Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den,
paní doktorko. Táhne mi na 30 a s o 8 let starším přítelem jsme přes dva roky. Je milý a hodný, ale postupně vidím, že jsme vlastně docela odlišní a jsem na vážkách, co s tím. Partner nemá ambice a drive. Zjevně nechce v životě žádné změny (odstěhovat se z domu rodičů nebo změnit zaměstnání, když nevychází finančně) atd. To jsou věci, které tak nějak chápu a vím, že jsem taky paličatá, ale nechci ho nutit. Posledních několik měsíců ale najednou začal opožděně odepisovat na zprávy, přestože jemu dříve vadilo, že já nejsem pořád u mobilu a tak jsem to změnila. Přestal se o mě zajímat. Neptá se mě. Např. když jsem měla větší novinku ze své práce, řekl akorát aha, žádný dotaz na detaily. Nezeptá se jak jsem se měla, když byl několik dní pryč, atd. Když nevedu hovor já, chvíli mluví o sobě a pak mlčíme. Vysává to ze mě energii a je pro mě čím dál obtížnější snažit se a svěřovat se mu. Už jsme o tom i v klidu mluvili, i mě povzbudil, ať o tom mluvím, ale po měsících žádná změna.

ho oslovit jménem,ne? Jenže ona je taky otázka, jestli ji vůbec miluje, když se k ní chová, jak k nějaké hej, počkej. Přítelkyně se snad prezentuje v tom nejlepším světle a ne, jako blbka, která neumí vyluštit křížovku, která zabloudí na zřícenině a na kterou prostřednictvím videa shodím slovy, že by něco nezvládla. Prý to není shazování, ale škádlení. nevím, mně to tak nepřipadá, protože u něj opravdu nikdo neví, kdy mluví vážně a kdy si dělá srandu. Nebaví mě neustále se s ním bavit buď ve srandě nebo ironii, ale s ním to jinak nejde. Jednou si vyjel na svoji sestru a ona na něj: " A já nemám jméno nebo co?" Ne, jméno má pouze jeho pes, toho jediného umí pojmenovat, hlavně, že všichni musí oslovovat jeho. Před pár dny mi poslal zprávu a ani v ní nenapsal ahoj. Nemám na to sílu mu psát, že nějaký pozdrav by to chtělo, že jsem se narodila s jménem, protože nejsem žádná vychovatelka ani jeho máma. Nikdy takový nebyl. Mohly jeho chování ovlivnit opravdu soc. sítě? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jeden můj kamarád si vypěstoval silnou závislost na soc. sítích. Celé dny nedělá nic jiného, než, že neustále něco sdílí na svém Fb nebo instagramu. Kdyby nebylo těch jeho videí, tak ani nevíme, jak žije. Že neustále něco točí, když je sám by mělo odůvodnění. Dělá to proto, aby se zabavil. Proč je ale na mobilu i ve chvílích, které tráví se svou přítelkyní nikdo nechápe. Nehledě na fakt, že spolu nejsou denně, tak místo, aby si užíval toho, že je s ní, musí točit všechno kolem. Kde spolu byli a co tam dělali. Na té jeho závislosti se odráží i jeho chování vůči všem a především to, že neumí nikoho oslovit jménem, ani tu svoji přítelkyni. Tuhle jsem se ho v souvislosti s ní na něco ptala a bylo to jen samé Ona to a tamto. Chtěla jsem mu položit otázku: Ta tvoje přítelkyně nemá jméno?, ale kamarádka mi řekla, že by to bral, jako, že na ni útočím. Ale to přece není útok na jeho přítelkyni, ale upozornění na to, jak se k ní chová. Přece, když někoho miluju, neměl by být problém

Když některé z nás už dojde trpělivost, otočí se to všechno proti ní, protože on vždycky ze všeho musí vyjít, jako vítěz. Podváděl svoji bývalou přítelkyni a když mu řekla, že už to nebude dál tolerovat, vypěnil a místo s milenkou to ukončil s ní. milenka mu byla milejší, než ona. Jeho současná přítelkyně má nejlepší kamarádku, s kterou se schází víc, než je zdrávo. Dokonce se říká, že spolu mají poměr, ale on to není schopen ani potvrdit, ani vyvrátit. Místo toho za ní velmi často jezdí a myslí si, kdoví, jak je nenápadný. Všechny jenom využívá, ale kdy se to konečně obrátí proti němu? Když má jít se svou holkou na nějakou akci ( např. na koncert), zásadně mě nezve, protože nechce, aby jsme my dvě spolu přišly do styku. Když mě ale na tu akci pozve někdo jiný, hned jde za ní a řekne jí, že na veřejnosti bude dělat, že není jeho holka a vyhýbat se mi. Přitom, copak se pozabíjíme navzájem, když se uvidíme nebo co? Jsme obě dospělé a je mezi námi rozdíl 10 let. Mám si s ním promluvit?

