Jednopruhový záliv pro otáčení autobusů měl umožnit komfort v podobě zastávky MHD přímo v obci. S tou se místní musejí prozatím rozloučit.
„Řádně povolená stavba, která měla sloužit lidem, se nesmí využívat – byrokracie tak zvítězila nad zdravým rozumem. Doufejme, že jen dočasně,“ komentoval soudní opatření tajemník přerovského magistrátu Petr Mlčoch.
S vývojem událostí je naopak spokojený Antonín Mikulík, majitel pneuservisu a jednatel firmy Sibom, která žalobu podala.
„Je to pro nás částečný úspěch. Soud uznal závažnost pochybení při postupu města,“ řekl.
Mikulík tvrdí, že radnice bez ohledu na všechny námitky vystavěla v sousedství jeho firmy nebezpečnou dopravní situaci. Na soud se podle svých slov obrátil, protože jeho pokusy o jednání s vedením města ztroskotaly.
Bezpečností se paradoxně zaštiťuje i město. Točnu, která přišla na 1,2 milionu korun, budovalo proto, aby riziku nebyli vystavováni chodci, kteří v Lýskách míří na autobus. Kvůli nedaleké stavbě dálnice D1 totiž místní přišli o dřívější zastávku, a aby se dostali k náhradní, musejí chodit úzkým podjezdem pod železniční tratí, kudy jezdí velké množství náklaďáků.
Mělo jít o provizorní řešení pro školní spoje, říká majitel servisu
Do stavby točny se město pustilo loni v listopadu, to už ale na soudu ležela správní žaloba firmy Sibom. Celý příběh totiž začal už v roce 2015, kdy se kvůli stavbě dálnice místní zastávka musela přestěhovat za most směrem k místní části Vinary. Nejenže to najednou měli lidé k autobusu dál, ale k zastávce nevedl ani chodník.
Nechtěná točna |
„Místní výbor požadoval, aby zastávka byla přímo v obci. Proto jsme oslovili našeho dopravce a s autobusem jsme v terénu zkoušeli, kde by mohla zastávka být. Bohužel cesty v Lýskách jsou velmi úzké, autobus by se tam nedostal a nevytočil,“ nastínila Jitka Kočicová z přerovského magistrátu.
Jako jediné řešení se dle ní jevila zastávka při pravé krajnici. „Autobus přijede do Lýsek, kde už záliv pro autobus vybudovaný je, nabere pasažéry a otočí se na nově vybudované točně. Odtud bude pokračovat do Vinar,“ představila plány loni v listopadu Ivana Pinkasová z přerovského magistrátu.
Nápad byl svým způsobem na stole už od roku 2016, podle majitele pneuservisu Mikulíka šlo však tehdy jen o provizorní řešení.
„Řekli nám, že to tady bude jen dočasně po dobu stavby D1. To jsme brali, navíc řeč byla jen o školních spojích. Pak se najednou objevili s projektem, že to bude trvalá stavba a že sem bude jezdit naplno 35 spojů, prakticky celá MHD,“ popsal Mikulík, jenž od té doby upozorňuje, že trvalé napojení točny na hlavní silnici je nebezpečné.
„Ohrožuje to všechny řidiče vozidel, co k nám přijíždějí, i ty, co od nás odjíždějí. Pětatřicet spojů denně je obrovská četnost. Autobus k nám musí sjet, otočit se a znovu vyjet na komunikaci. Na jeden spoj jsou to tři až čtyři minuty. Nejenže budeme pro naši klientelu nepřístupní, ale mohou tady nastávat kolizní situace. Tohle řešení je na úrovni hazardu,“ objasnil.
Přerov chce stavbu prosadit, firma ji naopak dál odmítá
Mikulík tvrdí, že ve chvíli, kdy se proti projektu začal stavět, s ním bývalé vedení města přestalo komunikovat. Obrátil se na soudní znalce a právníky a začal vše řešit na vyšších místech. Když neuspěl s odvoláními na kraji, podal správní žaloby, nejprve proti územnímu rozhodnutí, poté stavebnímu povolení.
Stavba přesto začala a než se soud k poslední žalobě propracoval, stihla i vyrůst, chybí jen dopravní značky.
Přerovská radnice se s pozastavením stavby nehodlá smířit. „Primátor Přerova osloví písemně soud s žádostí, aby odňal předběžné opatření. Pošle kopii stavebního deníku, smlouvu i faktury. Pak budeme čekat na vyjádření,“ uvedla mluvčí magistrátu Lenka Chalupová.
Antonín Mikulík se nebrání jednáním s novým vedením města, trvá ale na tom, že točna v sousedství jeho firmy nemůže zůstat.
„I kdybychom neuspěli se správní žalobou, máme další možnosti, například kasační stížnost nebo vrchní soud. Budeme bojovat, dokud se věci nezačnou řešit tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost a plynulost provozu.“
