům. „Od začátku války jsme takto od státu nárokovali přes 270 milionů korun. Vedle tohoto systému si mohou lidé, kteří ubytovávají uprchlíky ve svých soukromých bytech, zažádat o finanční příspěvek u ministerstva práce a sociálních věcí,“ uvedla mluvčí kraje Nikola Birklenová.
„Bydlím na ubytovně se svým synem. Kuchyň, koupelna a toaleta jsou společné. V pokoji jsou 2 postele, stůl, 3 židle, lednice, umyvadlo, noční stolek a velká šatní skříň. Koupila jsem další skříň, sušák na prádlo, botník, věšák na šaty a starý šicí stroj. Na více věcí už by v místnosti nebylo místo,“ řekla Naděžda z Kryvého Rihu.
V dalších velkých pokojích žijí i tříčlenné rodiny a v jednom pokoji jich je dokonce šest. Dostupnost ubytovacích kapacit zajišťují ze zákona hejtman se starosty. „Provozovatelé ubytování pak mají nárok na paušální náhradu nákladů na ubytování za ubytovanou osobu a noc,“ uvedla Birklenová.
„Bojím se, že mě vystěhují“
V regionu je 70 těchto poskytovatelů. „Jedná se o obecní a nájemní byty, ubytovnu kraje, případně byty či ubytovny příspěvkových organizací kraje, ubytovny a hotely soukromých subjektů. Časové omezení smluv není aktuálně téma, neblíží se turistická sezona, navíc stát navýšil kompenzační příspěvky,“ přiblížila mluvčí. „Smlouvy jsou tedy nejčastěji na dobu neurčitou. Také se zatím neočekává, že stát kompenzace přestane poskytovat. Bezplatný pobyt a jeho délka jsou čistě na rozhodnutí státu.“
Marija z Černihiva bydlí také na ubytovně. „Teď jsme tři, dvě z nás se s takovými životními podmínkami nedokázaly vyrovnat a vrátily se domů. Ubytování má základní vybavení, ručníky, ložní prádlo a nádobí jsme dostaly z humanitární pomoci,“ uvedla.
„Pracuji v továrně, můj plat není velký, ale mohla bych si něco koupit. Nicméně se bojím, že mě mohou kdykoli vystěhovat. Za bydlení zatím neplatíme, náklady nám kompenzuje stát, sama bych to neutáhla,“ líčila své obavy Marija.
„Pokud by se stalo, že by se poskytovatel rozhodl smlouvu ukončit a poskytované ubytovací kapacity již uprchlíkům nechtěl poskytovat, našel by jim kraj nové ubytování, a tím pádem by se podepisovaly smlouvy nové. V této souvislosti je namístě podotknout, že kraj s ohledem na možnost zesílení uprchlické vlny, které může s příchodem zimy nastat, stále aktivně vyhledává ve spolupráci s obcemi, příspěvkovými organizacemi i soukromými subjekty další ubytovací kapacity,“ řekla Birklenová.
Marina s příbuznými utekla z Luhanské oblasti. „Bydlíme v Karviné, v bytě je nás šest, jen nejstarší syn zůstal na Ukrajině, je to voják. Když jsme se sem stěhovali, nebylo v bytě kromě kuchyně nic. Nájemce nám přivezl matrace, hrnce, ložní prádlo, hrnky, talíře, skleničky, prostě vše, co jsme potřebovali. Sami jsme postupně koupili ledničku, pračku, nábytek, televizi a notebook,“ sdělila Marina. „Zatím neplatíme nájem. Na Ukrajinu se nemáme kam vrátit. Ani rodiče, ani já už nic nemáme, všechno je v troskách.“
Pronajaté byty
Další Ukrajinky žijí v pronajatých bytech. „Bydlíme v Ostravě v dvoupokojovém městském bytě, je nás šest. Když jsme se nastěhovali, byla v bytě pouze kuchyňská linka a plynový sporák,“ řekla Marina ze Záporoží.
Veškerý nábytek do bytu jí pomohli sehnat přátelé. „Někteří nám dali skříně, jiní pohovku, další postel, matraci jsme si koupili sami. Pračku a ledničku nám také koupili naši čeští přátelé. V centru pomoci pro Ukrajince jsme našli ručníky, deky, polštáře, kuchyňské náčiní a nádobí. Některé věci jsme si samozřejmě koupili sami,“ vysvětlila Marina s tím, že nájemné za byt i s poplatky za služby ji vychází zhruba na 10 tisíc korun.
Elena z Dnipra také žije v Ostravě. „Bydlím se svými dvěma dcerami v jednopokojovém bytě. Zpočátku byla v kuchyni lednička, pračka, křeslo, televizní skříňka, sporák a nábytek. Kuchyňské utěrky, osušky a povlečení nám zčásti darovali dobrovolníci, zčásti jsme si je koupily nebo nechaly převézt z Ukrajiny.“ vyjmenovala Elena.
Spoustu nádobí jí však darovali i dobrovolníci. „Koupila jsem si něco navíc: pánev, sklenice, pekáče. Postel, kuchyňský stůl, židle a matrace mi daroval můj učitel češtiny. Mohu si dovolit koupit vše, co potřebuji, protože pracuji a manžel mi z Ukrajiny pomáhá. Za byt platím 8 tisíc korun plus služby,“ doplnila Ukrajinka.
Marině, která se třemi dětmi utekla z Peršotravenska v Dněpropetrovské oblasti, přispívá na nájem manžel. „Byt máme plně vybavený. Ručníky, ložní prádlo, nádobí a spotřebiče nám Češi poskytli zdarma. Nábytek jsme částečně dostali, částečně jsem si ho koupila sama. Snažím se vydělávat a peníze dostávám i od manžela na Ukrajině. Nájemné je 13 500 korun,“ poznamenala uprchlice.
Na dary byla odkázaná i Hanna z Dnipra: „Se dvěma dcerami bydlíme v Polance nad Odrou. Téměř všechno nádobí mi poskytla paní domácí. Další věci nám přivezli čeští známí. I televizi jsme dostali,“ konstatovala Hanna. „Nájemné platí stát. Já platím jen poplatky za energie. Každý měsíc to je 5 tisíc korun, což pro mě také není málo,“ uzavřela Hanna.
