Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den paní doktorko, s manželem jsme spolu 4 a půl roku.. brali jsme se velmi zamilovaní, máme 3 letého syny, který je celý manžel.. postavil nám baráček a vše vypadalo moc krásně.. manžel pracoval dříve jak stavbyvedoucí, nyní si ale založil vlastní stavební firmu a na nic jiného nezbývá čas.. ne že by jsme dřív nějak často jezdili na rodinné výlety nebo podobně, ale vždy si nějakou chvilku udělal.. ted příjde v 5 z práce, dá si večeři a jde někomu bagrovat nebo něco dodělávat.. víkendy sice slíbil, že si udělá pro nás, ale nakonec to stejně má nabitý prací.. syn se pořád ptá kde je táta.. ten ale když už chvíli má, tak nemá náladu se synovi nebo mě nějakým způsobem věnovat.. dokonce už zhruba půl roku spí dole na gauči, protože usne u televize a nechce se mu už nahoru.. dokonce mi tvrdí, že ho z gauče nebolí tak záda jako z postele..?! že by někoho měl si nemyslím.. na druhou stranu bych řekla, že je rád, že přijde domu a má tam uvaříno, vyprano, nakoupeno a rodinu.......

Dobrý den, je mi 30 let, s přítelem jsem přes 2 roky, jsem nyní bez práce, byla jsem na více pohovorech, z toho jsem za tu dobu co jsem s partnerem pracovala pouze necelý rok, v práci byl bud špatný kolektiv nebo vedoucí proto jsem nyní ve fázi hledání, jenže přítel při hádkách si mne neváží sám mi to i říkal kvůli tomu že jsem bez práce, když se hádáme, uráží mne slovně, že jsem kráva, debil a jiné, že nebýt něj tak bych byla jinde, je prostě výbušný při maličkostech, pomalu se bojím mu říct už cokoli. Když zrovna není výbušný tak si rozumíme perfektně po všech stránkách, až na to že jsem nejspíše přeciotlivělá jak omn říká, protože toužím po více lásky. Prosím Vás tímto o radu a nejspíš vím co napíšete a děsím se toho :( děkuji

Dobrý den, paní doktorko. Co a kde je špatně? Roky s manželem a dvěma dětmi jsme měli dobré manželství. Jo, musela jsem se přizpůsobit, leckdy si víc máknout či mu dát víc volnosti pro něj, ale bylo to fajn. Pak jsem dokončila dvě studia (nemusel se omezovat, nic) a lidi i z jeho okolí mi přáli, on to špatně snášel a ten půlrok bylo doma dost dusno, začal mít silnější impulsivní reakce, někdy jsem se i bála o život. protože si nabral nějaké půjčky (mě se ani neptal), začal jsem mít strach a bavili jsme se o majetku. Chlácholil mě, ale jak jsem později zjistila, začal peníze ulívat jinam. Bohužel. Pak se jednou zase impulsivně odstěhoval. Sice jsem ho předtím vytáhla na nějaké večeře, ale pořád si cosi mumlal, byl jako by bez sebe. V době, když byl pryč, tak mi naštěstí peníze na děti dával, jinak bylo všechno na mně, jsem s kolegou založila firmu, abychom si něco přivydělali. takových známých mám okolo sebe hodně a nikde se nic neděje, naopak rodinní příslušníci třeba i pomáhají. Já to manželovi otevřeně řekla, aby neměl pocit, že mám tajnosti, jenže on na mne nejdřív začal křičet, pak se vysmíval, pak dělal jako by nic, ale úplně mi přestal dávat peníze a definitivně se odstěhoval. A začal mě nutit, abych se všeho vzdala a zůstala závislá na něm doma a jen uklízela dům. To jsem odmítla, protože už mu nevěřím. takových situací bylo ještě víc, nebudu je tu vypisovat. Co a kde je špatně? Když to vidím okolo, tam takové problémy lidi nemají, jen já snad nesmím nic, aby nebylo zle. Co bych měla udělat třeba jinak? Děkuji.

