Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat? (pokud jsem to poslala 2x, tak se omlouvám:-)

První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.

První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat?

První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.

Dobrý den, zhruba před 9 měsíci jsme se rozešli s přítelem. Bylo to takové vzájemné, jelikož jsme se poslední měsíce jen hádali, prostě jakoby vypršela ta jiskra ze vztahu, ale vím, že mě strašně miloval a těžce to nesl a já to samé. Když jsme se dali dohromady bylo nám skoro 17 let (oběma). Byli jsme první láskou toho druhého a nikdy jsme se pořádně nevybouřili. Byli jsme spolu 2,5 roku. Já ho stále miluji, říkala jsem si, že časem to přejde, ale furt to nepřechází a řekla bych, že je to čím dál horší. Poslední 4 měsíce nemyslím na nic jiného. Mám nutkání mu napsat, ale nemám odvahu. Tak moc bych si s ním chtěla popovídat, ale bojím se jeho reakce a jeho možné odmítnutí. jsem si jistá, že nikoho nového nemá. za tu dobu, co spolu nejsme se mi akorát potvrzuje, že lepšího kluka nenajdu a vím, že pro mě byl tím pravým, přes všechny ty neshody. Snažila jsem se najít si někoho jiného, ale nikdo mě fyzicky nepřitahuje, ani po té mentální stránce ne. Poslední měsíc upadám velmi často do blbých nálad a mám sklony jen brečet. Mám problémy se spaním a příjmem potravy. Nevím, co mám dělat?

Dobrý den,
Začnu asi tím, že to byla má první láska v 15 letech. Poznali jsem se na jedne oslavě od mého stryčka který slavil narozeniny a ja tam byla jako host a Petr tam hral v kapele se svým tatinkem. Druhý den si me Petr přes socialni site nasel a zacli jsem si psat. Domlouvat venek apod. Bylo to všechno tak krasne.
Začali jsem spolu chodit a vydrzelo to 2 roky. Byl to jako kamarad a pritel v jednom. A pak to prislo…Zacala jsem chodit na novou stredni skolu a tam jsem si nasla kamaráda. Petrovi se to samozřejmě nelibilo a mne jak zarlil, taky ne. Rozešli jsme se. V te době mi to bylo jedno, měla jsem kamaráda a stim jsem zacala hned po rozchodu chodit. Uběhl asi mesic a Petr mi zacal volat a psat ze by se ke me rad vratil, že na mne neumi zapomenout, ale ja nechtěla. Mela jsem svého kamaráda a to mi stacilo. Rekla jsem tedy jasne NE. Byl z toho spatny, každý vecer mi volal jak me miluje a brecel mi do telefonu(mne to bylo jedno). O další mesic pozdeji se semnou ten muj ¨kamarad¨ rozesel a první věc co byla tak jsem volala Petrovi zda by to teda chtel zkusit ještě jednou a Petr řekl ze uz NE. Ze jsem se mela k nemu vratit jak chtel on. Rekla jsem dobře a život sel dal…Nasla jsem si noveho pritele a Petr mi zacal opetne psat ze me chce zase zpatky a neumi si predstavit život beze mne. Ja jsem mu rekla opetne ne, protože uz jsem byla zalaskovana do noveho pritele. S novym pritelem mi to vydrzelo 2 roky, během tech 2 let jsem na Petra neumela zapomenout ale nedala jsem to na sobe znat. Rikala jsem si ze me to prejde..Nepreslo. Proto jsem se s pritelem rozesla. Petra jsem chtela znovu zpet ale on nechtel nasel si novou přítelkyni. Byla jsem rok sama. Po roce jsme se s Petrem videli na jedne diskotece u nas a měli jsem v sobe trosku vic alkoholu. Po diskotece jsem mu rekla jestli by me nedoprovodil domu a sel, vyspali jsem se spolu(přítelkyni porad mel). Po te akci, uz jsem si nepsali, nejak jsem trosku doufala ze z toho něco bude ale nic. S tou přítelkyni se po 2 tydnech rozesel a asi po pul roce si nasel novou a ja noveho pritele. Opetne jsem na neho neumela zapomenout a proto jsem dala rozchod a Petr uz je taky sam. Jsme ted oba dva sami ale Petr zapomněl ale ja ne. Uz se to semnou tahne 6 let. Nechapu to, byl do me taky blazen tak jak ja do neho a on si zije krasny pohovy život a ja neho celych tech 6 let myslim…Chtela bych taky aspon trosku zapomenout ale vim ze to nepujde. Jsem z toho uz zoufala, prosim o radu co mam delat. Každý vecer brecim a predstavuji si jake by to snim bylo…?
- otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Manžel (50) se před rokem a půl znovuzamiloval do své první lásky. Když jsem se to před 4 měsíci dozvěděla, byl připravený ode mě a od dětí (23 + 26) odejít. Nyní to vypadá snad tak, že se rozhodl s námi zůstat a tento týden svůj paralelní vztah s ní ukončit. Mám ale strach, že ona ho nenechá – nepracuje a žije sama v domě, potřebuje nějakého živitele a pomocníka. Lze udělat něco, aby nedošlo k recidivě? Můžu manželovi nějakým způsobem pomoci? Manžel sám říká, že konec pro něj bude těžký a strašně bolestivý a že bude potřebovat pomoc psychologa. Prý má pocit, že se zblázní. Přitom, než tohle nastalo, jsme měli skvělý, láskyplný a pohodový vztah. Vrátí se nám to ještě?

