Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Poradna

všechny poradny

Na otázky odpovídá

Jak se seznámit a jak si vztah udržet? Zeptejte se Mgr. Libuše Konopové, autorky a single-koučky ve vlastní firmě na rozvoj osobnosti. Uzavíráme se ve virtuálnu, a proto se hodí trénink v seznamování, posilování sebevědomí a poradenství ohledně výběru vhodného partnera.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy
Méně témat Více témat

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

zavřít
má náš vztah budoucnost?
část2)…s přítelem nám to klape, navíc i většina jeho přátel (zejména těch dlouholetých) je "normální střední vrstva". Nicméně jeden jeho kamarád se teď rozvádí a přítel poznamenal, že se to dalo čekat, protože jsou ze „zcela jiných světů“ (on z vesnice, ne moc zaměřený na peníze, ona, jak řekl přítel „městská panička“). Do té doby sem nad tím až tak nepřemýšlela, nicméně teď si občas říkám, jestli vztahy z hodně odlišných prostředí nefungují jen ve filmech.? Když jsem se přítele tak nějak mezi řečí zeptala, jestli na tom nejsme podobně, nebo snad ještě hůř než jeho kamarád, tak prohlásil, že to je úplně něco jiného, už proto, že jak moji tak jeho rodiče jsou super a vyjmenoval ještě několik důvodů. Ale stejně, máte s vztahy z hodně rozdílného prostředí zkušenosti třeba z praxe? Díky - otázka upravena poradcem
Petra
Dobrý den,
záleží valnou měrou na tom, v jakém prostředí váš přítel vyrůstal, jaké vztahy byly v jeho rodině, jak se otec choval k matce. Je známá věc, že tyto vzory podvědomě přejímáme a aplikujeme později ve vlastních vztazích. Stanovisko vašeho přítele k situaci rozvádějícího se kamaráda se mi líbí a podle mého názoru jasně ukazuje, že má zdravý pohled na věc. Neimponuje mu typ rozmazlené paničky, což je prima. Stejně jako to, že si vybírá si kamarády z jiných vrstev, než z jaké pochází on. Například tenhle kamarád je z venkova, stejně jako vaši rodiče. Ničím se netrapte, jděte do toho, buďte zdravě sebevědomá a nikdy nemluvte o tom, že by váš vztah mohl někdy zkrachovat na něčem jako třídních rozdílech! Není důležité, kolik kdo vydělává peněz nebo odkud pochází, ale jaká je osobnost, jak je zajímavý. Ani Popelka se nebála laškovat s princem a uhranula mu víc než celý zástup "urozených" princezen! I Pretty Woman ta si svého novodobého prince získala tím, že se chovala suverénně a vůbec nepochybovala o kvalitách, které nabízí!
Kdo se bojí, nesmí do lesa, ale ani do vztahu. Kdo nic nezkusí, nic nezíská....takže buďte v pohodě a těšte se ze vztahu, který máte. Přeji hodně štěstí. 
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na muj vztah s partnerem. Jsem snim rok a půl a nevím co ted dál. Ze začátku to byla zamilovanost asi největší kterou jsem kdy zažila a ted si nejsem jista co cítím. Předtím jsem nic neřešila jaka bude budoucnost protože přítelovi je o rok mín než mě a jeste studuje. Ale ted ja uz jsem skoro dva roky v dobré práci. A už ted mi vadí i to že večně nemá nic, scházíme se jen venku jako jsem to ja delala s klukama kdyz mi bylo čtvrtnáct let, a už mě tohle nebaví a unavuje. Už si představuju být ve vlastnim bytě, a všechno jako při normálním vztahu, ale vím že sním takovýhleho mě tak dva roky jeste neceka, a nevím zda se mi chce čekat takhle dlouho. Na jednu stranu jsem už přemýšlela že ve vztahu to nemá cenu, že bych to asi ukončila, ale pak mi to zase začně být líto. tak nevím jak se mám zachovat..
Marcela
Dobrý den,
