Já budu klidně uklízet všechno, ale musí být kam. Čili potřebuju manžela, který bude přidávat místnosti bytu/domu podle toho, kolik nám bude přibývat věcí, které je třeba někam uklidit :D

:D

"Uvaříte každé ráno oběma k snídani čaj, když bude partner po sobě sklápět prkýnko na záchodě? Jak moc je pro vás důležité, aby bylo nádobí večer uklizené a ne teprve druhý den? Jste ochotna za nádobí sklizené večer ze stolu do myčky stlát postele? Licitujte."

Tak tohle je hodně velký nesmysl:-) Ten, kdo je větší bordelář, by s takovým stylem řešení mohl toho pořádnějšího donutit, aby dělal úplně všechno za to, že se každé ráno nevykadí do kouta...

Rada 5 Zaveďte si výměnný obchod. Očekával jsem poučení, jak má žena říct muži "Vyluxuješ a umeješ okna? Tak bude večer sex, jinak nazdar!"

Ono by to po letech taky zdaleka dávno nemuselo fungovat, jak by bylo bývalo zamýšleno...

My jsme s mužem líní oba. To je taková ta horší varianta :)

Nebo i lepší. Jak se to vezme. Zase si navzájem nic nevyčítáme.

Musím přiznat, že co se týká uklízení, jsem ta pasivní a lenivější polovička rodiny.

Ale zase si nikdy nedovolím kritizovat, že něco není uklizené, naopak manželku pořád přesvědčuju, že mám raději studenou večeři, kterou si připravím sám, trička není potřeba žehlit a děti už jsou dost velké, aby si snídani udělaly samy.

Taky mám jednu radu. Bydlet sám.

Mimochodem, nechápu ten věčný konflikt ohledně záchodového prkénka. Pokud ho najdu zvednuté, tak si ho snad dám jedním pohybem ruky dolů a naopak zase nevidím důvod proč ho zvedat. To se jako do toho o tři čísla menšího otvoru někdo netrefí?

Také nechápu, proč někdo trvá na tom nejméně logickém stavu. Tedy dekl zdvižený a prkénko dole.

Základní pravidlo je, že pokud se mi něco nelíbí, tak to sám uklidím, zapnu pračku, pověsím, umeju atd. a nebudu trénovat partnerku, aby s tím něco udělala. A samozřejmě totéž naopak...

Jo ale když máte u toho třeba plačící miminko nebo dítě nerozumí něčemu ve škole, tak už je toho pak moc a ten druhý taky musí přiložit ruku k dílu.

Samozřejmě je ale potřeba komunikovat slusne a nevymyslet věci navic. A taky vydychat, že druhý si to udělá po svém.

Zase ten stereotyp, že muž je prase a žena furt po něm uklízí... Znám dost párů, včetně sebe, kde to je opačně :)

Skončil jsem u toho hloupého klišé - špinavé ponožky na kuchyňském stole....

Tomu jsem se divila. Špinavé ponožky jsou věčně, jen teda na zemi. Teď už to dělá dcera, všechno nastláno na zemi. U dětí to řeším tak, že natáhnu kuchyňský budík na chvíli a dělají asanaci. U muze po 15 letech ponožky už neustále nesbíram do koše na prádlo, nějaké promluvy taky nepomohly... Snažím se to částečně ignorovat, když je toho moc tak je posunu víc pod nábytek, to jediné pomáhá, protože prostě dojdou. Uklízení není můj koníček, ale kdybych to vzdala i já, tak nevím jak bysme fungovali.