Ze tří tisíc žen, dětí a starců z Krnova jich takzvaný Hungermarsch přes Vrbno pod Pradědem, Videlský kříž, Domašov, Jeseník, Vikantice a Staré Město do Králík na Orlickoústecku podle odhadů každý desátý nepřežil. Pavel Šuba věnoval této události knihu Na sudetských horách se nezpívá.
Jak jste se k tématu takzvaného hladového pochodu z Krnova dostal?
Díky první knížce z prostředí Jeseníků Klíč k Morgenlandu, která je o zaniklé osadě u Malé Morávky. Psal jsem ji tři roky, a když jsem si pro ni dělal rešerše, mimo jiné jsem narazil na informaci o hladovém pochodu. Zaujala mě natolik, že jsem si ji odložil, abych se jí mohl věnovat později. Překvapilo mě, jak málo se o tom pochodu psalo a mluvilo.
V její rodině se o tom velmi podrobně mluvilo skutečně dlouhou dobu, takže také vypráví spoustu detailů. Třeba o sousedce, kterou před očima její rodiny zastřelili v příkopu.
