Zhruba padesátka staveb v areálu Dolu Frenštát má už pětadvacet let prošlá stavební povolení. O jejich likvidaci rozhodl i Krajský úřad Moravskoslezského kraje, ale společnost OKD proti tomu podala na konci ledna správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Ten prozatím demolici odložil. Starosta Trojanovic, který je zároveň i předsedou Sdružení měst a obcí na ochranu Beskydského regionu, je ale přesvědčený, že je jen otázkou času, kdy firma bude muset stavby odstranit.
Celý spor se táhne už čtvrt století. Nemáte pocit, že váš boj je poněkud marný?
To bych neřekl. Bohužel jsou naše zákony nastavené tak, že všechno trvá moc dlouho. Je třeba zdůraznit, že činnost OKD je na Dole Frenštát utlumena už od roku 1990. Za celou dobu se společnost nepohnula ani o píď, byť měla různé plány. V roce 1997 jednala o omezené těžbě, v roce 2002 chtěla dobývací prostor na plyn, o dva roky později žádala o průzkumnou ražbu. S žádným požadavkem neuspěla. Po celou dobu je OKD ve velké defenzivě.
Jak chcete dál postupovat, když teď soud odložil demolici důlních staveb?
Rozhodně budeme na OKD neustále tlačit. Už vypracováváme podnět ke stavebnímu úřadu. Stavby v areálu Dolu Frenštát momentálně mohou stát, ale OKD je nesmí používat. Přitom je provozuje a některé dokonce pronajímá dalším firmám, čímž se neoprávněně obohacuje. Proto se obrátíme i na živnostenský úřad. Další podnět budeme směřovat na báňský úřad. Ten tvrdí, že stavby jsou potřeba pro současný konzervační režim. Jenže společnost je nesmí používat vůbec, takže budeme chtít, ať se podle toho zařídí.
Vypadá to, že OKD chce teď celou záležitost co nejvíce protahovat. Myslíte si, že ještě existuje šance dohodnout se s ní na odchodu z Frenštátu?
O to se snažíme už mnoho let, ale marně. Nové vedení společnosti se s námi zatím odmítá bavit. Navíc v dobách, kdy měla společnost OKD peníze, se nás snažila neustále uplácet. Naštěstí všechny zdejší spolky pochopily, že města a obce jsou stabilnějším partnerem než těžař, který peníze chvíli má, ale za nějakou dobu je mít nemusí. Vždycky jsme tvrdili, že od nich žádné peníze nechceme, ať je raději dají lidem na Karvinsku, kde byly třeba.
Celý areál Dolu Frenštát je v konzervačním režimu, který podle OKD vyjde levněji než kompletní zasypání jam.
S tím nesouhlasím. OKD tvrdí, že konzervační režim stojí 60 až 70 milionů korun ročně. Po optimalizaci, kterou společnost prošla, to zřejmě bude ještě méně, podle mě okolo 50 až 60 milionů. Přitom zasypání jam by vyšlo na 50 milionů a demolice budov na dalších 70 milionů. Když ještě odečteme částku, kterou by firma utržila za železo, tak se dostaneme maximálně na 100 milionů. Každý si může udělat úsudek, co je levnější. Navíc i celkové zasypání pořád dává možnost v budoucnu uhlí těžit.
To by si ale nikdo na Frenštátsku nepřál. Nebo ano?
Pokud se máme dívat na uhlí jako na strategickou surovinu, tak proč ne. Proč bychom ho ale měli těžit teď, když ho můžeme levněji dovážet? Nevidím důvod, proč by měl stát těžbu dotovat. Ať raději opraví silnice. Až na tom budeme hodně špatně a uhlí bude mít cenu zlata, pak ho pojďme těžit. Momentálně budeme spokojenější, když ho budeme mít pod zemí a vědět, že když bude třeba, můžeme pro něj sáhnout.
Mnoho lidí těžaře obviňuje z toho, že areál Dolu Frenštát narušuje ráz beskydské krajiny. Jak velkou satisfakcí by byl fakt, že by zde našlo práci mnoho lidí?
Bylo by to spíše na škodu, protože by za prací jezdili ti, kteří k tomuto regionu nemají žádný vztah. Takové oblasti jsou pak nejproblémovější. Stačí se podívat na severní Čechy, Bruntálsko a Karvinsko. A ptám se, jestli něco takového chceme i tady. Navíc by o práci přišlo okolo čtyř tisíc lidí, kteří jsou zaměstnáni v místních firmách specializujících se na elektrotechnický průmysl. Jejich areály totiž stojí na dobývacím území, které je tady ještě od dob nesmyslného diktátu Sovětského svazu. O lidech pracujících ve službách turistického ruchu ani nemluvím.
