Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, s manželem jsme se rozvedli kvůli jeho milence - odmítl jakoukoliv debatu o návratu zpět, pořád mluvil o novém světě, v kterém je. Bydlí sám, jeho o 18 let mladší rozvedená milenka se dvěma dětmi bydlí také ve svém. Spolu tráví pouze některé víkendy, většinou bez dětí., manžel ji vozí na výlety, dovolené, za známými. Nemohu se zbavit lítosti (a možná i žárlivosti), že konečně po letech intenzivního provozu v domácnosti, kolem výchovy dětí a omezování se i finančně, najednou výsledky z podnikání konzumuje jiná žena, která se na ničem nepodílela, Je to z velké části i proto, že má kolem sebe velké zázemí babiček a má kde nechat děti, zatímco já tu s manželem žila sama bez rodiny a od dětí jsem si nikdy nedovolila odejít. Zpočátku manželství jsme také ´jezdili po výletech - vždy celá rodina, ale já jsem musela všechno připravit, naplánovat a případně odřídit, manžel vyžadoval pasivní roli a nechal se přemlouvat. Pak mi začaly docházet síly a výletování jsme trochu utlumili. Změní se člověk v letech a může se najednou pro novou ženu přetrhnout? Anebo si byl mnou příliš jist a pasoval mne do role jakési služky? A jak se s tím teď vyrovnat, abych se mohla znovu nadechnout? Podotýkám, že manžel začal podvodně schovávat většinu majetku a odmítá spravedlivé vyrovnání SJM. Děkuji

Dobrý den,
s bývalým přítelem jsem se rozešla před čtyřmi lety. Chvíli poté jsem si našla nového přítele, se kterým jsem dodnes. Bývalý přítel mi cca půl roku po rozchodu začal vyhrožovat, obtěžoval sms zprávami mmě i mého přítele, chodil za mnou do bývalé práce atd. Zablokovala jsem si jeho číslo a všechno ustalo. Před rokem přes známé zjistil místo mého nového pracovištěpracoviště a začal vysedávatvysedávat před mojí prací. Vždy několik dní za sebou, a pak je na dva tři měsíce klid. Nejsem schopná pochopit, co jo k tomuto chování vede, mám i strach aby neobtěžoval znovu mého přítele na sociálních sítích (těsně po rozchodu mu například psal, že ho podvadím). Jak mám na toto chování reagovat aby nám dál pokoj?