nedostatek peněz u muže je pádným a velmi častým důvodem k rozchodu. Každá žena (neberu-li v potaz starší dámy s mladými zajíčky) už tak nějak podvědomě očekává, že se o ni partner bude schopen postarat, což samozřejmě souvisí s penězi. Není divu, že se vám nechce za přítele platit a scházet se s ním tam, kde to nic nestojí. Vyděláváte, posunula jste se již někam dál, uvažujete o "založení hnízda!, což s tímto přítelem nepřipadá v úvahu. Cítíte, že jste byste se měla porozhlížet jinde a najít si protějšek o pár let starší, což je dle mého názoru nezbytné a neodvratné, ačkoli jste třeba na tohoto přítele už taky trochu zvyklá a myšlena na rozchod bolí. Ale je známá věc, že si často až po odhodlání se k rozhodnému kroku, čili rozchodu, uvědomíme, jak dalece nám předchozí stav vadil a jak báječně nám je v tom současném.....přeji hodně štěstí.  
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den , mela bych jeden dotaz ... co ceka partnerku ve vztahu s osobou se schizoidnimi rysy narcistickou povahou a masochistickymi sklony ??? , s partnerem jsem neco malo pres rok a musim rict celkem makacka na psychiku , ale protiucet techto dni je celkem vyrovnany ,je ohleduplny,zda se i zamilovany a momenty kdy jsme spolu si uziva , ovsem do doby nez prepne v hlave , nez se vynori povaha,rysy a sklony , miluju ho , vim ze on to ma jinak , ale vim taky proc ale mam ho rada skutecne takovy jaky je ... dekuji za odpoved
Míša
Dobrý den,
doporučovala bych obrátit se s tímto dotazem na psychiatra. Momentálně s přítelem možná prožíváte stavy, které se vám díky vaší zamilovanosti jeví jako protiváha těch stinných, ale v budoucnu by ten poměr mohlo vypadat zcela jinak. Kdo si zvolí komplikovaného partnera, rozhodně v životě nemá na růžích ustláno. Takže rozum do hrsti a do ničeho se nehrnout!
Přeji vám dostatečnou míru zdravého úsudku a taky štěstí.
má náš vztah budoucnost?
Jsme s přítelem 4 roky (mě je 36, jemu 33) a on začal před 3 měsíci podnikat a plně tomu věnuje veškerý čas - plní si svůj sen. Dost to mezi námi ochadlo,méně doteků, téměř žádný sex (vždy začnu já). Když jsme spolu mluvili, tak říkal, že se teď plně věnuje firmě a nemá na mě čas, zároveň že mu přijde, že nám to už tak nefunguje a je otázkou, zda chceme oba v budoucnu to samé. Já bych chtěla do 2 let rodinu, ale on se k tomu nemá, říkal, že neví, co bude, ale děti rozhodně min. 2 roky neplánuje (chce podnikat, cestovat). Už teď jezdí hodně pryč a mě to vadí, on to cítí a taky ho to štve, ale nechce s tím nic dělat. Když jsem mu řekla, že na vztahu se musí pracovat, tak mi řekl, že na to nemá čas. Dříve jsme byli hodně spolu podnikali výlety, fotili a teď už nemáme tolik času. Taky mi přijde, že víc času tráví v hospodě, pže je prý pořád ve stresu a musí se uvolnit. Má to vůbec cenu? Nechci to zabalit, ale zase nevím, zda je to pro mě to pravé, podnikatelé mi přijdou arogantní...
Marina
Dobrý den,
ptáte se, jestli to má vůbec cenu, v téže větě ale píšete, že to nechcete zabalit. Proč ne? Na co ještě čekáte? Vidíte přece naprosto jasně, že přítel je na vážný vztah a rodinu nezralý, je mladší než vy, má na to spoustu času, klidně 10 let....chce si uživat života, vydělávat, cestovat, poznávat život....dopřejte mu to a nevnucujte mu svou vizi budoucnosti. Vymstilo by se to více vám než jemu, protože by pak bylo všechno na vás, neměla byste patřičnou oporu a nemohla se rozvíjet...Toužíte-li po dítěti, což je vfe vašem věku logické, bylo by dobré porozhlédnout se po starším, vyzrálejším partnerovi....Ale rozhodnutí je samozřejmě na vás, neboť žijete svůj život....Přeji hodně štěstí.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den,
