Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, s přítelem jsme byli rok a ctvrt, jemu je 22 mě 24, předtím žádný vážný vztah neměl, neměl v podstatě skoro zádnou. Je ve všem pomalejší a já jsem na něm byla asi moc vázaná, sdělil mi, že potřebuje prostor a chce pauzu, že není zvyklý na to být s někým často, stačí mu se vidět jednou za týden nebo dva. Mě to nestačilo a hodně sem ztratila sebevědomí a čim více jsem s ním chtěla být kontrolovat ho atd, tím více se vzdaloval. Prý by chtěl aby sme si byli zase cizejší, že se teď nechce vidět tak měsíc. Už jednou tohle udělal nebyli sme spolu skoro mesic, a pak sme se dali dohromady. Je pro mně těžké na něj nebýt vázaná, moc kamarádů nemám a koníčků také ne. Bojím se že už se mnou nebude chtít po pauze být. Nevím co mám dělat užírám se doma a myslím na něj jen.Byla jsem zvyklá být s n ím v kontaktu každý den, nevím jak dokátu mu nepsat nevolat atd Chodí na školu ve stejném městě jako já pracuji. Proto mě to láká, za ním jet i když vím že ho to otravuje už.Co by jste mi poradila

Dobrý den, je mi 21 let a uvědomila jsem si, že jsem citově závislá na svém partnerovi. V současné době studuji na univerzitě v Praze, ale můj partner bydlí v zahraničí. První rok jsme si pouze psali a viděli jsme se zřídka kdy, proto jsem se rozhodla dát našemu vztahu šanci a smysl a přestěhovala jsem se za ním do zahraničí. Bohužel tady nemám žádné přátele ani koníčky a celý den čekám na partnera, než se vrátí z práce domů. Jediné, pro co žiji jsou naše společné víkendy a je pro mě problém, když partner chce jít s kamarády ven. Navíc, si teď už ani nejsem jistá, jestli chci svou školu dodělat. Myšlenka toho, že jsem v Praze a partner je ode mě x kilometrů daleko je strašná. Už se nedokážu socializovat a nemám chuť dělat nic jiného, než být s partnerem. Nevím, co mám dělat... Prosím o radu. S pozdravem, Jana M.

Dobrý den, mám problém ve svém vztahu. Moje přítelkyně je na mně hodně závislá. Nejradši by trávila čas jen se mnou, ale já mam i jiné záliby, což ona těžce nese. Dá se jí to nějak rozumně vysvětlit? Další problém je, že jsem si v tomto vztahu velmi nejistý. Nejlépe bych to vysvětlil tak, že bych si přál abych ji potkal až za pár let. Mám velké mutkání být ještě nezadaný (je mi 24), ale zároveň ji velmi miluji a umím si představit s ní být do konce života. Neustále mne však užírá myšlenka, zda se nepotřebuji ještě "vybouřit", aby mě tato potřeba nepřepadla za několik let, pokud by bych např. vdaný. A i na druhou stranu mám strach z promarněných svobodných let na vysoké škole. Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 18 a přítelovi 20 jsme spolu rok a já jsem do něj stále zamilovaná. Poslední dobou ale stále jen pláču, když se máme vidět o něco déle, nebo když si myslím, že se na něčem domluvíme a jemu do toho něco vstoupí. Mám pocit, že na něj stále čekám a těším se vždy na víkend. Problémem je ale to, že jsem hrozně citlivá a hodně věcí mu vyčítám, že se nevidíme a tak a hodně mu brečím do telefonu. Taky jsme se kvůli tomu hodně krát pohádali a on mi řikal, že si myslí, že se ve vztahu trápím, ale tak to není. Já jsem s nim šťastná, ale bez něj smutná. Už jsme se málem rozešli, protože říkal, že to takhle dál nejde a nebyli bychom šťastní. Ale já o něj nechci přijít, proto bych potřebovala poradit, jak nebýt tak citlivá a zdali nemáte nějakou radu, jak tohle změnit abych o něj nepřišla. Prý by mě miloval i po rozchodu ale nedokážu si představit být bez něj. Mám pocit že se v hodně věcech nechápeme a myslíme je jinak než ten druhý. Předem děkuji za radu a pomoc.