Dobrý den. Mám takový problém. Jsem vdaná 21 let let, dvě děti. manžel je emočně labilnější, navíc potřebuje být pořád v centru pozornosti. Ale všechno zvládáme. jeho emoce klidním, výstřelky nechávám proplout (třeba uraženě leží celé dopoledne v posteli, nedoprošuju se ho, aby vstal, protože chci, aby viděl, že touhle cestou si nic nevymůže). Jsem ráda za děti, za zázemí, které jsme vybudovali, za známé, s kterými jezdíme na dovolené, s manželem máme některé společné zájmy, dávám mu, myslím, i dostatek volnosti na to, co mě úplně neláká anebo chce realizovat s kamarády. Jenže manžel jako by ten klid nesnášel, jakoby potřeboval mě "trestat" za spokojenost. Třeba na poslední dovolené na horách bylo každý den něco - ztratil drahé rukavice, které jsem mu koupila a odmítl se vrátit je hledat. Asi třikrát se za ten týden ztratil a pak seřval všechny i dospělé - bylo mi trapně, lidi se mu začali vyhýbat, každý den navíc sedl na špatný vlek - čekala jsem na něj, hledala ho, jeden den se strašlivě opil a v noci na WC při zvracení brečel, že má rakovinu, když jsem mu ráno s kamarádkou vysvětlovala, že ne, urazil se, že to zlehčujeme. Pak ještě například udělal scénu v restauraci (nerozuměl číšníkovi), impulsivně vstal, bouchl do stolu, hodil židlí a uraženě odešel do pokoje. Styděla jsem se moc. A tady je ten problém. začínám díky těmto zážitkům k němu cítit chlad, někdy stud, zbavit se toho trvá docela dlouho. On je často brzy v pohodě a tu nevřelost mi vyčítá, má to vliv i na intimní soužití (nějak s ním neumím být v tu dobu), na druhou stranu jsem se životem spokojená a chtěla bych, abychom zase nějak normálně fungovali. Abych se za něj nemusela stydět. Už jsem zkoušela i poradnu, ale bez efektu - spíš hůř. Říct mu, že když to bude pokračovat, se obávám, na to ho znám moc dobře, že je mi jasné, že by se rozpoutalo peklo. Umí totiž dobře mířit na citlivá místa - já na to nereaguju, ale on je schopen to dělat dětem. jak to neprohlubovat, začínám před ním pomalu utíkat i já. Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,

chtěla bych Vás poprosit o názor jak se vyznat v pocitech, které mám ohledně vztahu. Přijde mi, že je tu nás jako na houpačce, někdy dobré a v klidu někdy vyhrocené až moc...dost často z mé strany, protože partner je spíše věcný, kdežto já více citová...obou nám pak po střetu vrtá hlavou, zda vztah není jen setrvačnost..někdy mě to napadá ale někdy zase ne...asi to takto působí zmateně...ono, sama nevím, co si o tom moc myslet. Své založení a potřeby jsme si několikrát říkali, stejně když už jsem v nějakém citovém rozpoložení...partner není schopný si na to vzpomenout, přijde mi, že se mnou jedná jako bych byla emočně v pohodě...jakoby zbytečné něco vysvětlovat. Někdy to prostě neřeším a vím, že střety vznikají a budou vznikat...a je to tak..někdy si ale říkám, jestli někde nečeká někdo jiný...díky V.

Byla jsem požádána o ruku, ale místo zařizování svatby začaly hádky ohledně toho, kde budeme bydlet. Půl roku bydlíme u mých rodičů, máme své patro, ale on není spokojen. Neustále se kvůli tomu hádáme a chce, abychom šli bydlet k jeho rodičům, kde budeme sdílet kuchyň, obývák i koupelnu, což bych nechtěla. Pořád se snažím, aby se mu u nás líbilo. Často se kvůli tomu hádám s rodiči, aby věci dělali jinak než doposud, protože mu to vadí, ale i když změni své návyky, vždy se najde něco, co ho odradí a říká, že u nich by to bylo lepší. To ale není jediný náš problém, začal nenávidět mou rodinu, nejlepší kamarádku a kvůli každé maličkosti se rozčiluje a vulgárně mou rodinu uráží (za jejich zády). Já nemám s jeho rodiči žádný problém.
Máme se velmi rádi, trávíme spolu neustále volný čas, ale poslední dobou už nejsme šťastní. Dřív (2 roky zpět) jsem byla dominantní a nenechala si nic přikazovat, nyní se jen přizpůsobuji, ale není mi to opětováno. Má náš vztah cenu? Prosím, ak problém vyřešit