Dobrý den, již několikrát jsem sem psala ale odpověď jsem nedostala, tak to zkusím znovu. Minulý rok se se mnou rozešel přítel po pěti letech vztahu. Důvodem byla jiná slečna. Byl to hodně zlý rozchod kdy jsem se psychicky zhroutila. Pomalu jsem se z toho dostala a s ex jsme nyní kamarádi. On je schizofrenik Teď je sám, já jsem si po půl roce našla nového partnera. Bohužel ani tento vztah mi nevydržel a v pondělí jsme se rozešli. Důvodem bylo to, že on mi nebyl ochoten věnovat moc času, byl psychicky nemocný (deprese, úzkosti), já mám to samé také deprese a úzkosti. Oba se léčíme a pobíráme invalidní důchod. On ani nebyl schopný mi dát vědět, když zrušil schůzku. Nechal mě klidně čekat a nepřišel. Rozumem vím, že je to vlastně dobře, ale srdíčko bolí. Bojím se, že už si nenajdu lásku. Zdraví chlapi mě nechtějí a psychicky nemocní, to je ode zdi ke zdi. Je mi 26, vrstevnice už mají své rodiny, jen mě muži opouštějí. Začínám propadat beznaději. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, prosím poraďte mi, jak se vyrovnat s ponížením ze strany manžela. byli jsme spolu přes 26 let, vychovali dvě děti (ještě studují). Chvíle dobré střídaly chvíle horší, občas měl manžel potřebu jednat zvláštně, například mi řekl, že by nechal dát nové vchodové dveře, ale protože se nechovám dobře, neudělá to. Když jsem se ptala, co mu vadí, buď si něco našel nebo to bylo hodně obecné. Pak se najednou odstěhoval do nedalekého bydlení. Vůbec jsme netušili. Protože se mi předtím nezdál v pořádku, vzala jsem ho na večeři, abychom si v klidu promluvili. byl zahleděný jen do sebe, pořád mluvil jen o sobě, jak on se má špatně, na moje otázky, co my vůbec nereagoval. Tři roky to bylo jak na houpačce - vracel se a odcházel, chtěl se "domluvit", pak zase vyčítal věci, pro které se vlastně sám rozhodl (sám si musím vařit a uklízet), průběžně mi psal dopisy, že mě miluje a že jsem žena jeho života, pak zase že pochopil, že už do mého života nepatří... Říkala jsem si, že ho to snad už přejde a trpělivě čekala a obhospodařovala celou domácnost s dětmi, zvířaty, domem a zahradou (nepomohl nám s ničím, jen se jezdil dívat, jak natíráme plot, přitom dům je psaný na něj a patří mu). Týden po takovémto skoro zamilovaném dopise, v němž psal, že je třeba si naplánovat dovolenou a letní cesty, si našel milenku - podstatně mladší rozvedenou paní a za cca 1,5 měsíce se to provalilo, protože se s ní ani neskrýval, naopak. Byl to pro nás všechny šok, já zažívám pocity ponížení, protože paní okamžitě zaujmula "moje" místo, prožívám i lítost, protože jsem mu věřila, že fakt si potřebuje promyslet, co dál, vzala jsem na sebe tíhu celé domácnosti a čekala... Manžel se mnou přerušil kontakt, nezvedá telefony, na maily nereaguje, jen jsme se dvakrát sešli a on odmítl se vrátit a mluvil o novém jiném životě a o našich společných vzpomínkách a dětech. Jako kdyby si chtěl udržet "jistotu" věrné manželky, ale s mladou milenkou se ukazovat a užívat si dovolené, na které pak odjeli. Podotýkám, že mi už přes rok nedává peníze na domácnost, ale dětem nějaké peníze posílá. Co mám dělat? - otázka upravena poradcem

Myslím že i jeho to všechno zaskočilo, nečekal že se to tak zamotá, byl to náš první vztah. Dokonce mi říkal že to ještě zkusil spíš z lítosti, než že by opravdu čekal že se v něm něco pohne. Vím že je to asi blbost v porovnání s problémy co řeší ostatní, ale už bych se přes to chtěla přenést a tohle mi v tom brání... Děkuju za pomoc :)

Když se na to dívám zpětně, vím, že jsem tehdy neměla šanci to slepit a tehdy jsem to i cítila, ale i na rady ostatních jsem prostě jednala takto...A teď si zoufám že jsem udělala blbost, že jsem si tím zavřela případně vrátka. Také jsem měla zdravotní problémy a celkově jsem se s tím srovnávala hodně těžko a to on ví...Zajímá mě, jestli má tady to chování po rozchodu nějaký vliv na případný návrat? Že se třeba z hlediska psychologie nebude chtít vrátit ke slabému jedinci nebo k někomu, kdo se ho pořád snažil přesvědčit? Byla jsem i protivná na kamarády a ti před ním utrousili pár poznámek. Mrzí mě, že jsem se ukázala v takovém světle. V kontaktu nejsme, takže to nemůžu nijak napravit a bojím se že díky těm událostem už v kontaktu ani nikdy nebudeme... Vzpomene si člověk na takové věci nebo po čase na porozchodové období zapomene a zůstane spíš to dobré?

