Po koncertu s Kafka Bandem, jenž deskou Proces završil kafkovskou trilogii, se posadil na zahrádku olomouckého Jazz Tibet Clubu. Hudebník a výtvarník Jaromír Švejdík upil z půllitru piva, potáhl z elektronické dýmky a před půlnocí svolil k rozhovoru, v němž se ohlédl za svou tvorbou i životem.
Dnes je to šedesát let, kdy poprvé spatřil světlo světa. „Kdybych dostal k šedesátinám infarkt, tak Alois Nebel a Priessnitz po mně zůstanou,“ ohlíží se.
Jste slavící typ? Nejsem, má žena furt říká, že musíme udělat velkou oslavu, a určitě něco tajně připravuje jako vždy, ale já bych nejradši zalezl někam na samotu a strávil to jen s rodinou, což pak uděláme.
V Tomíkovicích? Jo, ideálně Rychleby, tam jsem teď byl pět měsíců. Naberu energii na celý rok a jsem spokojený. Slavit budeme ale s rodinou v zahraničí, někde v hotýlku.
Mě škola nebavila, takže jsem se dobře neučil a měl jsem makat v továrně. Revoluce přinesla svobodu, vybuchla erupce kreativity.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