Dobrý den, mám depresi z toho, že s přitelkyní rozejdeme, přitelkyni miluji, když jsme spolu, je všechno v naprostém pořádku. Když si spolu píšeme, tak je to také v pořádku, problém nastane, když ona odjede domů, nebo napíše, že už jde spát. Je to úplný obrat, dostanu depresi takovou, že se rozejdeme, že už o mě nemá zájem. Mám potřebu být pořád s ní, normálně komunikovat. Ale vždy když odjede domů, dolehne to na mně. Představím si, že na ní někdo sahá, i když ona by ona toto nikdy nedospustila, ale člověk nikdy neví, co se přemýtá ostatním v hlavě, absolutně nevím, jak proti tomu bojovat.

Dobrý den!Paní Doktorko,dotaz.Před časem jsem se ptal na komunikaci partnerky s bývalými.Vadilo mi to,reagoval jsem na to podrážděně.
Řekla jste mi,že mne ohrožuje spíše má žárlivost.Je přeci normální komunikovat s bývalými partnery.Snažil jsem se a snažím zvládat sám sebe
A neřešit to.Jenže opět ..byl jsem svědkem toho,že komunikovala s bývalým-ale ne jen tak o kafi,ale vysloveně o sexu.Že když se setkají,ví jak to dopadne.
On pak psal kdy a kde se setkají-ať ona napíše.Že to bude divoké a vášnivé. Ona ale neodpověděla-neb jsem byl přítomen a ona omylem otevřela svou komunikaci když si odemne nechala
Vysvětlovat postup pro jeden program.Řekl sjem jí hned na to (kecám druhý den-že jsem to viděl a přečetl) Ona řekla-promiň udělal jsem blbost.
Já dobře.. ona už s ním nebudu komunikovat…. No ale realita je zase někde jinde…nedávno opět začala komunikovat…(vždy změní chování) jak k tomu mám přistupovat nyní.
Nechci být za žárlivce….ale víte, víc než avizovaná nevěra mi vadí, jak bravurně mi dokáže lhát do očí.Přitom obratem dodává slova o štěstí a naší rodine atd atd…
Jak jí věřit když nedodržuje slovo, jedná jinak než mluví. Nebo jsem si špatně vybral? ?
Tedy..co mám udělat nyní. I když jsem posledně dal na Vaše slova…nějak to nazabralo,neb přítelkyně stejně jela ve svých kolejích a názorech.. pak řekne..
Nevim proč jsme to udělala – promiň.. Já su z toho pak vždy na odpis. Nevim na tuto situaci asi neexistuje žádná skica, že? Kamarádka mi jednou říkala—nebuď tak hodnej na ty ženský..nesnášej jim modré z nebe.
Asi na to něco bude?? Prosím o Váš názor .Děkuji Moc!!!!
- otázka upravena poradcem

Paní Jitko,asi tři měsíce jsem si dopisovala s jedním mužem.Dopisy byly plné vášně a já se do něj zamilovala.Zřejmě i on do mne.Avšak je ženatý a dostal strach,že se vše dostalo někam kam nechtěl.Ukončil korespondenci.Já jsem již dlouho sama a docela jsem se do toho zamotala.Stále mne něco ponouká mu psát i když vím,že to není správně.Mám stále v mysli jeho krásná slova.Viděli jsme se pouze na fotografiích.Nikdy jsme se nesetkali.Prosím o radu,jak se zatvrdit a nepsat dál.Je to ponižující,když se mi nedostává odpovědi.Co s tím?Děkuji za odpověď a přeji pěkný den!