Dobrý den paní doktorko, mám asi trochu zvláštní dotaz. Přítel se se mnou rozešel s tím, že pokud jsme pro sebe ti praví, tak se stejně dáme znovu dohromady. On plakal ale já to tehdy přijmula celkem v klidu. Ale bylo tu ještě pár nevyříkaných věcí, které k tomu rozchodu vedly a já jsem hned druhý den začala vysvětlovat a prosit jestli bychom tomu ještě nedali šanci. Asi týden jsme si ještě psali, ale bylo to čím dál chladnější a on ke konci týdne prý najednou pochopil proč má takový problém dát tomu poslední šanci a že je v tom asi někdo třetí. Tak jsem to ukončila, po pár dnech mi to přišlo líto a ještě zkusila napsat dopis, na to samozřejmě negativní odpověď a po 14 dnech jsem za ním ještě jela s omluvou za některé věci z minulosti. Jenže on už pár dní chodil s novou přítelkyní a řekl, že to chápe, že mi to odpustil ale nechce teď rozhodně nic vracet.

(Část 2) Myslela jsem si, že to rozumově zvládnu, že o něj skutečně nestojím, ale potřebuji, aby zaujal nějakou pozici. Na cokoliv se ho zeptám, tak neví. Jednou je v klidu, podruhé jdu do divadla (sama) a když přijdu domů, tak mává majetkovým vyrovnáním. Za tři dny zase je vše v pořádku. Jeho milenka (líp ji nazvat neumím) je vdaná, on neví, jestli jde o sex nebo lásku. Problémy jsme měli i před tím, ale nějak jsme se naučili spolu žít, bez hádek, v klidu. Proto ani teď nedělám scény, on také moc ne. Potřebovala bych jít dál, nerozumím jeho chování. Každopádně mě mrzí, že se neomluvil za nevěru, že k ní nezaujal stanovisko. Děkuji za názor, stojím na místě...

Dobrý den,
s manželem jsme se před měsícem po devíti letech rozešli. Máme spolu dvě děti chodící do školky. Přišla jsem mu na krátkodobou nevěru s kolegyní. Kdyby se k tomu postavil jinak, než že mi oznámil, že si přece nerozumíme, mohlo to být jiné. Takhle jsem mu sbalila kufry a bydlí u rodičů. Když jsem s ním zkoušela mluvit, proč k tomu došlo, tak má jedinou odpověď: Žijeme vedle sebe, nečteš stejné knížky, neposloucháš stejnou hudbu. Mám Tě rád, ale chci něco jiného. Má možnost pracovat v Praze, chce dle mého svobodu, rodina ho omezuje. Dávala jsem mu dost volnosti, ale když se vrátil domů, tak musel něco dělat, což mu vadilo. Pracuje v IT firmě, stále se dívá do mobilu, i když je u dětí. Těm překvapivě ani moc nechybí. Rodiče mu říkaji, že dělá chybu a asi ho "donutili" nad tím přemýšlet (nebo to dělá kvůli nim, nevím), tak když hlídal děti, najednou doma uklidil. Občas mi píše sms, které jsou nedůležité a vydrží půl dne, než se třeba uvidíme a předáme si děti. (Čast 1) - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, v jedné z odpovědí píšete o problémech vyplývajících z přílišných požadavků manželů na domácnost. U nás to nakonec došlo k rozvodu - manžel se nechtěl účastnit na domácích pracích, respektive je vždy "rozdal" mezi ostatní členy rodiny s tím, že on vydělává a přináší peníze (já ne? děti měly také vlastně "práci", protože chodily do školy). Pak opustil rodinu a návrat podmiňoval právě "úklidovými" požadavky, případně tlačit na to, abych dala výpověď v práci a věnovala se pouze domácnosti (mám VŠ), označoval to jako nenaslouchání jeho požadavkům... Myslím, že je to pouze záminka mužů a snaha ženu takto podřídit, případně ji tyranizovat a manipulovat, protože v domácnosti s více dětmi, několka zvířaty, velkým domem a zahradou se vždycky něco najde. Pro manžela to byl důvod najít si milenku a rozbít dlouholeté manželství. Přitom je úplně stejný nepořádník jako všichni ostatní a v jeho novém bydlení to taky není stoprocentní (spíš naopak). Jaký je Váš názor na tyto požadavky? děkuji. - otázka upravena poradcem