chci se zeptat, jestli máme šanci. Mám přítele (25let), mě je 29. Jsme spolu přes 3 roky z toho 2 roky bydlíme spolu. Začali jsem řešit budoucnost (společné bydlení v podkroví rodinného domu u mých rodičů,...).Přítel s bydlením souhlasil, ale před necelým rokem se toho lekl, tak se to odložilo.Teď s tím přišel on sám.Těšil se na bydlení a najednou přišel s tím, že stále v sobě řeší problém ujasnění si toho co chce, jestli opravdu chce být se mnou navždy. Navrhl pauzu a já s pauzou souhlasila, protože mi příjde, že jiné řešení nemáme. Stále spolu jsme než se odstěhuje a vše je pěkné. Objímáme se, políbíme se, bavíme se. Je nám fajn. Když se ho zeptám, jestli ten vztah zachráníme, tak mi řekne, že neví, ale chtěl by a myslí, že šanci máme. A když se ho zeptám, jestli se mnou chce být, tak že neví, ale ví to, že víc se mnou chce být než nechce. Je možné, že si při pauze uvědomí to, že mě má dost rád na to, aby se mnou byl celý život? Pauza bude 2 měsíce od odstěhování. Děkuji
Majka
Dobrý den,
25-letý mladík není na vážný vztah zralý a nemůže tudíž ani vědět, jestli se svou partnerkou stráví celý zbytek života. To ostatně nemůže vědět nikdy nikdo, ačkoli si to třeba přeje. Uvažujte realisticky, neprojikujte svá přání do druhého a nesnažte se k sobě vázat někoho, kdo se vázat nechce, protože je na to příliš mladý a potřebuje ještě pár (možná mnoho) let na poznávání. Buďte ráda, že vám přítel nalil čistého vína už teď a nebyl tak nezodpovědný, že by vás např. přivedl do jiného stavu a teprve pak couvl. Přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobry den pani Konopova, rada bych znala Vas nazor na muj vztah s partnerem, protoze si sama nevim rady. Je mi 32 let, partnerovi 41 jsme spolu pres 2 roky. Vztah byl ze zacatku skvely, hodne se snazil i presto ze nemel vyresenou minulost (teprve letos v cervnu se podruhe rozvedl, ale jiz byli od sebe odlouceni a vztah se mnou zacal v dobe, kdy uz s ex byl odlouceny). Nicmene i to do urcite miry zasahovalo do nase vztahu. Byl kvuli rozvodu hodne ve stresu, taky z prace a tim padem byl naladovy, nekdy nekomunikoval vubec a nechoval se moc jako partner. Ja se ho snazila podporovat i presto, ze mam hodne svych starosti (maminka bojuje s rakovinou), ale nejak jsme to ustali. Rozvedl se (deti spolu nemaji, slo jen o rozdeleni majetku) a potom jsme se teprve spolu sestehovali do jeho domu. Predtim jsme spolu travili cas hlavne o vikendech. Ale vse bylo opet moc hezke, bylo videt, ze z nej ten stres z tahanic o majetek a rozvod opadl. Cast1
Nela
Dobrý den,
ano, cítíte to naprosto správně. Vyžadování něžností, doteků a projevů citu je kontraproduktivní. Čím víc jeden na druhého v tomto smyslu "dotírá", tím víc se dotyčný odtahuje. Jestliže vám tato situace nevyhovuje (i vzhledem k plánovaném otěhotnění), zkuste navrhnout návštěvu párového terapeuta a kdyby ji přítel měl striktně odmítnout, asi by bylo dobré poohlédnout se jinde. Soužití dvou jedinců, jejichž postoj k intimitám se liší jako oheň a voda, bývá, mírně řečeno, hodně komplikované....
Přeji vám zdárné vyřešení situace.
má náš vztah budoucnost?
cast2
Jenze ted je to opet jako ve starych kolejich..opet je naladovy, moc nekomunikuje, zadne doteky, spime spolu tak 1x za mesic a to musim ja byt ta aktivni. Tentokrat to svadi na praci a stres z prace. Ano pracuje hodne a dlouho a ode me ma veskerou podporu. Jenze ja od nej potrebuji citit alespon nejaky cit. Mam pocit jako bychom byli spolu 20let a ne jen 2 roky. Nekolikrat jsme o tom mluvili..rikala jsem mu, ze me to trapi, ze se ke me nechova jako partner. On mi vzdy rekne ze to vi, ale ze nikdy takovy nebyl a ze se pokusi s tim neco delat. Jenze nedela nic a ja uz se prestavam snazit, protoze vysledek je nula. Vim, ze jemu se libi, kdyz ho objimam, hladim atd. ale sam nic neudela a neopetuje a to me nici. Uz nevim co mam delat. Pripadam si jako loudil, o kazdou pusu, pohlazeni. A mluvit o tom uz nema cenu, protoze vim co mi odpovi, ale neudela z toho nic. Dokonce navrhl, ze budeme 1x tydne chodit ven "jako na rande", ale u navrhu jen zustalo. - otázka upravena poradcem
