Čtvrtek 9. prosince 2021, svátek má Vratislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 9. prosince 2021 Vratislav

Ostravské stopy: Město potřebuje hlubší proměny, míní dramaturg Jurda

  16:55
Poprvé v Ostravě? „Pocem, ty hajzle, dělej! Tato věta z Přívozu v roce 1979 mi utkvěla v paměti,“ vzpomíná Aleš Jurda, který v televizním studiu Ostrava působí více než čtyři desetiletí. S trochou štěstí se mu podařilo přečkat šedivou éru normalizace, pak následovaly úspěchy porevoluční doby. Právě Jurda se stal dalším z osobností v cyklu iDNES.cz a MF DNES Ostravské stopy.

Dramaturg České televize Ostrava Aleš Jurda je sice brněnským rodákem, ale už desítky let pracuje a žije v Ostravě. | foto: Adolf Horsinka

Jako dramaturg je Aleš Jurda podepsán pod desítkami hraných titulů. K Ostravě ale přišel náhodně, pochází totiž z Brna, kde také vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity – tehdy Jana Evangelisty Purkyně.

Ještě předtím, než se dostal na sever, potkalo jej několik rozhodujících okamžiků.

„Na jaře 1977 jsem měl končit školu, ale prodloužil jsem si diplomku do podzimu, což mimo jiné znamenalo o rok odloženou vojnu. Potkal jsem Miloše Štědroně a ten se ptá, kde pracuju. Nedocvaklo mi, že bych měl nastoupit do nějakého zaměstnání. ‚Umíš psát na stroji?‘ To jsem uměl, a tak jsem od léta dělal referenta na Mezinárodním hudebním festivalu Brno, kam mě přijal hudební skladatel Arnošt Parsch,“ vzpomíná Jurda na měsíce předtím, než zamířil na vojnu a následně opustil Brno.

Na rozdíl od svého otce, který působil jako televizní kameraman, on tehdy směřoval k hudbě. Do hudebních redakcí brněnské televize a rozhlasu se však nedostal.

Aleš Jurda

  • Scenárista a dramaturg ČT Ostrava se narodil v roce 1953 v Brně. Je absolventem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 
  • Spolupracoval na řadě úspěšných filmů a televizních adaptací. Podílel se například na oceňovaném psychologickém dramatu Radima Špačka Pouta, na úspěšném kriminálním dramatu Jiřího Svobody Sametoví vrazi, na prvorepublikové komedii Dušana Kleina Konto separato, na oblíbených televizních snímcích Travis, Jasnovidka, Occamova břitva, Ženy, jež nenávidí muže, Kobova garáž, seriálu Strážci duší či pohádce Tajemství staré bambitky.

Za rok, dva měsíce před vojnou, ale nastal obrat. „Sedím takhle na festivalu v kanceláři a najednou volá Květa Škutchanová z ČST Ostrava (Československá televize Ostrava - pozn. red.): ‚My bychom chtěli, abyste k nám nastoupil.‘ Informovala se v Brně na naší katedře a zjistila, že nějaký Jurda tíhne k muzice a hraje v Divadle na provázku,“ vzpomíná dramaturg na způsob, jak se do Ostravy dostal.

Drsné prostředí

Kývnout na nabídku bylo jednoduché. Byl tady ale jeden problém. „Já ale jdu na vojnu…“ – „Tak potom,“ jednoduše to uzavřela paní Škutchanová.

Za čtrnáct měsíců se dozvěděl, že jí má říkat Květo. „Žádná paní Škutchanová, my si buď musíme říkat soudruhu, nebo křestním jménem,“ uslyšel.

Ostravu navštívil do té doby jen coby malé dítě. Pak ale přišel rok 1979 a společně s Vaškem Cejpkem jeli na nová pracovní místa v televizi.

