Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobry den.Mam dilema az aroven obavu.Nedavno som si začala pisat s mojim ex priatelom sice sme si aj předtím pisali ale nie tak často jako teraz mam pocit že k niečo ešte k nemu citim ale neviem to naisto.Rozišli sme sa asi před 8 rokmi medzitim som si našla priatela on mal tiež partnerky ale nevychadzalo mu to ani s jednou a tak si myslim či nejsme si sudeny a preto to tak je.A teraz sme si začali pisat mam pocit kde mu občas pripomeniem to na čom sme sa bavili tak si skvele rozumieme a po dlhom čase bol ku mne velmi mili až moc že mam pocit že tak celkom na mna nezabudol ani ja nanho.Sice už 7 rokov mam partnera nerozmyšlam nad svadbou ani nad dietatom a přitom už na to vek mam je mi 28 a priatelovi 36 jako rozumieme si ale mam pocit že už to není to čo byvalo,ješ mi jasne že nikdy to není to čo na začiatku ale predsa mam strach keby som sa vratila k bývalému nahodou tak on by sa mohlo zbláznit terajši priatel a aj s toho mam stracgh.Poradte prosim čo mam robit?Myslim na svého ex čo není v poriadku určite :(.Neviem si rady.Dakujem.Andy

2.čast.Ešte som sa zabudla povedat že moj byvali bola moja velka laska prva v mojom živote a myslela som si že snad i posledna :(.Je fakt dostavala som po tom roku malo lasky čo mi vadilo a cchela som ho furt kde som nemala s jeho strany tolko lasky tak som si našla ineho lenže problém je že ja mu robim to iste on je stále zamilovany ale ja už jak keby som uhýbala a vravim že na začiatku je to vždy pekne potom už je to ine ale předtím som mala s druhej strany akorát to bolo opačne a ja nevim jak je to možne čo sa to so mnou deje ja važne nechapem :(

Dobry den.Mam pocit neviem čo citim a ani kam patrim.Mam priatela sme spolu 7 rokov je dobry rozumieme si všetko v pohode občas sa neshodneme ale to je normalne.Len poslednu dobu myslim dost často na svojho bývalého ex s ktorim som bola 4 roky a rozišla som sa s nim kvoli tomuto priatelovi čo mam teraz takže so vztahu do vztahu som išla :(.Moj ex mi vravel že budem neskor toho lutovat ale už bude neskoro no teraz poslednu dobu sa mi o mojom ex sniva a myslim nanho ale nevim či sa to da nazvat laskou alebo iba tymi nevyriešenimi vecmi čo sme nedoriešili.Sme kamarati pišeme si občas na facebooku ale nevim jak to vnima on.Rada by som si s nim pokecala a povedala to čo som nestihla no obavam sa že podlahnem opet a ubližim svojmu terajšiemu priatelovi :(.Ale na druhu stranu by som si to chcela vyriešit s byvalim :(.A pohrávala som sa s myšlenkou k navratu lenže sa vravi dvakrát do tej istej rieky nevstupiš čo teda suhlasim ale nemožem si pomoct a neviem čo teraz citim.Bojim sa čo by sa mohlo stat :(.S rodičmi mojho priatela si sice rozumiem ale je to stara škola a mam pocit že ich nemam tak rada jako by som mala ale předtím s byvalim to bolo ine a mala som pocit že sa k sebe viac hodíme sme si sudeni len som zrejme spravila blbost :(.Č

