Máte úspěchy v krajských i republikových soutěžích – díky čemu?
Zemědělské firmy se v těchto soutěžích moc neobjevují, jsou tak trochu popelkou. Ale můžeme si za to my farmáři sami, že se neumíme více prezentovat. My jsme úplně jiný podnik, než je zažitá představa družstva z dob socialismu. Všichni jsme zdejší starousedlíci, potomci historicky sedláckých rodů, máme tu své kořeny. Já sama pocházím z Unčovic a odjakživa jsme byli zemědělci. Možná i v těch soutěžích na nás nahlížejí s určitým despektem a pak jsou překvapeni, kdo jsme a jak fungujeme. Pracujeme s nejmodernějšími technologiemi nejen u strojů, ale i ve stáji. Fungujeme též na sociálních sítích, kde se snažíme ukazovat, co a jak děláme.
Někde jsem četla, že jste agrobaroni s rodinným přístupem a péčí. Co to znamená?
Je zajímavé, že když se dělala studie, jak si veřejnost představuje agrobarona, tak ho většina lidí popisovala jako manažera v padnoucím obleku, úplně odtrženého od reality, který má jen své tabulky a zaměstnanci, zvířata či komodity na polích ho příliš nezajímají. To ovšem není můj případ. Všechny zaměstnance znám osobně, s většinou si tykám, a když je potřeba, chodím jim pomáhat na pracoviště. Mě opravdu nenajdete sedět v kanceláři v lodičkách.
Velcí agrobaroni prý nemají vztah k půdě. Jak jí vracíte, co vytěžíte?
Už třicet let aplikujeme v praxi precizní zemědělství, děláme rozbory půdy, variabilně dodáváme hnojivo i přípravky na ochranu rostlin. Takže když náš člověk jede na pole, přesně ví, jaký je stav výživy dané lokality. Je to, jako když jdete k doktorovi a už máte výsledky krve, díky nimž lékař přesně ví, co s vámi má dělat. Tak i my přesně víme, co to pole potřebuje. Důležitá je i kombinace rostlinné a živočišné výroby, kterou máme velmi silnou. Můžeme tak do půdy dodávat organiku, aby žila. U nás na poli třeba najdete žížaly, což je jasný indikátor toho, že je půda živá a zdravá.
Často slýchávám rovněž názory, že zemědělci ve velkém stříkají plodiny či nesmyslně hnojí.
To by si žádný podnik nedovolil. ČR má velmi přísné normy, na velké části jejího území platí nitrátová směrnice a ta nastavuje limity hnojení v jednotlivých oblastech. My se nacházíme v Litovelském Pomoraví a je tu hodně pásem ochrany vod, takže limity máme nastaveny velice nízko a příliš hnojit ani používat postřiky nesmíme. Republikový průměr spotřeby přípravku na ochranu rostlin činí 1,9 kilogramu účinné látky na hektar, my vykazujeme 1,15 kilogramu, jsme tedy pod tuzemským průměrem. Ve srovnání s okolními státy je na tom i celé Česko velmi dobře, Rakousko má tuto spotřebu 3,1 kilogramu na hektar, Španělsko dokonce 5,6 kilogramu.
Jste moderní podnik, inovujete zázemí pro zvířata i lidi. Pomáhají vám v tom také dotace?
Jsou velkou pomocí, i když je s nimi spojena příšerná byrokracie. Jsme také hodně novátorští a nebojíme se ani projektů, do nichž si jiní netroufnou, protože pro ně nejsou rentabilní. Třeba chov prasat se potýká s extrémními výkyvy výkupních cen a pro zemědělce je rizikový. My ale nestavíme jen na něm, investujeme též do skotu, takže když se nedaří jednomu segmentu, podrží ho ten druhý.
V Příkazích vyrostla moderní farma, v níž mají dojnice maximální pohodlí. Většina lidí si pamatuje jiné kravíny...
To ano. Jen to nejzdravější a nejspokojenější zvíře vám udělá dobrý ekonomický výsledek. Proto jsme pro naše dojnice postavili nové produkční stáje, dojírnu, porodnu a chystáme i moderní teletníky. Krávy mají hodně světla, nepřetržitý přísun čerstvého krmení i vzduchu a gumové matrace na podlaze jim mají simulovat pohyb na louce. Máme zde zhruba 900 dojnic a vyprodukujeme až 28 či 30 tisíc litrů mléka denně, 10 milionů litrů za rok. Z kejdy díky bioplynové stanici vyrábíme elektřinu a teplo nejen pro naše středisko, ale i obec.
Nedávno jste otevřeli obchod Hanácký grunt. Co vás k tomu vedlo?
Vnímáme, že zemědělci jsou z jedné strany tlačeni obchodními řetězci, aby prodávali své produkty co nejlevněji, na druhé straně jim klesají tržby, neboť lidé vyrážejí nakupovat do zahraničí, kde supermarkety nejsou tak drahé, a navíc často nabízejí lepší zboží. Žehráním se ale nic nezmění, tak jsme se rozhodli jednat. Hanácký grunt jsme otevřeli hlavně proto, abychom se přiblížili zákazníkovi. Ročně u nás vykrmíme patnáct tisíc prasat a chtěla jsem, aby si lidé mohli na to čerstvé maso sáhnout a seznámit se též s delikatesami, které náš region produkuje.
Například?
U nás seženete i vajíčka a jogurty ze Senice na Hané, sýry z Lešan, rajčata z Haňovic, ovoce z Úsovska nebo uzeniny z Mladějovic. Nikdy nebudeme klasický supermarket, kde najdete vedle pečiva i pivo či toaletní papír, ale veškeré regionální suroviny na nedělní oběd včetně mouky či těstovin z naší pšenice nebo cukru z naší řepy tu nakoupíte.
Prodejna unčovického zemědělského družstva Hanácký grunt.
Čekali jste takový zájem?
Upřímně nás to velmi příjemně překvapilo. Krátce po otevření k nám třeba v sobotu přijel autobus seniorů z jižní Moravy, lidé jezdili i sto kilometrů, aby si nakoupili čerstvé maso. Ale bylo nám trochu líto místních, že si kvůli náporu lidí nemohli sami v klidu nakoupit, protože pro ně jsme prodejnu otevírali především. Nyní už se situace stabilizovala. Náš průměrný měsíční obrat se pohybuje kolem dvou milionů a denní tržba je zhruba sto tisíc.
Odvíjí se úspěch i od propagace?
Nepotřebujeme téměř žádnou. Lidé si jednoduše řeknou, že je u nás k mání čerstvá krkovice za 155 korun a že chutná podstatně lépe než ta, kterou si koupíte v supermarketu a na pult putovala několik dní, ne-li týdnů.
Může to být předvoj tuzemské sítě farmářských prodejen, jež by mohla konkurovat velkým obchodním řetězcům?
Spíš by se to dalo pojmout jako franšíza, manuál pro další zemědělce. Musely by se nastavit mantinely, marže a parametry, aby obchod splňoval koncept, který chceme předat dál. U nás to vše funguje i díky cirkulární ekonomice. Máme tu kuchyň, jež vaří obědy často z toho, co se neprodá v Gruntu. Pro naše středisko vyrábí elektřinu solární elektrárna, vedeme bezodpadové hospodářství. Pro ty, co takové zázemí nemají, by vše bylo složitější.