„Vašek mi povídá: Díval jsem se na mapu, přijedeme do Přívozu, televize je na Přívozské ulici, tak to bude blízko. Tak jsme šli s kufry pěšky (směje se) a hledali.“ A město se začalo představovat. „Nádraží, Přívoz. A nějaká ženská řve po děcku: Pocem, ty hajzle, dělej! Něco takového jsem v životě neslyšel. Drsné prostředí, to bylo hned jasné. Špinavo a centrum otřískané. První pocit, jako bychom se ocitli ve vyhnanství, ale brzy začal díky lidem slábnout. Třeba přijetí v redakci bylo přátelské, kamarádské a většinou vstřícné.“

„Nebyl snad nikdo, kdo by v režim věřil“

V redakci samozřejmě byla stranická buňka. „Ale nebyl tam snad nikdo, kdo by v režim věřil. Normalizace byla bublina ideově vyprázdněná,“ vzpomíná Jurda.

Ne všichni dramaturgové byli ve straně, včetně něj. „Ale v druhé polovině 80. let začal tlak. Režisér František Mudra mě měl připravit na kandidaturu. Říkal jsem Frantovi: Já tam nechci. A on: K...a, tam musíš! Takové byly naše rozhovory (směje se). Pak nastoupil nový šéf redakce Michal Najbrt a ten mě zachránil, i když byl nomenklaturní kádr. Řekl ne, ještě ne. A už to nevyšlo. V obdobné situaci se tehdy ocitl dnešní ministr kultury Luboš Zaorálek. Přišel pár let po mně, seděli jsme vedle sebe. Toho také začali tlačit do členství v KSČ, ale zavčas skočil po Lidové straně a tím pádem musel odejít.“

Práce v televizi byla zostřená severomoravským pojetím normalizace, tak jak ji chápal krajský výbor KSČ. Předem se schvalovalo každé slovíčko. Nad uměleckými argumenty vždy zvítězil ten politický. V žádném záběru například nesměla být vidět byť jen věžička kostela, v koledách se slovo Ježíšek nahrazovalo děťátkem.

„Centrum žije hlavně díky studentům“

Přes to všechno si, když před pěti lety dokumentárně zpracovával šedesátiny studia, osvěžil Aleš Jurda na tu dobu názor:

„Bezprostřední plus pro mě bylo, že jsem se rychle dostal ke spolupráci s muzikanty, které jsem do té doby obdivoval jen na dálku. S celou ostravskou scénou populární hudby, s Jirkou Urbánkem a všemi dalšími z Flaminga, s lidmi z rozhlasu, z divadel. A šéfka vedla redakci umělecké tvorby normalizací tak, aby se diváci měli u čeho odreagovat a zabavit. Musely se dělat poplatné věci, samozřejmě, ale vedle toho vznikl Kamenný řád nebo Přátelé Zeleného údolí, Velké sedlo, kvanta hudby, soutěže a pořady o sběratelích, o lidovém umění atd. Zkrátka kolem mě bylo na poměry dost kreativní prostředí,“ popisuje dobové reálie.

Změnila se nějak výrazně bývalá komunistická bašta za uplynulá desetiletí? „I dnes mi těch deset let do listopadu připadá delších než těch následujících třicet. Takže změnila, samozřejmě. Zapomínáme, jak třeba vypadaly ulice. Dnes můžeme obdivovat spoustu nádherných secesních domů. Ale devastace byla hluboká a v některých případech pokračuje – Ostravica. A i dnes se dělají urbanistické chyby. Ovšem postavil se krásný Loutkáč nebo konzervatoř, bylo by toho víc. Knihovna zatím ne,“ říká dramaturg.

„Bitva není ještě rozhodnuta. Díkybohu za univerzitu, nejen pro její obecný význam. Centrum žije hlavně díky studentům. Ale nezůstávají tady! Přestože sem hosté jezdí, aby viděli například Dolní Vítkovice, Ostrava se ocitla mimo pomyslné hlavní cesty. Mění se a potřebuje mnohem hlubší proměny než mnohá jiná města, v tom to má mnohem těžší. To ale měla, jestli se nepletu, vždycky. A v tom by mohla být naděje, ne?“ zakončil Jurda vzpomínání.

  • Nejčtenější

V Ostravě zemřel tříletý chlapec nakažený covidem, měl i další onemocnění

Ve Fakultní nemocnici Ostrava zemřelo o víkendu první dítě z Moravskoslezského kraje nakažené koronavirem. Šlo chlapce...