Dobrý den,
mému kamarádovi bude letos už 34 let. Našel si přítelkyni, které je teprve 18 a chová se vedle ní dětinsky. Všichni se mu smějí, že se s ní vrací do puberty a ten vztah nechápou, protože ti dva se vůbec nechovají, jako dva zamilovaní lidé, ale spíš jako lidé, co se odcizili. Jedou spolu v autobuse, on tam hraje divadlo celému autobusu a natáčí ji na mobil. Ona si připadá trapně, tak mu řekne, ať se nepředvádí a on ji okřikne: " Nech, toho!" Neustále ji natáčí na mobil a už jí to vůbec není příjemné. Pak jdou spolu po ulici a místo, aby se drželi za ruku, ona valí pořádný kus před ním a on za ní a kouká do mobilu. Kdyby ji někdo přepadl, tak to snad ani nezaregistruje. Přijde s ní někam do místnosti, sedí spolu sice u jednoho stolu, ale ona je, jak páté kolo u vozu, protože ho zajímají všichni kolem nebo mobil. Já a moje kamarádky jsme nucení toto všechno trpět, protože nás tím vším neustále zatěžuje. Každý, kdo s ním má nějaký vztah, je nucený, něco trpět a poslouchat. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, partner nevydrží doma. Nudí se a pořád by někam jezdil, za rodiči, prarodiči, na cígo za kamarádama nebo jen tak, protože dívat na televizi ho nebaví. Mě ale nebaví zase jen tak plencat za benzín. Jinak se ho zabavit nedaří, co s tím?
Já mám ráda tu domácí pohodu u televize, on taky, ale jen večer. Přes den by pořád někam jezdil, ale doma nic užitečného, to se mu dělat nechce, ale přeci mu nemohu říct "ne, budeš doma se mnou" - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jsem 17 let vdaná,39 let, děti 5 a 11let, manžel 45let,trápí mě delší dobu nespolehlivost manžela.Pracuji na 1ě hod směny,takže děti po dobu práce nmusí pohlídat muž, nic,méně má spoustu koníčků, v kterých se nemíní omezit,děti buď nechá samy doma ev. dá k babičce,na domluvenou hodinu si pro ně dojde málokdy, nyní se stalo, že měl ,,akci,,po sportu a do ráno nedošel domů, já musela zajišťovat hlídání u rodičů...telefon nezvedal, na sms bereagoval,dorazil až pozdě večer s tím, že to jaksi nezvládl./alkohol/..snažím se být tolerantní, brala jsem si ho jako aktivního sporovce a společenského člověka, nicméně v tomto věku by měl již mít nějakou zodpovědnost..bohužel je z nefunkční rodiny,od 15 let úplný sirotek,moc pěkného nezažil..já jsem z harmonické rodiny,mám trochu jiné představy o fungování otce než on(nikdy žádného nepoznal), krizi jsem chtěla řešit s odborníkem, toto kategoricky odmítá...prosím, jak tuto situaci řešit, rozvod beru jako poslední štaci, děkuji Veronika

Dobrý den, prosím o poradu, možná si zbytečně nabíhám. Když jsem byla na MD, veškerá práce kolem dětí a domácnosti ležela jen na mně (manžel začal podnikat a když jsem chtěla jít jednou týdně na angličtinu, tak jsem od něj slyšela, že ten, kdo vydělává, má právo, kdo je doma, má povinnosti, pak třeba odjel na tři dny pryč, jako že musí, bohužel ho v tom podporovali i jeho rodiče). Tak jsem si zvykla a těšila se do práce. V hledání mě podporoval, protože jsme neměli peníze, ale pak záhy přišel na to, že ho to vlastně omezuje. A zase tlak - domácnosti a děti jsou doménou ženy. A výčitky, když jsem musela pryč. A všem okolo sděloval, jak je chudák, že se zase musí starat o děti a já odjíždím. A někdy žárlil. Pro klid jsem se naučila nic neříkat a v případě vícedenních služebek říkat, že jsem šla spát. Našla jsem si systém organizace práce doma, abych, když kvečeru přijedu, byla do půl hodiny večeře (mockrát se stalo, že přijel domů dřív a bylo dusno, kdy bude večeře). Jenže tento systém z důvodů časových obnáší mít doma i větší zásoby (trvanlivých potravin, ale i jogurtů apod.). Někdy zmizí jogurty za dva dny, někdy v lednici zůstanou, to se prostě nedá odhadnout, kolik ich děti sní. takže se občas něco zkazí, podobně třeba zelenina, když je v létě z obchoďáků přemrzlá. A je zase dusno - proč toho tolik kupuju. No protože bych jinak musela denně do obchodu, což je hodina ztráty času navíc, přijedu domů ještě později, výčitky, kde jsem, co večeře... Zkoušela jsem na manžela přehodit nakupování, ale vydrželo to týden - přinesl polovinu věcí anebo přijel pozdě, takže jsem kvůli večeři stejně musela jít znovu nakoupit. Jsme na malém městě, musím do obchodu jezdit jinam. jak to udělat, aby byl klid? Co dělám špatně? Děkuji.