Dobrý den,
měl bych na Vás jeden dotaz, nevím jak celou situaci řešit. Je mi 22 let, jsme s přítelkyní (které je 21) 8 měsíců, předtím byla s o 10 let starším partnerem který ji neustále bil, okrádal o výplaty, nepouštěl ven, jednou ji i dostal do nemocnice kdy do ní kopal na zemi, čímž jí způsobil zlomeniny čelisti atd., žila v permanentním strachu...jde o to že se s ním rozešla a začala chodit se mnou (poté mě napadl taky ale to řešit nechci), jenže je pořád s ním v kontaktu, v práci, přes mobil , stále si píší (kdy ona jej stále nazývá různými zdrobnělinami), ikdyž on se k ní chová stále velice ošklivě, a ona mu i přesto stále pomáhá, bere si kvůli němu půjčky jen aby mu pomohla, protože sama říká že jí je ho líto a že mu chce pomoct, že ho má pořád ráda atd. Asi po měsíci se s ním i vyspala, tedy tvrdí že nedobrovolně, že jí k tomu "donutil". Na začátku našeho vztahu s ním žila na ubytovně, z neznámých důvodů nechtěla odejít, takže já zažíval neustále peklo a strach o ní, neboť jí nikam nepouštěl a mlátil ji. On by jí chtěl moc zpátky, ona si říká že vše je její vina. Nyní tedy bydlíme spolu v bytě, avšak, jak už jsem zmiňoval, jsou stále v kontaktu, často o něm mluví a mně už to vše ničí, stále mám strach co se bude dít, jestli jí znovu nenapadne, navíc to že se kvůli němu zadlužuje se mi také nelíbí, vše tohle ví ale stejně v tom pokračuje. Budu rád za každou radu, neboť už jsem vážně psychicky vyčerpaný. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,

Před nějakou chvíli jsem poznal ženu/slečnu s kterou bych opravdu rád strávil zbytekl života, ale je tu problém v temným (vracejicích se) myšlenekách na vztah v kterém ji bylo hodně ublíženo. I když sama říká, že ho za to vše nesnáší pořád je v ní něco co ji nutí pořád na tím přemýšlet a vypadá to jako kdyby to bylo zlo, které je všude kam se koukne, hledali jsme na internetu jakým způsobem pomoci a jediné co přijde rozumné je metoda Neurolingvistickeho programování a teď tedy otázka pro Vás. Je možné touto metodou naprogramovat její hlavu aby zapoměla/nemyslela na to, že ji někdo ublížil a stojí vedle ní ten kdo opravdu chce aby byla štastná ?

Dobrý den, jsem s přítelem oba rozvedení, oba děti z předchozích vztahů, spolu žádné a ani neplánujeme. Po 2 letech jsme se rozešli kvůli jiné ženě, kterou po čase opustil a vrátil se ke mně, velmi o to stál. Nyní jsme opět spolu už rok i spolu bydlíme. S tou "jinou" je bohužel v kontaktu občas pracovně, ale píšou si i "kamarádsky", kde byli na výletě, na koncertě, jak se mají. Nedělá mi to dobře a cítím velkou nejistotu, přítel se jinak ke mně chová velmi hezky. Jak zapomenout na to co bylo, mám velké obavy, že ona ho chce zpět a zkouší to takto. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko. Ráda bych se Vás zeptala na Váš názor. Jsem 7 měsícu vdaná, s manželem čekáme každým dnem miminko. Manžel má přítelkyni, o které hovoří jako o své nejlepší přítelkyni, která je vdaná a má 2 děti. Teprve po svatbě jsem se dozvěděla, že s touto kamarádkou manžel udržoval cca 7 let milenecký vztah a rozešli se vlastně asi až díky našemu vztahu. Manžel se s touto kamarádkou stýkal většinou, když jsem byla pryč, dopředu mi o tom neřekl a vždy byla kolem setkání spousta tajností a mlhy. Pokud jsem tedy chtěla něco vědět, musela jsem se zeptat napřímo. Řekla jsem manželovi, že mi jejich setkání přijdou opravdu zvláštní a že se mi to nelíbí. Manžel na tom ale nic nezměnil. Od ledna se mnou můj manžel téměř přestal spát. Myslela jsem že je to možná těhotenstvím,nebo ročním obdobím, ale v poslední době jsem si všimla, že měl neustále u sebe mobil a s někým si psal.Nakonec jsem se mu do telefonu podívala a zjistila jsem, že si píše právě se s touto přítelkyní, jak minule snil o tom, že spolu měli sex, o tom jak si pořád umí představit, jak vypadá bez kalkotek atd.V podstatě si oba notovali, jak to tenkrát bylo krásné atd a že teď už se můžou těšit jen na droběčky. Toto zjistění mě neskutečně zranilo. Manželovi jsem vše řekla, on mi samozřejmě tvrdí, jak nás miluje, že jsme to nejlepší, co ho v životě potkalo atd. Kdyby to tak ale bylo, nepsal by přeci své bývalé přítelkyni o takovýchto věcech. Připadám si zraněná, podvedená a vlastně jako nějaká náhražka... Pořád na to musím myslet. Sundala jsem si dokonce i náš prsten. S manželem jsem o tom sice několikrát mluvili, ale moje důvěra je pryč. On mi říká, že nic neudělal, že ví, že je to špatně, že to napsal a že teprve teď si uvědomil, jak moc mě to zranilo...Jak mu ale můžu znovu věřit? Zvažovala jsem, že té jeho kamarádce napíšu, ale říkám si, jestli to není pod mou úroveň. Jak bych se měla zachovat? Moc děkuji za Vaši radu....

