Příběh téměř zapomenutého pivovaru začíná v roce 1865, kdy Arnold Binko přichází z rodného Žďáru nad Sázavou do Prostějova. Protože se narodil v rodině Vavřince Binka, jenž ve Žďáru vlastnil měšťanský dům a lihovar, měl k podnikání blízko.
Společně s Rudolfem Dvořákem, který dříve působil v nedalekých sladovnách bratří Winterů, proto zakládá pivovar. Podnik stál na Floriánském náměstí v domě číslo sedm.
„Nedaleko kapličky sv. Floriána a v těsné blízkosti Winterů vzniká známý tandem Binko a Dvořák, který plní prostějovské sklepy,“ píše v knize Prostějovské hostince v historických fotografiích Tomáš Vincenec.
Parostrojní pivovar, jemuž se později přezdívalo první městský či nový, měl být prvním velkým producentem piva v českých rukou v zemi. Od roku 1875 vařil kvalitní pivo, jež si Prostějované oblíbili, populární byl zvláště ležák.
„Pivovar vyprodukoval nejvíc kolem třiceti tisíc hektolitrů moku za rok,“ uvádí u něj v přehledu prostějovských historických pivovarů web pivovary.info.
Podnikavý Binko navíc nechal pro uložení piva vybudovat sklepy, v nichž se skladovalo na tři tisíce hektolitrů. Ani to ale nestačilo a musel si pronajmout ještě sklepy prostějovského zámku.
Náskok měl i díky chladírně
Binko pivovar rozšířil v roce 1883 také o provoz chladírny. Do té se svážel led získaný v zimě na nedalekém rybníku a tím, že se naskládal na sebe, vydržel v chladírně po celé léto, často až do další zimy. Pozdější rozšíření chladírny bylo podle tehdejšího prostějovského starosty a hanáckého básníka Ondřeje Přikryla klíčové pro rozvoj celého pivovaru.
„Umístil v ní ještě druhý chladič v rozměrech dřívějšího, takže může dvakráte tolik piva denně vařiti jako dříve,“ popisuje ve svých pamětech Červánky Prostějova.
Pivovar založený pozdějším váženým měšťanem Arnoldem Binkem patřil k významným prostějovským podnikům. Na historickém snímku část areálu.
Rodina Binkova se rozšiřovala podobně úspěšně jako pivovar. Arnold s manželkou Therezií měli dva syny, Arnolda ml. a Karla. Pivovaru se pod rodinným vedením vedlo natolik dobře, že po roce 1913 převzal část výroby sousedního konkurenčního podniku Karla a Bruna Winterových.
Ti, přestože uvařili deset tisíc hektolitrů ročně, na trhu neuspěli, ustoupili a později provozovali už jen sladovnu.
„V silné konkurenci Akciového pivovaru v Prostějově a dalšího prostějovského závodu Dvořák & Binko výstav pivovaru bratří Winterů výrazně poklesl,“ zmiňuje v knize Osudy olomouckých sladoven a sladovnických firem v kontextu vývoje sladovnického průmyslu historik Michael Viktořík.
Neváhal také hájit české zájmy
Naopak Binkův pivovar na počátku 20. století prosperoval a konkurence většího Akciového pivovaru mu nečinila potíže. Kromě podnikání se jeho majitel navíc aktivně zapojil i do spolkového a veřejného života.
Reklama prostějovského pivovaru, jehož spoluzakladatelem byl pozdější vážený měšťan Arnold Binko.
Spolu s dalšími prostějovskými podnikateli a živnostníky neváhal hájit české zájmy, například se zasadil o účast českých kandidátů ve volbách do obchodní komory a později i do obecních voleb.
„Patřil k první generaci národních činitelů a bojovníků za český Prostějov vedle Josefa Vrly, Františka Možného, Eduarda Chmelaře, Floriána Nováka a Hynka Čecháčka,“ podotýká historička a kronikářka města Prostějova Hana Bartková.
Podle ní pivovarník k aktivnímu přístupu k politice vychovával i svého mladšího syna Karla, jenž se pak stal prostějovským zastupitelem. Po náhlé smrti staršího bratra Arnolda ml., který zemřel v pětačtyřiceti letech na leukémii, převzal Karel též vedení rodinné firmy.
Konec pivovaru přišel s komunisty
Za všechny jeho veřejné aktivity, mimo jiné i založení prostějovského Sokola, představitelé města Arnolda Binka ještě za života vyznamenali.
„Byl 29. října 1912 na zasedání obecního výboru jmenován čestným občanem v kategorii Za českost města té doby,“ líčí Bartková.
Binko zemřel ve čtyřiaosmdesáti letech 21. listopadu 1923 a je pochován v rodinné hrobce na prostějovském městském hřbitově. Ta se nachází v severní arkádě mezi dalšími hroby významných obyvatel.
Pivovar poté zůstal v majetku rodiny a vařil pivo až do roku 1948, kdy byl znárodněn. Do jeho areálu se následně přestěhoval provoz lihovaru, jenž do té doby sídlil na Žižkově náměstí a kterému prostory přestaly stačit. Dnes jej mohou nejen Prostějované znát pod názvem Palírna U Zeleného stromu, jenž odkazuje právě na původní dům na Žižkově náměstí a na více než pětisetletou historii lihovaru.
Areál prošel řadou úprav, kdysi slavný pivovar Dvořák & Binko tak dnes připomínají jen torza staveb.
„Zůstaly pouze sklepy a z budovy Nového pivovaru v ulici Hliníky jen obvodové zdi,“ uzavírá Bartková.
