Připomenout si dějiny židů v Krnově, ale i německých obyvatel divoce odsunutých těsně po konci druhé světové války, mohou lidé v Krnově téměř na jednom místě. U krnovské synagogy odhalil německý spolek Heimatkreis Jägerndorf pamětní desku coby upomínku na takzvaný hladový pochod.
„V červnu 1945 bylo 3 000 německých obyvatel Krnova – žen, dětí a starců – donuceno k hladovému pochodu do Králík. Asi 300 z nich přišlo o život.“ Tak zní text v češtině a v němčině, což doplňují názvy měst a obcí, jimiž pochod prošel.
„Je to nejdůležitější den mého života,“ netajil dojetí zástupce spolku Kurt Schmidt, sám krnovský rodák. Spolek o vznik pomníku usiluje od začátku 90. let. Na slavnostním odhalení byly čtyři desítky původních německých obyvatel Krnova a jejich potomků. Desku odkryli přímí účastníci hladového pochodu, Günter Klement a sourozenci Helga, Edith a Walter Titzeovi.
Například rodina Titzeových žila v Opavské ulici, kde měl otec krámek s kožešinami. Jednoho červnového rána 1945 však u nich někdo zabouchal na dveře a těhotná matka i jejích osm dětí muselo pryč.
„Mohli jsme si vzít jen hrnek a lžičku. Matka odmítala, bylo to velmi emotivní,“ popisuje Helga Rügamerová, rozená Titzeová. Průběh události zná z vyprávění, jí samotné byl tehdy rok. Nejstarší sestra Edith měla šestnáct let.
Zhruba týden strávili v lágru pod nedalekým Cvilínem, pak museli vyrazit na cestu. Hladový pochod mířil do více než sto kilometrů vzdálených Králík v okrese Ústí nad Orlicí. „Museli jsme jít a vůbec nikdo nevěděl, proč, jak dlouho a kam. Šli jsme pěšky, bez jídla a pití. Nejhorší byla ta nevědomost, co bude,“ líčí Edith Bachmannová. Rodina měla štěstí, všichni přežili. Zhruba tři stovky z tří tisíc žen, dětí a starých lidí, kteří byli nuceni vydat se pěšky do Králík, cestou zemřely.
Pamětníků rychle ubývá
Původním přáním spolku bylo pamětní desku umístit na pozemcích města. Zastupitelé však v červnu jednání odložili s odůvodněním, že text obsahuje gramatické a historické chyby. Němcům vyšel vstříc Jesenický horský spolek a nabídl jim pozemek. „Záleží nám na tom, aby byla připomenuta památka krnovských spoluobčanů, civilistů, kteří byli za nelidských podmínek hnáni v režimu divokého odsunu ze svého domova,“ vysvětlil hospodář spolku Jan Stejskal.
Němečtí rodáci nabídku přijali, na další jednání zastupitelů nechtěli čekat mimo jiné kvůli přibývajícímu věku účastníků událostí. „Pro mnohé je to poslední šance být osobně u odhalení. Vzhledem k věku už se jim těžko cestuje,“ vysvětlil Kurt Schmidt.
Pomníku požehnali zástupci několika církví včetně židovské. „Že nám židé umožnili tento památník umístit sem, je velké gesto usmíření,“ ocenila Helga Rügamerová.
