V Novém Jičíně bylo takovým místem prostranství před Památníkem Vítězství u ulice Dolní Brána, jen kousek od centra města. Na rozdíl od mnoha jiných podobných děl sousoší přečkalo porevoluční neklidný čas i střídání starostů.
„Přitom zrovna toto dílo je Památníkem válečného vítězství jen podle názvu. Vedle rudoarmějce stojí žena z lidu, asi dělnice, a hlavně milicionář,“ zmiňuje Vlastimil Šimík, který za odstranění sousoší mnoho let bojoval. Ale už to vzdal.
„Sice mi pořád dost vadí, že v Novém Jičíně stojí, ale jsou na světě důležitější věci,“ vysvětlil. Dodal, že vždy památník někdo z vedení města hájil, a to i v době, kdy na radnici seděly pravicové koalice.
Autor s odstraněním díla ostře nesouhlasil
Sousoší na podstavci s pěticípou hvězdou a nápisem ČSSR - SSSR bylo odhaleno v roce 1976 nikoliv v květnu při oslavách osvobození, ale v listopadu v předvečer výročí VŘSR, tedy revoluce ruských bolševiků v roce 1917.
Nejblíže měl památník k odstranění v letech po sametové revoluci. Počítalo se také s jeho využitím jako součástí panoptika připomínajícího čtyřicet let komunistické nadvlády. Z velkorysého projektu nakonec sešlo.
Proti odstranění byl velmi rázně i autor sousoší Karel Vašut, sochař z blízkého Frenštátu pod Radhoštěm. Pokaždé, když se myšlenka na stržení sousoší objevila, hrozil autorskými právy a žalobou.
Vašut zemřel před dvanácti lety a novojičínští radní plánovali, že sousoší budou řešit v souvislosti s plánovanou zástavbou přilehlé strany Dolní Brány. Nebo že za domy alespoň zmizí z očí veřejnosti.
Ale plán na výstavbu domů se vlivem ekonomické krize neuskutečnil. Až letos radnice opět představila projekt na zastavění nyní prázdné části ulice. Památník to však zřejmě ovlivní jen málo.
Ministerstvo by město nijak neomezovalo
„Zastavovací studie respektuje památník včetně jeho umístění. V dalších stupních dokumentace by mělo být navrženo jeho přizpůsobení současnosti, například informační tabulí vysvětlující historický kontext. Studie nestanovuje, jak bude s památníkem naloženo, to je záležitost případných podrobnějších dokumentací a jednání,“ uvedla novojičínská mluvčí Marie Machková.
Upozornila, že památník je veden ministerstvem obrany jako válečné hrobové místo a navíc je stále chráněn autorským zákonem. „Město Nový Jičín proto žádné zásadnější kroky v této věci nepřipravuje,“ sdělila mluvčí.
Jiří Celetka z tiskového odboru ministerstva obrany sdělil, že by se město na zařazení do seznamu válečných hrobových míst ohlížet nemuselo. Připomenul, že ačkoliv byl památník odhalen až v roce 1976, podle podkladů ministerstva ho vystavěli v roce 1975 k 30. výročí osvobození Nového Jičína.
Historik: K odstranění není důvod
Památník podle ministerstva nepřipomíná válečné události nebo válečné či odbojové oběti, ale je připomínkou osvobození Nového Jičína. „Nejedná se o válečný hrob ve smyslu zákona o válečných hrobech. Ministerstvo obrany v takovém případě není oprávněno nějak omezovat případné nakládání s tímto pomníkem,“ konstatoval.
Historik Muzea Novojičínska Radek Polách by byl proti případnému odstranění. „Památník družby a vítězství je jednou z mála monumentálních sochařských realizací v Novém Jičíně. I přesto, že byl symbolem totalitní moci a u nás je od roku 1918 zažitý trend ničení paměti předchozí doby, domnívám se, že není důvod k jeho odstranění,“ vysvětlil.
Dodal, že Vašut vytvořil zajímavé dílo, které má své místo i v historii města. „Sádrový model památníku je ve sbírkách Muzea Novojičínska,“ doplnil Polách.