Nela
Dobrý den,
ano, cítíte to naprosto správně. Vyžadování něžností, doteků a projevů citu je kontraproduktivní. Čím víc jeden na druhého v tomto smyslu "dotírá", tím víc se dotyčný odtahuje. Jestliže vám tato situace nevyhovuje (i vzhledem k plánovaném otěhotnění), zkuste navrhnout návštěvu párového terapeuta a kdyby ji přítel měl striktně odmítnout, asi by bylo dobré poohlédnout se jinde.Soužití dvou jedinců, jejichž postoj k intimitám se liší jako oheň a voda, bývá, mírně řečeno, hodně komplikované....
Přeji vám zdárné vyřešení situace.
má náš vztah budoucnost?
cast 3
Taky jsem se pripomnela, ze toto navrhoval, ale nema ted kvuli praci cas. Byli dny, kdy jsem se vubec uz nesnazila a cekala co on..a samozrejme nic..az mi to prislo ze mu to vyhovovalo taky. Pak jsem si zase rekla, ze treba potrebuje, abych byla ja ta aktivni, ze mu to pomuze se rozhoupat. A opet jsem to byla jen ja, kdo daval, ale nic zpet. Nevim co si o tom mam myslet. Nehadame se, jsme schopni jet na vylet, prinese mi kvetiny, jdeme do kina, byli jsme na dovolene..ale co se tyce intimnosti tak jsme jak v ledovem kralovstvi. Mam uz vek, kdybych chtela rodinu, ale s timto stavem asi tezko. Rika mi ze nema zadny problem, kdyz mame sex tak je to skvele, ale musim byt ja ta aktivni. A on vi, ze jedine co chci, aby mi dal najevo nejaky cit..obejmout, dat pusu. A vim, ze na zacatku vztahu to vsechno bylo. Jenze se bojim, ze cim vic se budu ja snazit, tim on to bude brat jako natlak z moji strany. Dekuji za vas nazor
Nela
Dobrý den,
ano, cítíte to naprosto správně. Vyžadování něžností, doteků a projevů citu je kontraproduktivní. Čím víc jeden na druhého v tomto smyslu "dotírá", tím víc se dotyčný odtahuje. Jestliže vám tato situace nevyhovuje (i vzhledem k plánovaném otěhotnění), zkuste navrhnout návštěvu párového terapeuta a kdyby ji přítel měl striktně odmítnout, asi by bylo dobré poohlédnout se jinde. Soužití dvou jedinců, jejichž postoj k intimitám se liší jako oheň a voda, bývá, mírně řečeno, hodně komplikované....
Přeji vám zdárné vyřešení situace.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den, skoro dva roky mám přítele. Je mi 37 a jemu 47. Mám 3 menší děti, on má dceru již dospělou. Znám se s jeho užší rodinou a vycházíme velmi dobře. Ovšem s přítelem je to jako na houpačce. Přede mnou měl dva delší vztahy, obě ženy ho opoustili, když si našly někoho jiného. On sám o nich ale nemluví zcela špatně a s jakousi odevzdaností tvrdí, že hlavním důvodem je to, že má malý penis a nedokázal je zcela uspokojit. Vytvořil si názor, že hlavní ve vztahu je sex, a že může být člověk na ženskou hodný, ale jak pozná nějakého "samce", který po ni půjde, tak má i ten nejlepší partner smůlu a žena mu uteče. Ve svém okolí rád vyhledává příběhy, které mu tuto teorii potvrzují. Máme pravidelný a podle mého velmi kvalitní sex, on mi ale často opakujem, že ho stejně podvedu a opustím. Z počátku jsem mu to vymlouvala, ale nemám to smysl. Mám ale pocit, že mě šasto svým odmítavým chováním, odtahováním a citovým chladem trestá za to, že bych to v budoucnu mohla udělat a omlouvá to tím, že - otázka upravena poradcem
Martina
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.

