ADHD neexistuje, je to jen výmysl farmaceutických firem
Samotné označení ADHD, tedy (Attention Deficit/Hyperactivity Disorder), česky porucha pozornosti s hyperaktivitou, pochází z klasifikace duševních poruch publikované v USA již ze 70. let 20. století. To ale neznamená, že by lidé s touto neurovývojovou poruchou dříve neexistovali.
Popis příznaků ADHD se objevuje v lékařské literatuře už více než 200 let a také tak dlouho existují snahy těmto lidem pomoci a nabídnout jim účinnou léčbu. Od první zmínky o příznacích poruchy, kterou dnes označujeme jako ADHD, v roce 1775, bylo publikováno více než 10 tisíc vědeckých prací, které tuto poruchu zkoumaly z epidemiologického, biologického i psychologického hlediska. Rychlý vývoj zkoumání této poruchy a dostupnost účinných metod léčby způsobuje, že se o ní nyní více hovoří.
Za nás se takovým dětem říkalo zlobivé, dnes jsou ADHD
ADHD je geneticky podmíněná neurovývojová porucha. To znamená, že děti už přicházejí s vlohou pro ADHD na svět a velmi často se v jejich rodině objevuje další člověk s ADHD (rodič anebo sourozenec). Není neobvyklé, že krátce poté, co je diagnóza ADHD potvrzena u dítěte, přichází do psychiatrické ordinace také jeho rodič a svěřuje se s problémy, které ho v životě provázejí.
Samotnou diagnózu ADHD stanovuje psychiatr, a to na základě podrobného vyšetření a rozhovoru s pacientem a mnohdy i s jeho rodinou. V minulosti, když nebylo ADHD uznáváno, se často stávalo, že lidé s ADHD dostali v dětství mylnou diagnózu lehká mozková dysfunkce, anebo na ně bylo nahlíženo jako na „zlobivé“, „hloupé“ či „líné“, což je negativně společensky stigmatizovalo a snižovalo jejich sebevědomí.
Ne každé ADHD je zlobení, a ne každé zlobení je ADHD. Zjednodušeně řečeno, děti s ADHD typicky „zlobí“ tím, že vyrušují anebo nedávají pozor, ale nedělají to úmyslně (je to součást jejich příznaků, které dokážou ovlivnit jen dočasně, když se velmi soustředí, což často nevydrží dlouho). Na rozdíl od skutečně „zlobivých dětí“, které se takto chovají úmyslně.
ADHD je způsobeno očkováním a nadbytkem cukru
Ke vzniku ADHD dochází ještě během vývoje dítěte v děloze anebo brzy po narození dítěte. Vnější faktory, jako třeba výchova nebo nedostatečná zdravotní péče mají na vznik této neurovývojové poruchy jen menší vliv. Efekt různých alternativních metod, jako jsou diety nebo „detoxikační“ kúry, nebyl vědecky prokázán.
Různé projevy ADHD, jako je roztěkanost, nepozornost, impulzivita, zapomínání či neschopnost vydržet u jedné činnosti, se nejčastěji projevují v době, kdy dítě nastoupí do školy. Projevy ADHD lze ale pozorovat i u některých předškolních dětí. Stává se však, že méně nápadné projevy ADHD okolí přehlíží, a samotná diagnóza je potvrzena až v dospělosti.
Z ADHD dítě vyroste
ADHD je neurovývojová porucha, která zhruba u 50 procent osob přetrvává do dospělosti. To také znamená, že se lidé musí i v dospělosti potýkat s řadou problémů způsobených ADHD. Častěji se u nich objevují další psychické poruchy, jako úzkosti, deprese, poruchy příjmu potravy. Mají také větší sklony k rizikovému chování, ať už jde o porušování dopravních předpisů, promiskuita, úrazy, zneužívaní návykových látek a podobně.
Častěji také selhávají při studiu, v zaměstnání nebo v partnerských vztazích. Odborná pomoc a léčba ADHD i v dospělosti může přinést nejen úlevu od příznaků ADHD, ale i zlepšit fungování daného člověka, zlepšit jeho vztahy a předejít zmíněným negativním důsledkům. Nikdy není pozdě těmto lidem pomoci.
ADHD se týká jen chlapců
Děti i dospělí, u nichž převládá hyperaktivita, jsou na první pohled viditelnější. Chovají se neukázněně, neustále se pohybují nebo vrtí a skáčou druhým do řeči. Tento první typ je častější u chlapců a obecně u dětí. Vzbuzuje více pozornosti, a proto má i vyšší šanci, že bude zachycen a diagnostikován.
Děti i dospělí s převládající poruchou pozornosti mohou naopak působit spíše nenápadně anebo „hloupě“. Působí, jako by žili ve svém vlastním světě, a příliš nevnímali okolí. Často dělají „zbytečné“ chyby, zapomínají na čárky a háčky nebo neustále něco ztrácejí a zapomínají. Tento druhý typ ADHD je častější u dívek a žen, ale protože není na první pohled tak nápadný, bývá častěji přehlížen. To také znamená, že se dívkám a ženám může dostat méně odborné pozornosti a pomoci. V dospělosti je poměr mužů a žen trpících ADHD vyrovnaný.
ADHD se léčí jen léky, které jsou navíc návykové
ADHD může mít širokou škálu závažnosti a zdaleka ne každý případ ADHD je potřeba léčit léky. Kromě specifických léků jsou pro léčbu dostupné různé psychoterapeutické metody, tzv. coaching anebo svépomocné příručky. Záleží tedy na závažnosti ADHD, na zdravotním stavu pacienta a na jeho preferencích.
Někteří lidé upřednostňují pro řešení svých psychických potíží léky, jiní preferují spíše psychologické metody. Při diagnostickém pohovoru s lékařem se pacient dohodne na metodě, která pro něho bude nejlepší.
Dnes používané léky na ADHD prošly za desetiletí své existence řadou studií, které potvrdily jejich účinnost a dlouhodobou bezpečnost. Představa, že tyto léky mozek „nabudí“ či naopak „utlumí“, je nesprávná. Léky fungují tak, že umožňují pacientovi, aby se lépe soustředil a lépe zvládal každodenní úkoly. Existuje více léků, které se používají při léčbě ADHD, a je na posouzení psychiatra, které pro konkrétního pacienta zvolí.
Pokud není člověk s ADHD správně léčen, je u něj vyšší riziko, že sáhne po návykových látkách a rozvine se u něj závislost se všemi negativními důsledky.
