Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, jsem již téměř 25 ve vztahu s manželem. Posledních 7 let udržuji paralelní poměr s jiným, nezadaným a bezdětným mužem. Vztah s milencem vznikl proto, že jsem byla rozhodnuta původní vztah již ukončit a s manželem jsme již žili pouze vedle sebe. Nyní se se situace má tak, že s manželem jsme přátelé, velmi si jej vážím, jako člověka, rozumíme si, nehádáme se, vím,že se na něj můžu kdykoli spolehnout a nechci mu za žádných okolností ublížit a vím, že moje nevěra by ho velmi zasáhla, i když mezi námi nic intimního neprobíhá, natož kdybych od něj chtěla odejít. Na druhou stranu milenec - vím, že jej miluji a vnímám ho jako svého partnera se vším, co k partnerství patří....ale jde o nevyzrálou, citově labilní osobnost, která se bojí vztahů. Už 4x během našeho vztahu se "zamiloval", pokaždé to s nimi velmi brzy ukončí z jeho strany s tím, že si uvědomí, že vlastně miluje mě a nedokáže beze mě být. Vím, že mě miluje a potřebuje a on si to obvykle uvědomuje také. - otázka upravena poradcem

Dobrý den.S manželem jsme 35 let, Vždy jsme spolu dobře vycházeli a vlastně pořád vycházíme i po intimní stránce. Manžel má již 2 roky milenku. Byl to šok toto zjistit. Ke všemu se přiznal, mluvila jsem i s ní a od té doby je to pro mě peklo. Těžko se mě s tím vědomím žije. Manžel říká, že mě má rád, nechce o mě přijít, ale zároveň nedokáže milenku opustit, někdy nejspíš ano, ale neví kdy a nechce na našem vztahu nic měnit. Já jsem navrhovala, aby si s ní zkusil žít, nechce, prý je doma u mě a se mnou a abych ho od sebe neodháněla. Paní už se rozvedla, koupila si byt, takže můj manžel za ní na jedno odpoledne v týdnu dochází, někdy i na celý den. jsou v tom hluboké city, jak mě paní řekla. V poslední době už to moc nedávám a vyvolávám hádky, chtěla bych mít celou situaci vyřešenou. 35 let manželství se těžko zahazuje, ale toto ponižování mě ničí.Už jsem se neudržela a dala ultimátum do konce října buď ona nebo já.Dělám vůbec dobře? Má vůbec cenu čekat? Jak se chovat? Pavla

Pro Martinu.

Prošla jsem obdobnou zkušeností, několik let jsem sbírala sílu k rozchodu s ženatým milencem, kterého jsem velmi milovala a který dle jeho slov miloval mně, protože nechtěl vyřešit vztah s manželkou a stál jen o tajnou lásku. Nakonec jsem sílu našla a rozchod iniciovala, načež mně sdělil, že se stydí, že se se mnou chtěl rozejít dávno, jen k tomu nenašel odvahu a že mně za moje vyřešení situace děkuje. A říkali mně kamarádi, co ho potkávají ve společnosti s manželkou, že jen oba "kvetou". Takže i tak může vypadat velká ženáčova láska! - otázka upravena poradcem

Dobrý den, 13 let chodím s ženatým mužem , je to spolužák, máme společné zájmy, milujem se, často mě navštěvuje,chodíme na koncerty, před 3 lety jsme se rozešli, chtěla jsem víc, našla jsem si nového přítele, ale nevyšlo to, a bývalý přítel nás rozchod špatně nesl, pořád mi psal, chodil za mnou.... prý ne šíleně miluje a až se mnou poznal co znamená láska. Stále jsem ho milovala, nedalo se na něj zapomenout, řekla jsem mu že se k němu vrátím, ale musí si do půl roku vyřešit vztah s manželkou. Slíbil mi to.... jsou to už 3 roky... tvrdí že má strach.. prý by to bylo peklo.Bydlim kousek od něj. Jeho dítě má už 16 let.... začínám si myslel, že neodejde nikdy. Nechápe, když mu říkám že mě vlastně psychicky trápí.... nedokážu ho sama opustit i když vím že musím já učinit první krok . Žijí už 13 let sama s dcerou, za chvíli vyletí z hnízda, nechci být sama, chci mít doma partnera a pořád se neschovávat.Dekuji za psychickou podporu.

Dobrý den, potřebovala bych radu. Jsme s manželem 25 let. Koncem minulého roku jsem mu přišla na nevěru a on se mi přiznal, že má už půl roku milenku. Je prý ve vztahu se mnou již delší dobu nešťastný, prý se snažil vztah ještě obnovit, ale už teď nechce, prý se rozhodl, je už jinde a máme jeho rozhodnutí akceptovat. Chtěl se i okamžitě rozvádět. Odešel na začátku tohoto roku do sousední vesnice, kde si pronajal byt, v sousedním domě bydlí i jeho rodiče a jeho matka mu pere a vaří. Bohužel jsem nic nepoznala, naopak jsme jezdili na různé společné výlety, jeli jsme na dovolenou, předělávali jsme dům, byl na mně hodný, nehádali jsme se. Milenka bydlí v hlavním městě, dlouho si prý psali, má porozumění pro něho, prý je to souznění duší atd.., Je pouze o čtyři roky mladší než já, rozvedená, má dvě děti školou povinné a bydlí s rodiči. Manžel tam za nimi několikrát do týdne jezdí, seznámil se s jejími dětmi. Prý nás má stále rád (mně i dceru),nemůže ale jinak.Má smysl čekat,že se vrátí?

