Neděle 29. listopadu 2020, svátek má Zina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 29. listopadu 2020 Zina

Pochod na festival zmařily mladým v létě 1968 bulharské přípravy okupace

Seriál   12:54
V euforii z pražského jara se v červnu 1968 vydalo 20 lidí pěšky na festival mládeže v Sofii. Ušli 1 500 kilometrů, do cíle se ale nedostali. Na přelomu července a srpna je celníci nepustili přes bulharskou hranici, za níž už se šikovala armáda k invazi do Československa. MF DNES exkluzivně přináší neznámý příběh jednoho z účastníků.

Snímek z pochodu dvou desítek mladých lidí, kteří se v červenci 1968 vydali pěšky z tehdejšího Československa do Sofie na festival mládeže. Dostali se ale jen k bulharským hranicím, u nichž se už šikovala armáda pro srpnovou invazi do Československa | foto: archiv Z. Smiřického

Byl slunný jarní den, i proto si dvaadvacetiletý student olomoucké pedagogické fakulty Zdeněk Smiřický z Dřevohostic na Přerovsku vzal skripta na střechu koleje. Nebyl sám, kdo spojoval příjemné s užitečným. Při učení na zkoušky se tam opalovali i další. Jen Zdeňkovi však to dubnové odpoledne roku 1968 přineslo zkušenost, která ho připravila o iluzi socialismu s lidskou tváří dřív než jeho spolužáky.

„Měl jsem s sebou tranzistorák a při studiu jsem chvílemi poslouchal relaci Mikrofóra. Tam jsem zaznamenal výzvu, že se chystá pěší pochod Plzeň–Sofia a kdo má zájem, ať pošle koresponďák. Řekl jsem si, že to zkusím, i když jsem nevěřil, že mě vyberou,“ vzpomíná dnes dvaasedmdesátiletý muž.

Pochod organizoval plzeňský výbor Československého svazu mládeže. Cílem byl v pořadí 9. světový festival mládeže, který se konal v bulharské Sofii.

„Nebyl jsem svazák, ale byl rok 1968, po pražském jaru bylo všechno pozitivní, mysleli jsme si, že za chvíli u nás budeme mít Švýcarsko. Vyrazit na pochod byl hec. Festivaly mládeže byly tehdy velkou událostí a pro nás studenty taky příležitostí, jak se dostat do světa,“ vysvětluje, proč na výzvu odpověděl.

Žádný velký turista Zdeněk Smiřický nebyl. Do té doby občas vyrazil do Hostýnských vrchů, které měl na dohled z domova. Nakonec se ukázalo, že fyzičku má výbornou – ze 150 zájemců prošlo zatěžkávacími testy jen 20 lidí, kromě mladého havíře z Ostravy byl Smiřický jediným z Moravy.

„Pozvali nás na soustředění do Plzně, kde jsme se vydali na třídenní pěší trénink. Trasy v okolí Plzně o délkách 36, 41 a 38 kilometrů měly prověřit naše fyzické síly. Po závěrečné túře jsme na lékařské fakultě absolvovali podrobná vyšetření,“ popisuje.

Bezejmenní dálkoplazi

Na start se dvacítka mladíků a dívek postavila 23. června ráno. První metry náročné trasy všichni ukrajovali za velkého zájmu veřejnosti i tehdejších médií. Říkali si dálkoplazi, ale každý den ušli v průměru 50 kilometrů.

Vzpomínky na pochod

„Pochodovali jsme jen v trenýrkách a tílku, přes rameno fotoaparát a na něm upevněnou pláštěnku. Stany, spací pytle, osobní věci a proviant nám vezlo doprovodné vozidlo,“ líčí Smiřický, na kterého přišla první krize už po třetí etapě.

„Po 54 kilometrů dlouhé trase jsem usnul a ráno měl horečku. Byl jsem totálně zlomený, ale šel jsem dál. Uklidnilo se to a pak už to bylo dobré,“ tvrdí.

Třináct dní šlapali krajinou jižních Čech, jižní Moravy a Slovenska do Komárna, kde teprve překročili hranice tehdejšího Československa. Účastníci se neznali vlastními jmény – každý vyfasoval přezdívku. Smiřickému říkali Azna.

„Přezdívka vznikla zkrácením jména Charlese Aznavoura, na něhož jsem prý byl v době pochodu podobný,“ směje se pamětník.

V Maďarsku a Jugoslávii panovala 40stupňová vedra. Jít za takových podmínek nebylo nic příjemného, zvlášť v rozlehlých rovinách Maďarska. I když si mnozí sáhli na dno, za Bělehradem si zvýšili některé denní trasy až na 70 kilometrů. „Chtěli jsme do Sofie přijít s předstihem,“ vysvětluje.

Nežádoucí hosté

Když se pochod blížil k bulharské hranici, potkala skupina za Dimitrovgradem stopaře z Prahy, kterého bulharští celníci nechtěli pustit přes hranice. Oficiálně proto, že byl zarostlý.