má náš vztah budoucnost?
ho to poté nebude tolik bolet, až to udělám. Dále je velmi citlivý na svůj prostor, často mi volá, když má v práci chvilku a ptá se, co dělám, kde jsem byla, jak se mám. Je to milé, ale on sám je ve sdílení svého času dost skoupý, až nepříjemný. Nedávno si třeba koupil nový telefon, přijela jsem k nemu a ze zvědavosti po něm a před ním sáhla a zmáčkla tlačítko, že se podívám na finkce, které má. Upozorňuju, že tam neměl sim kartu. Strašně mě seřval, co mu lezu do věcí. Stejná situace se opakuje, když se nevhodně zeptám, jak dlouho byl třeba v práci nebo jinde, hned se vytočí, že ho kontroluju. Když je se mnou, úplně paranoidně si chrání telefon. Na noc ho vypíná a pokud je zapnutý chodí s ním i na záchod. Asi pětkrát týdně jezdí k nám a minimálně dvě noci tráví sám ve svém bytě. Z počátku spal u nás skoro denně , ale prý ho to moc unavovalo a potřebuje své soukromí. Na tom jsem se domluvili a já to respektuji a nic nenamítám. I když jsems tím z počátkju nesouhlasila a nechápala to.
Martina
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Přesto se ale zdá, že mu to nestačí a dokonce navrhoval, že by jezdil pouze na sex. To sem zavrhla s tím, že takový vztah udržovat nechci. I tak ale jezdí až okolo osmé a spíše později. Děti ho přitom mají velmi rádi ai on se k nim chová velmi pěkně. Prakticky denně vozí díky práci, kde má tuto možnost nějaké jídlo, to mi celkem výrazně pomáhá v rodinném rozpočtu, ale také mi to často předhazujem, co pro nás všechno dělá. Říkám že mu nemusím chystat večeři, ale když ji nemám, je rozladěný a nechce přijet.
Martina
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
A to navazuje na další rys jeho osobnosti:vyčítavost. Umí vyčítat, manipulovat a poměrně trefně schazovat mé schopnosti. Podle něj sem nesystematická, nemám doma dokonalý pořádek, děti jsou také nepořádné a nevychované. Ano uznávám, že je v domácnosti někdy nepořádek a děti nekdy zlobí, ale chodím byť na zkrácený úvazek do práce, prostřední dcera má ADHD se silnými úzkostmi a syn šel letos do první třídy. V létě jsem navíc odpromovala na vysoké a to bez jakékoliv pomoci a prakticky celé prázdniny jsem měla na krku všechny 4 děti. Přítel sám mi v domácnosti vůbec nepomáhá a já to po něm nikdy nechtěla. Svou dceru nevychovával a pokud ji měl u sebe, pal se o ni staral jeho matka. Dále jsem nepraktická, nedokážu posoudit důsledky, neuvědomuji si souvislosti. Neopomene možnost schodit mé vysokoškolské vzdělání. Případné práce na stálo se obává, protože tam budou mužští kolegové. Umí se velmi urazit a trucovat, pak je zlý a kousavý. Všechno omlouvá stesem a vyčerpáním. Já si ale nemohu
Martina
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte,i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
nemohu si postěžovat. Argumnentuje tím, že děti sem chtěla a měla jsem si uvědomit důsledky. O děti se starám, učím se s nimi, vymýšlím akce, mají dost kroužků a l tomu musím vyjít s poměrně malým rozpočtem. Přítel do nedávan přispívala alespoň na nájem 2000, ale nyní koupil domeček a ani se neobtěžoval mi říct, že bude platit hypotéku a mě už nebude dávat nic. Finančně mě to hodně vykolejí. Jinak mi občas vypomůže s penězi na dárek pro děti, občas jsem někam jeli, vše v řádu stokorun. Plat mám okolo 20 tisíc, já jsem na tom stejně, ale živím mnohem více lidí. Domeček je na společné bydlení, ale už při koupi mio řekl, ženeví jestůli to s nám zvládne a nechává si pro jistotu stále svou garsonku, kde bude, když mu polezeme na nervy. Samozřejmě jsme mluvili o rozchodu, několikrát, ale úplně se rozklepal a prosil,ať mu prominu jeho hloupé řeči a protivné nálady, že je takový, ale že mě miluje, jinou nechce, chce s námi být, že když je protivný, ať ho nechám vyvztekat, že se vždycky vrátí.
Martina