... 4. část: Vím, na čem jsem. Vím, že ta holka je pro něj špatný partner vzhledem ke svým poměrně sobeckým vlastnostem. On je naopak hodně citlivý. Na druhou stranu se k ní možná má vrátit, aby ten jejich vztah nějak dospěl k závěru. Aby pochopil, že tohle ne. Mám dvě možnosti. Buď dát všemu čas, čekat, nechat ho, ať si udělá jasno, komunikovat (protože bez toho ani jeden nevydržíme) a možná se dojet jednou za čas nezávazně pomazlit (taky mi to chybí) nebo se odhodlat ukončit vše rázně, vše definitivně smazat. Ty jeho stavy bývají ale vážně tak děsivé, že nevím, jestli ještě nezkusit hledat nějakou odbornou pomoc (chce i on, jen se bojí, aby to k něčemu bylo). Jsem si vědomá jeho úžasných vlastností. Toho, že fungujeme jako pár i jako rodina jinak netradičně harmonicky. Tento problém nám ale vše pěkné bere. Je závislý teď už na nás obou. Stojí mi za to a nevím, jestli tu bolest boje podstoupit nebo to spíš nechat vyčpít. Děkuji moc, už si nevím rady. Nelly

... 3. část. Nepomohlo to. Paní s ním o všem "pokecala", ale nenabídla nějaká psychofarmaka nebo odbornou pomoc, na kterou se těšil, ani nenabídla další schůzku. Ptala se ho, jestli se rád trestá. A že o mě skutečně přijde, jestli si je toho vědom. Naše konverzace byla stále v osloveních "lásko" apod. (i po rozchodu). Ve středu jsem napsala, že mě to ničí, že už si psát nebudeme, že se budu snažit soustředit na svůj život, na vlastní štěstí. Nevydrželi jsme si nepsat. Teda psal on, já se snažila vydržet. Poslal v sms třeba jen pusu. Nebo že na mě myslí. A píšeme si znova. Bavíme se o úklidu domácnosti, o koníčcích, co nám pomohou se z toho dostat, o společných zájmech. Dnes opět vážnější diskuze na náš stav. Miluje ji. Nemůže na ni nemyslet. Ale nemůže si odpustit, že trápí mě. Mrzí ho, že mě do té své rozkolísanosti zatáhl. Nemůže zároveň být beze mě, protože pro sebe moc znamenáme. Vypadá to jako divadlo - udržet si obě ženské, ale není to tak. Je z toho vážně dost na dně . - otázka upravena poradcem

... 2. část. Rozešli jsme se před měsícem. Nepsali si dva dny. Obrečel to. Po dvou dnech došla nádherná sms. Že si uvědomil, koho miluje, jakmile mě ztratil. Že nemiluje nikoho jiného než mě. Že když se vyskytl problém, v mysli jsem se mu jako podpora objevila já. Nikdo jiný. Další měsíc byl úžasný. Nádherný. A pak to přišlo zas. Asi tím, že zas napsala. V neděli jsem odjížděla od pohodového partnera, v úterý jsem poznala, že se něco děje, ve středu si k němu jela pro věci (rozchod vyplynul z konverzace). Byla jsem trochu naštvaná, že mi takhle ubližuje, ale když jsem viděla tu trocku, co tam stála za 3 dny od posledního shledání, pochopila jsem, že mi neubližuje schválně. Neupravený, zarostlý, vyhublý, strhaný obličej, pomalá chůze, nesouvislá řeč, téměř žádná mimika. Zůstala jsem na noc. Nemluvili jsme. Jen se objímali. Ráno jsem si sbalila věci. Brečel. Říkal, že mě miluje, že neví, co se s ním děje. Že ví, že přichází o tu nejskvělejší holku. Našli jsme psychoterapeutku. Těšil se.