Dobrý den
bude mi brzy 22 let a s přitelkyní jsme spolu 5 let, je moje první partnerka (sexuální) a předtím jsem s nikým nechodil, byl to celou dobu krásný vztah, všechno jsme dělali společně, všichni nás mají za skvělý pár, máme dobré vztahy s našimi rodiči, měl jsem jasné vize do budoucna, ale pak jsem si začal uvědomovat, že mi možná něco utíká a jestli se vůbec dá být s jednou na celý život. Od té doby se neustále trápím a nenapadá mě ani jedno řešení, čímž se trápím ještě víc. Propadl jsem z toho úzkostem a depresím, pořád nad tím myslím a nejsem schopen žádného rozhodnutí. Trvá to už dlouho a je mi z toho na nic. Několikrát jsme to spolu probírali, ale moje utrpení trvá dál s tím, že se nic nemění. Cítím se z toho nešťastně, brání mi to dokonce k aktivitám které mě dřív bavili, protože se v tom topím pořád dokola. Vím že se v takové situaci radí těžko, ale budu rád za Váš pohled na danou situaci. Děkuji

Dobrý den, po 30 letech jsem se setkal se svojí první životní láskou ve chvíli, kdy jsme oba byli v manželské krizi a před rozvodem. Naše láska opět vzplála, shodli jsme se, že jsme se vlastně nikdy nepřestali milovat. Po zhruba 1,5 vztahu jsme jeli na dovolenou, která měla být líbánkami, bohužel se to zkazilo a několikrát jsme se pohádali. Ještě večer před odletem a ráno v den odletu jsme se milovali, let i následná cesta autem proběhla v pořádku, ale po návratu domů se přítelkyně bez vysvětlení úplně odmlčela. Když jsem ji po 4 dnech navštívil, řekla mi,, že takovýto život nechce, že už to nikdy nebude hezké, že zůstaneme přáteli, že se ted´chce věnovat pouze své náročné práci a řešit problémy svých dětí z předchozích manželství. Stále opakuje, že nechce nic řešit, přitom jsme se hádali dle mého názoru kvůli maličkostem a hlavně si myslím, že ta dovolená byla v absolutně nevhodný čas, 1 týden po rozvodu přítelkyně, kdy rozsudek ještě ani nenabyl právní právní moci a já půl roku po

Dobrý den,paní psycholožko.Mám dotaz ke svému vztahu. S přítelem jsem přes osm let. Mně je nyní 25, jemu 35. Tři roky spolu žijeme.Cca 3/4 roku mám jako na houpačce, je období, kdy si jsem vztahem jistá. Následuje období, kdy velmi váhám, zda náš vztah nevyhořel. Rok zpětně máme velmi sporadický intimní vztah. Iniciátorem je v 90% přítel, mě již tolik nepřitahuje. Fyzicky bych se nebránila mileneckému vztahu s někým jiným, eticky to neschvaluji. Nemám s čím srovnávat, nevím, zda je to ve víceletých vztazích běžné či nikoliv. Mám ho moc ráda, on mě také. Přemýšlím o individuální návštěvě poradny pro mezilidské vztahy. Děkuji, M.