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Já sama samozřejmě mám taky chyby, ale jsem poměrně tolerantní a smířlivá je společné domluvě a oboustarnnému ustoupení při řešení problémů. Ale mám někdy pocit, že on chce abych tolerovala jeho chování ve všech směrech a sama neobtěžovala svým nevhodným chováním a požadavky. On je unavený, já nemám nárok, on je smutný, já nemám důvod, on je vystresovaný, já si za to můžu sama. Navíc jsem ho několikrát přistihla při lži, když tvrdil, že byl někde jinde než byl nebo dělal něco jiného, pokud ho na tom upozorním, většinou začne útočit, že pro nás dělá všechno a já ho pořád kontroluju. S žádným bývalým jsem nikdy neměla takové problémy. Jeho otec je úplně stejný, to jsem se dozvěděla od jeho maminky před několika dny. Žárlivost, vyčítavost, zhroucení se při každé maličkosti, litování se atd, ale na druhou stranu staroslivost, pracovitost. Do domečku se máme stěhovat po novém roce a já mám docela strach, jak to tam bude vypadat. Máme zkusit manželskou poradnu nebo to mám raději ukončit?
Martina
Dobrý den,
zdá se, že váš přítel trpí nějakým komplexem a ještě k tom si libuje v tom, že jím může své partnerky tyranizovat. Vy však neřešte jeho, nýbrž sebe a svůj přístup k němu, neboť druhé měnit nemůžeme...
Z vašeho líčení mám dojem, že trpíte partnerovou nečitelností ( např.zavírání se s mobilem na záchod) a manipulací (poníží vás, seřve nebo shodí, vzápětí to ale kompenzuje malými pozornostmi, jimiž si vás znovu omotá kolem prstu, viz.přinesené jídlo...), bojíte se však udělat krok směrem ke svobodě a nezávislosti, v čemž vidím jedinou možnost. Čím déle budete tolerovat partnerovo chování vůči vám, které připomíná taktiku cukru a biče (zde v opačném pořadí), tím více ho budete ubezpečnovat v tom, že mu to projde a situace se může jen zhoršovat.
Moc nerozumím tomu, proč vůbec uvažujete o nastěhování do přítelova domu spolu se všemi třemi dětmi, jestliže by vás měl nejradši jen na sex, kritizuje vás takřka za vše a navíc má celý ten sáhodlouhý seznam špatných vlastností...Jak by to asi vypadalo, až byste se naprosto vzdala svého soukromí a byla mu v jeho domě vydána napospas...? Jestliže bydlíte ve vlastním bytě, v žádném případě se ho nevzdávejte.
Jakmile někomu, zejména tomu, kdo rád manipuluje, dáte najevo, že ho nutně potřebujete, upadáte do snadno zneužitelné, závislé role.
 Atraktivní je pouze ten, kdo je ve vztahu dobrovolně a mohl by v pohodě existovat i bez něj. Pouze takového partnera si ten druhý hýčká. I vy jste do doby, než jste tohoto muže poznala, nějak žila a uživila sebe i své 3 děti...proč by to nemělo jít i teď? Práci na plný úvazek vřele doporučuji, prospěje vám po všech stránkách! I po té, že poznáte nové lidi, nové muže....
Ale manželskou poradnu klidně navštivte, i to vám může jen prospět. 
Přeji šťastné rozhodnutí a do budoucna vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den paní magistro,
chtěla bych se Vás optat, jestli má můj vztah s přítelem vůbec ještě nějakou budoucnost. Chodíme spolu 2 roky a já si připadám někdy pro něj strašně zbytečná. Jezdí závodně na motorce a věčně mluví jen o tom. Když se pohádáme je schopný týden se ani neozvat. Třeba minulou neděli jsme se pohádali úplně kvůli zbytečnostem a jediné co ho zajímalo byly motorky ani se nezeptal jak se mi daří a jak jsem dopadla v nemocnici. Vůbec se neozval. Jsem z toho už zoufalá a nevím co mám dělat, Když si s ním chci o tom promluvit, že mi připadá, že nám to spolu neklape, jediné co řekne, že si to nemyslí, že je spokojený. Ale já to tak necítím. Často si připadám, jen jako jeho náhražka, když neví co zrovna dělat jen na zaplnění času. Dost mě to trápí už delší dobu.
Strašně moc Vám děkuji za odpověď.
Denisa
Dobrý den,
na vztahu musejí pracovat oba partneři, nikoli jen jeden....jestliže jste se už víc než dost snažila s přítelem mluvit, něco změnit, ale k ničemu to nevedlo, zkuste s ním nic neřešit a žít nezávisle na něm. Provozovat vlastní aktivity, scházet se s přáteli, taky na něj nemít čas, když on např. zrovna nemá co dělat a zachtělo by se mu vaší přítomnosti....a časem uvidíte. Možná poznáte někoho jiného a věc bude vyřešena...
má náš vztah budoucnost?
část 2 Má navíc spoustu akcí, začal hrát golf a máme na sebe míň času. Sice mě vždy zve, ať jdu s ním, ale ne vždy je to pro mě. Když někdy vidím ty „modelky“ co sem kolem něj třeba na charitativním večírku nebo prostě nějaké akci točí, tak žárlím…Prostě a jednoduše mám pocit, že jej nějak ztrácím, že on se posunul (možná mi tím imponuje ještě víc, i tak nějak zmužněl), ale já sem pořád na místě. Taky sem byla vždy docela ambiciózní a věděla sem, co od života chci, ale najednou nevím. Přítel mě sice podporuje, ať budu dělat, co chci, ale já sem pořád nějaká podrážděná a zbytečně pak vyletím kvůli blbosti…nejhorší pak asi je, že začínám čím dál víc toužit po dítěti, možná vlivem kamarádek. Přítel ale něco takového v nejbližších letech „neplánuje“. I v tomto jsme se dřív shodovali, ještě nedávno bych na dítě ani nepomyslela (i když jsme vždy děti chtěli, ale až později), ale najednou je to jinak. Co byste dělala Vy? Díky
