Podzemím Dolu Doubrava nedaleko Orlové, v hloubce 920 metrů, otřásla exploze. Chodbu ve 37. sloji zachvátil požár, prostorem se rychle šířil smrtící kouř. Nebylo úniku. Pětadvacet havířů a důlních záchranářů už nikdy nevyfáralo vyprostit se navíc podařilo jen osm těl.
Nikdy se nezjistilo, co vlastně osudný výbuch způsobilo. „Hlavně to byl pro všechny obrovský šok. Znal jsem všechny, byli to kamarádi,“ vzpomínal 72letý Karel Rašík, tehdejší vedoucí výroby, který v Doubravě pracoval od roku 1959.
První problémy se objevily už 6. května 1985 na předchozí noční směně. Slojí se šířil zápach z hoření. Prvotní podezření na poruchu větrání se nepotvrdilo, o něco později revírník zjistil zápar uhlí, tedy samovznícení, ale bez plamene. Záchranáři hlásí kouř i šíření oxidu uhelnatého. Horníci jsou z nebezpečného místa odvoláni.
Důl Doubrava v 80. letech. Těžba tam skončila v roce 2007 a nyní není po povrchových stavbách ani památky.
Záběr ze státního pohřbu horníků zemřelých v roce 1985 v Dolu Doubrava. Pohřbeno však bylo jen osm těl z pětadvaceti.
Záchranáři pracují na odstranění havárie, větrání údajně zůstává vypnuto. Směny se střídají, přicházejí čerství záchranáři a vracejí se i horníci. Jenže v 9:45 hodin se ozývá výbuch. Záchranáři na místě jsou okamžitě mrtví. „Další se snažili co nejrychleji dostat pryč, jenže se udusili,“ řekl Rašík.
Kvůli ohrožení celého dolu bylo nebezpečné místo zahrazeno, a to i s těly sedmnácti horníků. Otevření kritického úseku by mohlo vyvolat další výbuch.
Po třiceti letech se u památníku na doubravském hřbitově sešla asi stovka horníků, bývalých i současných, pamětníci i pozůstalí.
Zdař bůh, kamarádi |
Osmdesátiletá Drahomíra Hanusková se neubránila slzám. Před třiceti lety přišla o svého jediného syna Jiřího. Tehdy mu bylo pětadvacet let. „Jako by to bylo včera. Pořád to hodně bolí a už nikdy nepřebolí. Oporou je nám vnuk,“ popisovala.
Sedmdesátiletý Josef Štěpánek z Orlové a jeho tři bratři byli havíři. A všichni pracovali na Doubravě. „Bratr Ivan byl záchranářem a v dole zůstal. Nikdy ho nenašli,“ povzdychl si a dodal, že připomínku události považuje za velmi důležitou. „Ještě se někdy v očích objeví slza. Jeme rádi, že se podařilo pietní akt zorganizovat.“
Za akcí stojí zejména doubravský farář Marcel Puvák. Po pietním aktu u památníku důlních neštěstí lidé přešli do kostela svaté Hedviky na vzpomínkovou bohoslužbu. „Považoval jsem za důležité uctít památku havířů, zvláště když většina není pohřbena a dole zůstala navždy,“ vysvětlil duchovní.
Důl Doubrava ukončil provoz v roce 2007, zhruba o čtyři roky později byly všechny povrchové stavby včetně těžní věže odstraněny. Pod Doubravou se ale stále dobývá uhlí, jen se tam havíři dostávají ze sousedních dolů. Ale tam, kde před třiceti lety řádila smrt, už žádný havíř nevkročil.