3/3 Erika pokračování-Ty jeho hrozné nálady a výbuchy , také se semnou rozchází když ví že projel peníze , tak mi řekne je konec chci být sám , přijde mi že to dělá po každé když má nějaký problém a pak se zase uklidní jak se to pořeší , neplatím jeho dluhy to vžadném připadě, ale do dvou dnů jsme pak zase byli spolu ted to trvá nějak dlouho a už jsem z toho nervozní nechtěla bych vztah ukončit, ale nemůžu být za blbku a nemůžu si to zas až tak nechávat líbit, také jsem se ozvala , můj plán je nechat to ted být a doufat že to bude dobré, děkuji za odpověd Erika

2/2 samozřejmě vyšlo najevo že nájem není uhrazený volal mi majitel a přítel mi řekl , že jestli tam chci bydlet at platím 4500 a ne 3500 , víc se podílím na domácnosti já protože kupuji veškeré jídlo a potřeby pro domácnost,ale to mi nevadí neutratíme zas až tolik , takže tam prozatím zůstanu, jen se obávám jestli to vše nedošlo tak daleko že bude fakt konec, itálie mi nevadí je to lepší než nuda u tv , a aspon se vždy pak pročistil vzduch, dne před hádkou jsme byli na pouti i na kolotočích což bylo super a intimní život vedeme několikrát do týdne protože v tom si rozumíme velmi dobře... někdy jdu sama ven na diskotéku , posledně jsem šla s naším kamarádem, pak na druhý den , mě vždy hrozně moc chce a to nám dávalo super náboj ve vztahu poznala jsem tak že vlastně žárlí, můžu to vše chápat že je to určitý projev žárlivosti? Ty jeho hrozné nálady a výbuchy , také se semnou rozchází když ví že projel peníze , tak mi řekne je konec chci být sám , přijde mi že to dělá po každé když má nějaký problém a v

1/2Dobrý den, mám na Vás prosbu, od srpna 2016 žiji s partnerem on 29 já 41 ale od března 2017 bydlíme samotní, a od té doby jednou za měsíc při večírku co máme na zahradě , tak když jsou všichni pryč a vesměs tam zůstane jeho nejlepší kamarád tak mě zatáhne do debaty o bytě který spolu máme a začneme se strašně hádat , po každé scénář stejný , že semnou nechce být že nic nedělam pro byt a podotýkám že vždy řeknu na to musíme být dva , že tak vytáhne něco jiného, jdeme spat každý do jiného pokoje a pak po dvou dnech zamnou přijde a je sex , milujeme se moc intenzivně a vše pak v pohode pokračuje dál , jenže minulý týden ve středu , zase jsme zůstali po návštěvě já on a kamarád , a rozčílený přítel , který nerozdýchal přítele mojí kamarádky začal zuřivě nadávat co to bylo za debila a že už sem nikdy nesmí tak jsem řekla že nemohu za kamarádčina partnera přeci, nato opět debata o bytě a kravál strašný dokonce jeho kamarád ho musel držet aby mi něco neuděla křičel na mě at vypadnu a lítali věci i já jsem shodila vzteky nějaké věci na zem, opravdu pravá itálie, ale již to trvá dele a pořád je nasupený , bavili jsme se spolu akorát o platbě na nájem s čím má problémy , rád tipuje a tak peníze rozfofruje tentokrát utratil i mou půlku

Dobrý den,
s přítelem jsme spolu tři roky,mě je 25,jemu 30 a naši dceři 1rok a půl. Dva roky našeho vztahu se co měsíc hádáme,a snažíme se aby nás vztah fungoval tak jak ma. Já si neustále pisi s kamaradama (ženy,muži),a jemu vycitam ze si mě nevšímá,ze mi neřekne jediný vlidny slovo,a o sexu ani nemluvím (jednou za dva měsíce a to ještě rychlovka),když s nim chci řešit nás vztah tak mi není schopen říct svůj názor. Dospěli jsme i do te fáze ze jsme se dohodli ze budeme spolu JEN bydlet kuli dceři,bylo to fajn,kupodivu sme se ani nehadali,dělali jsme si hezky večery atd,až do te doby co jsem mu řekla ze jdu s kamarádem ven,tak bylo zle! Když mu řeknu ze mi je 25let a nechci žít jak důchodce tak mi na to taky nic neřekne. Už nevím co mám dělat,na jednu stranu o nej nechci přijít ale na druhou stranu mám plný zuby ze on si ze mě dela dobrý den! Myslíte ze by nám pomohla poradna,ze by nám tam poradili co máme a nemáme dělat aby nás vztah byl lepší? Děkuji za odpověď