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o Váš názor. Po nehezkém rozvodu (manželství trvalo skoro 25 let) jsem poznala přes internet muže ve stejném věku - avšak svobodného, bez dětí, který bydlí v části domku s rodiči. Člověk vzdělaný, ve vedoucí pozici, sociálně plachý, s komunikačními problémy, po krátkých vztazích a s neuspořádaným životním stylem zejména ve stravování. Docela si rozumíme, spolu sportujeme, jezdíme na výlety, avšak bydlíme každý zvášť (já s dětmi, nechci jim do domu brát cizího muže), on prý bydlí tak, že mě tam nemůže vzít (?). Snažila jsem mu dodat sebevědomí různými příležitostmi " se ukázat", což mu asi docela pomohlo, na oplátku on zase pomohl mně s krizovou situací spjatou s bydlením (stěhování, opravy). Co mi začíná chybět je společnost (s ním se dostávám do určité samoty, on se lidí spíš straní) a začínám narážet na jeho názory - on všechno ví dobře a já špatně (i když se ukáže třeba za chvíli, že je to jinak). Další věc - jsme na výletě a já kupuju dětem drobné dárky a jemu říkám - kup t Vašim (myšleno bratrově rodině) - ačkoliv jsou v dobrém vztahu, dost nepříjemně mě okřokl, že mu nebudu říkat, co on má dělat. A ještě jedna věc, která mě zarazila. On se stará jen o sebe a svoji domácnost, případně zahradu, já pořád ještě o děti, dům, práci, stěhování, opravy - chystali jsme se na zahraniční cestu a půl roku dopředu jsem mu posílala odkazy a pořídila průvodce s tím, ať vymyslí itinerář. Nevymyslel. Musela jsem řešit až na místě, což nebylo úplně jednoduché. A když jsem se ho ptala, jakou má představu, kam chce, řekl, že je mu to jedno. Přitom jsme do té části světa jeli na jeho popud. A byl depresivní. V poslední době se navíc ty jeho depresivní stavy přelévají na mě a já se v jeho přítomnosti cítím vyhořelá, prázdná, rostě mě zcela opustí ta činorodost, které jsem vždycky měla nadbytek. Sociálně plaché lidi mám v rodině, tudíž s nimi umím jednat, ale tady je to asi nad moji sílu, nějak mi chybí větší jeho zaujetí, víc být ve společném aktivní a být méně asketický (na dovolené prosazoval zcela iracionálně, že budeme celý den na rohlíkách a vodě - v rámci šetření, přitom peněz jsme s sebou měli dost a detsinace dovolené byla velice levná). Prosím, poraďte, něco dělám špatně. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, jsem vdova po 27 letém manželství. Navázala jsem vztah s mužem 2x rozvedeným, kde není kontakt s jeho dětmi a špatný vztah s matkou a rodinou všeobecně. Bohužel neustále mluví o předchozích partnerkách, milenkách, manželkách a to donekonečna i když spolu bydlíme sedm měsíců, tak má jejich fotografie atd.dokonce tu která mu zemřela po velmi krátké známosti visí jako obraz na zdi chodby. Když jsem se dožadovala, aby jí sundal z důvodu, že mi je nepříjemné kolem ní chodit , tak to bylo jako, kdyby šlo doslova o mohylu, čili jí nesundal a je tam stále.Fotografie jeho vlastních dětí nejsou k vidění nikde! Já mám ve svém domě fotografie zesnulého manžela, ale je to otec mých dětí a muž se kterým jsem byla 27 let(čili nejednalo se o milence). Je někdy velmi náladový(62 let) jsem mladší a myslím,že velmi pohledná žena naprosto samostatná a podnikající.Nechápu toto chování z jeho strany, mám občas pocit jako by mne trestal za to co prožil.Už zvažuji odchod...