Také po dobu jeho nemocenské u něho nastaly nějaké dluhy. Teď si sehnal brigádu, kde pracuje 12h denně a i o víkendech, takže mi tvrdí, že na mě teď nemá čas a večer už je unavený. Ale já jsem také unavená z práce a to mám doma ještě děti a domácnost a přesto bych si na něj čas udělala. Myslím si, že je z toho všeho dost frustrovaný. Problém je, že ani, kdybych se rozhodla odejít od manžela, neměli by jsme ani kde bydlet. On stále žije s matkou. Navíc nemá rád moje děti a ani oni jeho. Já ho, ale nechci ztratit, je to největší láska mého života. Ale teď jsem z toho hrozně nešťastná, nevím, jestli mu věřit, že mě má rád a nebo si myslet, že to chce ukončit. Jen doufám, že by mi to snad řekl rovnou. 5íkala jsem si, že to vydržím ho vůbec nekontaktovat a třeba se ozve sám, ale vydržím to vždy max. 2 dny. Tak Vás prosím o radu, už jsem vážně zoufalá. Děkuji. Iveta

Dobrý den, paní doktorko. S manželem jsem 25 let a máme 2 syny. Bohužel, náš vztah již 12 let funguje jen kvůli dětem, alespoň z mé strany. Manžel je nemluvný a nespolečenský, nejradši tráví čas doma a sám. Já jsem naopak společenská, ráda se jdu občas někam pobait s přáteli, což jemu vadí. Ovšem už 7 let mám o 14 let mladšího přítele, kterého velmi miluji. Problém je i to, že je to blízký příbuzný, z manželovi strany. On mne prý také stále miluje, i když poslední rok je to dost složité. Dřív mi několikrát denně psal a volal, teď spolu prožijeme krásný veče a pak se mi třeba i týden neozve. Když mu volám, nezvedne mi to, na sms nereaguje. Tvrdí, že má rozbitý telefon, že mi to už mnohokrát říkal. taky možná bude problém v tom, že sice vystudoval 2 školy, ale stále nemůže sehnat dobrou práci odpovídající jeho vzdělání. Navíc měl předloni autonehodu, při ktreré se vážně zranil. Ze zranění se sice dobře a rychle zotavil, ovšem jisté omezení už bude mít doživotně. 1. díl

Vážená paní doktorko,

je mi 38 let, dá se říct, jsem úspešná, spokojená a soběstačná. Na nezájem můžu si také nemůžu stěžovat, Jsem svobodná a bezdětná. Zapletla jsem se však se zadaným můžem. Zámerně říkám zadaným, protože ženatý není, ani nikdy nebyl. Nicméně žije ve vztahu se svou partnerkou a mají dvě děti 10 a 13 let.
Ze začátku to byla sranda, dost mě uháněl a já jsem ho nechtěla, ani se mi nelíbil. Pak jsem se sešli, něco zkrátka přeskočilo a od té doby to jede ( asi 9 měsíců ). Bohužel se ukázalo, že si tak rozumíme lidsky a po sexuální stránce, že jsem to ještě nezažila. On není ten typ, co by mi mazal med kolem pusy. Nevypouší věty typu - manželka mi nerozumí atd, jsem spolu kvůli dětem atd. Je vždy upřímný a na čem se dohodneme, to platí. Náš vztah přerostl v lásku. Myslím, že to zaskočilo i jeho samotného. Chová se ke mně moc hezky, vídáme se každý týden. On ví, že ho mám ráda a chtěla bych s ním mít dítě. Dokonce už jsem si mysleli jednou, že jsem otěhotněla a ani tehdy nezpanikařil nebo se nesnažil utéct. Moje otázka zní, co s tím? Nechci mu bourat rodinu. Chápu, že to není pro něho lehké. Přála bych si, aby se rozhodl svobodně a nevím, jak mu to vše říct. Děkuji J.

Dobrý den.S manželem jsme byli 26.let.Měli jsme moc hezký vztah.před 3 roky měl manžel poměr a my podstoupili párovou terapii.vše se mi potom zdálo celkem v pořádku.Ale před 3 měsíci odešel k té samé osobě..NEchci to vzdavat i když vim,že sní má zařízený byt.stale mi píše sms,možna že jsou,jen zdvořilostní.Jezdi stale domu ,ma tu maminku a majetek,ale vždy příjde za mnou.Jr
ezdím s ním i k nasim známím.Mam ho pořad rada,ale tahle situace mě ničí.26let nejde smazat .

Dobrý deň,pani doktorka pred časom som Vám písala,že po prevalení manželovej nevery som ho vyhodila a zobrala kľúče od domu konala som veľmi impulzívne.,.asi po mesiaci sme sa dohodli,že sa chce vrátiť tak sa aj vrátil čo bolo v nedeľu a o týždeň na to mi povedal,že sa tu už necíti ako doma,má nás rád ale žiť už so mnou nechce.Vraj keď je s dotyčnou chýbam mu ja a keď je so mnou chýba mu ona a chce odísť a aj odišiel k nej.Veľmi ma to trápi jedno moje ja vraví že je to takto lepšie a druhé plače za všetkým pekným čo bolo a chýba mi.Teraz vlastne už ani neviem či má ešte význam niečo zachraňovať či sa mu rozjasní.Podotýkam že manžel má 47 rokov a pani 28 rokov a dve malé deti.Vopred ďakujem za radu.