Lenka
Dobrý den,
ve vašem líčení situace a vlastních pocitů vidím pár rozporů. Na jedné straně píšete, že vám už na VŠ přítel imponoval svou ambiciozností, teď ji ale hodnotíte spíš negativně. Tenhle rozpor je ovšem celkem typický - to, co bylo na začátku vnímáno jako atraktivní a mělo to zásadní vliv na vznik vztahu, se časem mění v opak. Ženy bývají často oslněny bavičem a playboyem, jakmile ho ale "mají", rády by ho změnily na krotkého a věrného. Jenže nelze udělat tygra vegetariánem a každý by měl předem chladnou hlavou zvážit, jestli s těmito vlastnostmi protějšku může žít.
Píšete, že žárlíte na "modelky", které se houfují kolem vašeho přítele. Proč nejezdíte s ním, když vám to nabízí? Aspoň na kratší cesty? Měli byste víc společných zážitků a vy byste se nemusela bát, že ho ztrácíte. Jenže tenhle pocit zřejmě nepramení jen z toho, že nevíte, co kde dělá, ale i z toho, že se začínáte vzdalovat v hodnotách a cílech. Není divu, že toužíte po dítěti, ve vašem věku je to úplně normální a přítel by si to měl uvědomit. Pokud rodinu nechce, nelze ho samozřejmě nutit a bylo by smysluplnější porozhlédnout se jinde. Najít si partnera o něco staršího, rodinný typ. Zamyslete se nad tím, co chcete, co je vaší prioritou... Ptáte se, co bych dělala já, to ovšem nelze, každý je jiný. Mne nikdy nepřitahovali ambiciózní karieristi, ale spíš nekonvenční bohémové. Každý se musí rozhodovat sám za sebe, na základě zvážení všech okolností a vyslechnutí hlasu intuice.
Přeji vám hodně štěstí.
má náš vztah budoucnost?
část1 Dobrý den,
mám takový, možná malicherný problém, ale vždy dáváte přímé odpovědi, tak proč se nezeptat :). S přítelem (oba 29) jsme už od třeťáku na VŠ. Ani u jednoho z nás to nebyl první vztah. Miluji ho a je to vlastně tak nějak vysněný chlap - gentleman, pozorný, inteligentní, zábavný, vždy mě podpoří, pohledný...takže by se mohlo zdát, že vše je ideální, ale není. Přítel je hodně ambiciózní, už na VŠ mě tím vlastně zaujal. Místo "klasické brigády" obchodoval na burze, zakládal start-upy, i když z nějak vyloženě bohaté rodiny nebyl. Vždy z úsměvem říkal, ať počítám s tím, že budeme bohatí. No a to se mu v poslední době podařilo, ale vlastně tím začaly problémy. Cca před rokem prodal jednu společnost za velké peníze, dál podniká a investuje a plní si siny. Nedávno se třeba vrátil z měsíční dovolené v Jižní Americe a Antarktidě, nic pro mě, takže i když mě přesvědčoval ať jedu, nejela sem a měsíc jsme se neviděli (navíc bych si nemohla vzít tak dlouhou dovolenou).
- otázka upravena poradcem
Lenka
Dobrý den,
ve vašem líčení sitauce a vlastních pocitů vidím pár rozporů. Na jedné straně píšete, že vám už na VŠ přítel imponoval svou ambiciozností, teď ji ale hodnotíte spíš negativně. Tenhle rozpor je ovšem celkem typický - to, co bylo na začátku vnímáno jako atraktivní a mělo to zásadní vliv na vznik vztahu, se časem mění v opak. Ženy bývají čast ooslněny bavičem a playboyem, jakmile ho ale "mají", rády by ho změnily na krotkého a věrného. Jenže nelze udělat tygra vegetariánem a každý by měl předem chladnou hlavou zvážit, jestli s těmito vlastnostmi protějšku může žít.
Píšete, že žárlíte na modelky, které se houfují kolem vašeho přítele. Proč nejezdíte s ním, když vám to nabízí? Měli byste aspoň více společných zážitků a vy byste se nemusela mít pocit, že ho ztrácíte. Ten pocit ovšem zřejmě nepramení jen z toho, že nevíte, co kde dělá, ale i z toho, že se začínáte vzdalovat v hodnotách a cílech. Není divu, že toužíte po dítěti, ve vašem věku je to úplně normální a přítel by si to měl uvědomit. Pokud rodinu nechce, nelze ho samozřejmě nutit a bylo by smysluplnější porozhlédnout se jinde, najít si partnera o něco staršího, rodinný typ. Hlavně musíte vědět, co chcete, co je vaší prioritou... Ptáte se, co bych dělala já, ale každý je jiný. Mne osobně nikdy nepřitahovali ambiciózní karieristi, ale spíš nekonvenční bohémové. Každý se musí rozhodovat sám za sebe, na základě zvážení všech okolností a vyslechnutí hlasu intuice.
Přeji vám hodně štěstí.
  