Dobrý den, jak začít. Jsme s partnerkou spolu 9. měsíc a poslední 2 se jen hádáme dohadujeme, hlavně kvůli mě. Mě je 20, jí 18 jsem její první, já sice už něco za sebou měl, jenže to byly takové chvilkové, nevydrželo to snad ani 2 měsíce - prakticky nic. Ale tohle je pro mě dá se říct taky první pořádný vztah, co jsem kdy měl a už před nějakou dobou jsem začal mít silný pocit, že je něco špatně, že ji nějak nebavím, ve finále se mi dostalo odpovědi, že už není tak šíleně zamilovaná, ale já tak nějak furt jsem, nechce se mi věřit, že ta "láska" kvuli které bych dokázal i lítat, odezní za 3-4 měsíce..
Od Té doby se mě zmocnila celkem dost silná žárlivost, v důsledku toho, že se mi stále nezdá co mi píše, přijde mi to málo citově nabité, jí ale ne, zkrátka bych rád zase tu lásku první a to stále opakuji a jen se hádáme, už nevím jak to brát, hledám způsob jak to přejít a zbavit se žárlivosti.
Tvrdí mi že, už ta prvotní láska je pryč, jen se stím nedokážu srovnat, že to takové už nebude 1 - otázka upravena poradcem

Prosím o radu.Je mi 59 let,manželovi 62 let.Před 22 lety jsme se vzali.Já mám z prvního manželství dvě dospělé děti,které s námi již nebydlí.Manžel má z prvního manželství tři děti,které s námi už také nebydlí.S jeho dětmi mám krásný vztah.Dokonce jsem přijala jeho syna,kterého jeho matka vyhodila z bytu.Ze začátku na mě byl manžel hodný a já si myslela že s ním budu šťastná.Jenže už asi po pěti letech společného soužití se vše změnilo.Začal se mnou zacházet jak s hadrem.Neřekne mi ani kam jde,kdy přijde.Minimálně jednou v týdnu přijde domů podnapilý.Musím si vždy vyslechnout sérii sprostých slov ať už jsou mířeny na mě,nebo na politiky,sousedy,kamarády.Sice mě nikdy neuhodil,ale to možná proto,že mu neodporuji.Myslela jsem si, že se takhle chová pod vlivem alkoholu ale děje se tak i když je naprosto střízlivý.Nemůžu si s ním ani v klidu promluvit proč je takový,protože hned reaguje tak,že začne zvyšovat hlas , sprostě mi nadávat a jde se opít do hospody.Ať se snažím sebe víc aby bylo vše podle něj není mi to nic platné.Od mých 45 let spolu nespíme.Má problém s prostatou a tak to chápu.Nikdy jsem mu nebyla nevěrná ani jsem mu to nikdy nevyčítala.Za celý den se mnou promluví tak deset slov.Jinak chodí po bytě a nadává.Nedokážu od něj odejít a ani nemám kam.Nemám na to ani peníze abych se odstěhovala.Bojím se že bych to psychicky nezvládla.Jsem na dně.Moje výplata chodí na jeho ůčet.Vydá mi 7000 měsíčně na jídlo a na vše ostatní.Já přístup k účtu nemám,protože mi roztrhal před pěti lety kartu.Za co ho mám ještě stále ráda?Děkuji za odpověď.

Dobrý den,
s přítelem jsme téměř tři roky. Bydlíme spolu druhý rok. Několikrát jsem zjistil, že partner vyhledává i jinde na různých seznamkách, když jsem se ho na to zeptal nejdřív zapíral a potom se přiznal. Řekl mi, že je to jenom flirt, že by mě nikdy nepodvedl. Odpustil jsem mu to a snažil se na to zapomenout. Když už to bylo celkem dobré tak cca po roce jsem opět zjistil, že tam je, důvod byl prý stejný. Od té doby mu vůbec nevěřím a říkám si když to udělal podruhé udělá to určitě i přístě. Mám úzkostné stavy, neustále ho hlídám, kontroluji různé seznamky atd... nejvíc se bojím toho, že z toho onemocním. Když se o tom spolu bavíme a já mu rozumně říkám, že se nebudu zlobit když bude chtít někoho jiného, že se s tím nějak srovnám tak mi na to řekne, že nechce nikoho jiného, že je se mnou spokojený. Několikrát jsem si říkal, že prostě uteču, že to ukončím, ale bojím se toho, že to nezvládnu, neumím si představit být bez něj. Nevím co dělat dál, prosím vás o radu. Děkuji Ladislav