„Původně se závod jezdil na bruslích, ale protože led už často v zimě není, vypisují organizátoři závod i pro kola a koloběžky,“ vysvětlil Urban.
Startovalo se symbolicky v rychlobruslařské hale v Leeuwardenu. Na trať dlouhou 207 kilometrů, která protíná jedenáct měst, závodníci vyrazili za doprovodu živé hudby.
„Trochu jsem bloudil, takže jsem nakonec najel skoro 210 kilometrů,“ popisuje svou účast v legendárním závodě uničovský hasič.
Ze závodů i projížděk je zvyklý na velká převýšení. „V Nizozemsku to je placka jako stůl. Maximální nadmořská výška byla 14 metrů nad mořem, ale taky jsme jeli metr pod hladinu moře, takže co se týká převýšení, to byla pohoda. Daleko horší byl nepříjemný protivítr a nepříjemně proměnlivé počasí,“ srovnává.
Jel „na pohodu“
Jak říká, jel „na pohodu“. I když pro koloběžkářského laika je jízda „na pohodu“ dlouhá přes dvě stě kilometrů v hodinovém průměru přes osmnáct kilometrů těžko pochopitelná.
„Já jsem skutečně nezávodil. Mám to tak, i když jezdíme s kamarády. Oni jedou často na doraz, já vždycky tak, abych mohl jet ještě dál,“ vysvětluje.
Své pojetí ostatně dokazuje i tím, co si při závodu dopřál. „Zastavil jsem u větrného mlýnu, udělal jsem si selfie s divačkou, jindy jsem si dal kafe, briošku. Využíval jsem taky občerstvovačky,“ popisuje. Taky proto ho umístění mile překvapilo.
Hasič už má za sebou více závodů o délce kolem 150 kilometrů, přejezd republiky, teď přidal i jednorázovou „dvoustovku“ a už vyhlíží další výzvu. „Jde o závod Berlín–Milán dlouhý necelých 500 kilometrů,“ prozradil.
Trénuje několikrát týdně a přípravu vždy přizpůsobuje závodu, na který se aktuálně chystá. „Ve světě jsme na koloběžkách špička. Je to skvělá zábava a koloběžkáři jsou fajn parta,“ uzavírá zkušený hasič.