Obrovský dárek místo stromku zakryl kašnu, emoce budí na náměstí i sítích

Snad žádná vánoční výzdoba města nevzbudila tolik rozdílných emocí jako obří dárkový balík, který dočasně skryl kašnu...

Perla Ostravy ožívá, začíná obnova módního domu Ostravica

Po bývalých městských jatkách, kde už finišuje přestavba na centrum moderního umění, čeká vzkříšení i další památkově...

Karviná - Sparta 1:2, zase ten Pulkrab. První kuriózní gól dal, na druhý přihrál

Sparťanští fotbalisté tahali čas, drželi míč u rohového praporku, nespěchali. V Karviné v závěru hájili těsné vedení...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Osmělování a do studené pomalu nefunguje. Je to mýtus, říká šéf party otužilců

Premium Otužování je fenomén, kterému se věnuje stále více lidí. Velká parta například plave za každého počasí pod splavem U...

TEST: Hodinky místo mobilu děti pohlídají i zabaví

Premium Co umějí chytré hodinky se SIM kartou pro děti? Nahradí mobil. Dá se na ně dovolat a většinou i sledovat jejich polohu...

Opatření bojkotuje stále více lidí, cítí se podvedeni, říká psycholog

Premium Doba covidová je už dlouhá. Zatímco při první vlně epidemie byli lidé v Česku většinou ukázkově disciplinovaní, nyní je...

Velké dilema třetí dávky: míchat, či nemíchat vakcíny?

Premium Posilující dávka očkování naráží na možnost volby. Řada Čechů řeší, kterou vakcínou si nechat svoji imunitu proti...

  • Další z rubriky

Vandal rozlámal náhrobní kámen a rozbil lucerny, policie hledá svědky

Neznámý vandal poškodil náhrobky na hřbitově v Polance nad Odrou u Ostravy. Rozlámal náhrobní kámen a rozbil lucerny....

Ostrava spustila Zimní program, žádný bezdomovec nemusí spát v mrazu

Zhoršující se počasí s ledovým větrem, dešťovými i sněhovými přeháňkami, ale především noční teploty padající pod bod...

Lékaři i nemocnice chystají očkování dětí od pěti let, čekají na vakcíny

Některé nemocnice a také praktičtí lékaři pro děti a dorost už se chystají na očkování dětí. Zatím však čekají na...

Oheň zachvátil rodinný dům na Bruntálsku. Škoda je milion korun

V Karlovicích na Bruntálsku hořel v noci na neděli rodinný dům. Požár způsobil škodu, která byla předběžně vyčíslena na...

Vyhrajte deník, který uchová jedinečné vzpomínky z prvních let života dítěte
Vyhrajte deník, který uchová jedinečné vzpomínky z prvních let života dítěte

Příběh začátku nového života, který jednou jako dárek můžete věnovat svému dítěti. Každý rok jedna otázka a tři roky odpovědí, ze kterých vznikne...

Žilková: Byla jsem těhotná s Menzelem, potrat byl pro mě rozvodem s Bohem

Veronika Žilková překvapila informací o tom, že kdysi čekala dítě s Jiřím Menzelem. O nevěře manžela, vztahu s...

Moje tetování nad rozkrokem vyznívá vulgárně, stěžovala si paní

Nebylo tak úplně promyšleno, kvůli přemíře alkoholu vlastně nebylo ani zamýšleno. Tetování vyznívá explicitně sexuálně,...

Psychopati za volantem: pozor na dodávky, elektromobily a bouráky dvou značek

Beránci ve škodovkách a predátoři v bavorácích? Výběr auta o vás může prozradit víc, než byste možná chtěli. Ať už se...

Měli jsme zůstat točit v Sydney, říká Chris Hemsworth o práci v Praze

Australský herec Chris Hemsworth (38) v Praze natáčí pokračování akčního filmu Vyproštěn. V české metropoli by měl štáb...

Syna jsem viděl, když mu byly tři. Pak až v jeho padesáti, říká Ladislav Frej

Premium „Po představení neusnu. Je půl třetí ráno, sedím v kuchyni, chroustám piškoty bez lepku, piju mlíko a mudruju, co jsem...