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den paní magistro,
jsem (23) téměř rok po táhlém velmi bolestném a ponižujícím rozchodu 4letého vztahu. Před 2 měsíci jsem se seznámila se skvělým mužem (23). Scházíme se a mohu upřímně říct, že jsem nepoznala skvělejšího člověka. Je pozorný, hýčká si mě, je to gentleman, má zkrátka takovou povahu i zájmy, o kterých jsem u muže vždy snila. Navíc se nápadně (vzhledově i povahou) podobá mému otci, kterého si nesmírně vážím. Problém je, že se i po 2měs. necítím zamilovaná. Nevím, jestli to je proto, že už nejsem puberťačka, se kterou cloumají hormony nebo jsem natolik raněna silným rozchodem, že se zkrátka bojím citově otevřít nebo to není ten pravý. Moc, opravdu moc mě to mrzí, protože se ke mě chová krásně, cítím, že mě má moc rád a zasloužil by si víc. Rozhodla jsem se, že si budu užívat společné chvíle a uvidím, co časem. Zda ta pravá láska přijde nebo ne, ale zatím je to stejné. Co byste mi poradila? Na co bych se měla zaměřit nebo co udělat? Děkuji a přeji pěkný den
Lucie
Dobrý den,
je úplně normální, že se člověk po bolestivém rozchodu není schopen rychle znovu zamilovat. Dejte tomu čas, pak uvidíte. Důležité je, jaký má přítel charakter, jak se k vám i jiným chová, jak se vzájemně doplňujete a jestli máte stejné hodnoty. Věřte své intuici, ale zapojujte i rozum. Osobně nemám ráda výraz "ten pravý", je zavádějící. Po světě chodí mnoho potenciálních vhodných partnerů, je jen zapotřebí umět vnímat a mít i kapku štěstí.... Přeji vše dobré.
má náš vztah budoucnost?
Dobrý den paní magistro,
moc se mi líbí vaše upřímnost a prosím vás o náhled na mou situaci. Jsem se svým přítelem rok a třičtvrtě z toho 1,5roku spolu bydlíme. Bydlíme v jeho bytě. Tvrdil mi, když jsme se poznali, že je 1rok sám (přede mnou měl 4 roky přítelkyni, se kterou bydlel v našem bytě). Nebyla to pravda, těsně před naším seznámením za ním jezdila. Podle jeho slov ji velmi miloval tak jako nikoho. To, že mi lhal v této věci se mi zdálo banální a snažila jsem se to neřešit. V bytě měl její fotky, jejich společné osobní věci. Požádala jsem ho aby je schoval, že mi to není příjemné. Toto učinil až po měsíci našeho společného bydlení a velké scéně. Nedokáže se o tomto bývalém vztahu normálně bavit. Když plánuji společnou budoucnost, nevyjadřuje se. Bude mu 28 let. Můj dotaz zní. Myslíte si, že i po tolika letech ukončení vztahu může člověk milovat někoho s kým už není i když žije s někým jiným? Nechci být ta druhá a proto zvažuji vztah ukončit.
Přeji Vám mnoho štěstí!!! Děkuji Vám
Karla
Dobrý den,
děkuji vám za pochvalu mé upřímnosti a ve stejném duchu odpovím i vám: můj pocit je ten, že váš přítel ještě nebyl na nový vztah zralý, protože neměl zpracovaný rozchod s bývalou partnerkou, která pro něj asi hodně znamenala (znamená?). Předčasně došlo dle mého názoru i k sestěhování do jednoho (ještě k tomu jeho) bytu....rozhodnutí je samozřejmě na vás, ale domnívám se, že nejlepším řešením by bylo odstěhovat se od něj a nějaký čas se nestýkat. Pak by se vidělo....  I vy se mějte, přeji vám hodně štěstí a partnera, který vám bude dávat jasně najevo, že jste v jeho životě jedničkou!
má náš vztah budoucnost?
Je mi 34 let a mému příteli je 38. Jsme spolu rok a půl. Ja bych chtěla miminko a svatbu a on ani po jednom netouží prý ma dost času a ještě se pořád poznáváme. Musím říct, že spolu žijeme rok v jeho dome. Nedávno jsme měli rozhovor na téma miminko. Řekl mi, že se mu nelíbí, že jsem si do svých 30 let užívala a teď ho nutím aby jsme měli děti, protože mi tikají hodiny. Řekl mi, že se bojí, že se změním, kdyby jsme měli díte, že budu hysterická , nebudu chtít sex, že nebudu pro něj přitažlivá. Přijde si asi nějak zneužitý a mám pocit, že mi nevěří. Tohle všechno mě zrańuje a nevím jak dál. Nemáme mnoho společného, ale cítím, že je to dobrý chap s pevnými zásady, je zodpovědný, není lakomý. Vím, že mi nemůžete pomoct se rozhodnout, jen bych chtěla znát váš názor na mou situaci. Bojím se, že když ho opustím zůstanu už sama a nikdy nebudu mít rodinu, ale ponižovat se od něj take nechci nechat. Děkuji za váš názor.
Klara

O tom, jaký vztah si přejete, zda a kdy rodinu, jste se asi měli bavit dříve, rozhodně předtím, než jste se nastěhovala do jeho domu. Argumentace vašeho přítele je velmi zvláštní a místy až podpásová. Vadí-li mu vaše minulost, proč s vámi žije? Výroky, že po dítěti nebudete mít chuť na sex a stane se z vás hysterka (?), jsou velmi chabé argumenty. Zřejmě si rád užívá, ale má obavy ze závazků a nevěří sám sobě. Ať ho k tomu vedou negativní zážitky z dětství nebo jiná špatná zkušenost či nezralost, pro vás z toho plyne, že tento muž asi není vhodným kandidátem na manžela ani na otce. Do ničeho ho nenuťte a sama zvažte, jestli s ním zůstat nebo hledat dál. Osobně se domnívám, že společné bydlení za daných okolností není šťastným řešením, ale rozhodnout se musíte vy sama. Ponižovat se v žádném případě nenechte!  Přeji vše dobré a držím palce.

Načíst další

Termíny

Střední školy

Předplatné časopisů

Recepty

Zaměstnání

Roman Paulus

Nepřehlédněte