„Přesněji řečeno – měl bíbra. Rozčileně nám vykládal, že na hranici došlo k několika incidentům. Rakušan, který nemohl pochopit, proč ho celníci odmítají pustit dál, dostal nářez. Angličany na motorce, kteří bez udání řádného důvodu odmítali přechod opustit, polévali vodou,“ vzpomíná Smiřický.

Češi, kteří byli po víc než měsíci stanování nebo spaní pod širákem zarostlí také, se proto před celnicí raději oholili. Nakonec jim to ale nepomohlo. Pět hodin čekali na odbavení, aby jim pak celníci sdělili, že jejich účast na festivalu není žádoucí.

„Náš vedoucí Jiří Indra je marně přesvědčoval, že v Sofii s námi počítají, že tam máme zajištěné ubytování a jiné náležitosti. Odpověděli mu, že v celém Bulharsku pro nás není místa. Po debatě řekli přímo: Vy neželanyje gosti (jste nežádoucí hosté)!“

Když celníci chtěli, aby z přechodu odjeli, situace se začala vyostřovat. „Považovali jsme to za podraz. Posadili jsme se na obrubník a zaklesli se do sebe lokty. To už se začalo stmívat a opodál nervózně přešlapovalo sedm milicionářů,“ vypráví Smiřický.

Jak dodává, čekali, že s nimi někdo začne rozumně mluvit, ale nedočkali se.

„Místo toho k nám přistoupil nějaký civil a začal řvát, ať nastoupíme na auto. My jsme jen mlčky seděli. V tom přiskočili milicionáři a začali těmi, kdo byli nejblíž, smýkat a vojenskými botami nás kopat do zad a ledvin. Medika Jirku mlátili holemi transparentu, který nám vytrhli z rukou.“

Jako v „mrtvém domě“

Šokovaní Češi raději ustoupili a z celnice odjeli. Utábořili se v lesíku asi kilometr od hranice a druhý den se o přechod pokoušeli znovu.

„Dva novináři z ČTK nám přivezli průvodní list od festivalového výboru, ani ten však náčelníkovi celní stanice nestačil. Redaktoři nám vyprávěli, že i v Sofii je ovzduší jako v ‚mrtvém domě‘. Že jim neplatí novinářské průkazky na akce a sledují je tajní agenti,“ zaznamenal tehdy Smiřický v deníku, do kterého si zapisoval každý den pochodu.

I tentokrát se všichni museli stáhnout zpět do provizorního tábořiště. „Neměli jsme už téměř žádné peníze a taky nám docházely zásoby. Objevili se ale Jugoslávci z jejich svazu mládeže, kteří když zjistili, co se děje, dovezli nám náklaďákem konzervy a chleba,“ říká Smiřický.

Do tábora postupně přijížděli další lidé, které celníci nechtěli pustit přes hranice – jak stojí ve Smiřického deníku, byli mezi nimi Kanaďané, Francouzi, Němci, Holanďané, Švédové i Italové.

„Zpívali jsme při kytaře a bratřili se. Nakonec nás bylo skoro 80. Byla tam výborná atmosféra, trocha hladu nám nevadila,“ usměje se při vzpomínce Smiřický.

Nutno připomenout, že události se odehrávaly v době, kdy se část československých komunistů v čele s tehdejším prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexanderem Dubčekem pokoušela uvolnit režim a urychlit proces demokratizace. Jedním z výsledků společenského a politického zemětřesení, které dostalo název pražské jaro 1968, byla úplná svobodu tisku.

Neprošel nikdo

Účastníci pochodu na hranicích tábořili asi týden. O jejich marné snaze dostat se do Bulharska se vědělo nejen na festivalu v Sofii, ale i doma. Otevřeně o ní informovaly tehdejší noviny. Podle zpráv z domácího tisku nebyli izolovaní jen mladí lidé na hranicích, ale i ti, kdo už na festivalu byli.

„V noci na neděli zmizelo v Sofii pódium pro veřejné vystoupení našich uměleckých souborů. Pódium už bylo kompletní, jeho hodnota byla 50 tisíc Kčs a instalace si vyžádala dalších 10 tisíc Kčs. Vedení československé delegace protestovalo u bulharského festivalového výboru,“ psalo 29. července Svobodné slovo.

Za vše hovoří pasáž v článku z 1. srpna v Mladé frontě: „Sovětští, němečtí a bulharští delegáti mají své informace a věří, že v ČSSR vládne kontrarevoluce. Maďarští delegáti nás více chápou a sympatizují s námi. Největší porozumění je ze strany rumunských a jugoslávských účastníků festivalu. Dobře nás chápou například mladí lidé z Velké Británie, Francie, Norska, Finska, Švédska, Venezuely, i Vietnamci k nám pociťují sympatie.“

Z 18 mladých, kteří dorazili pěšky z Plzně na bulharskou hranici, neprošel nikdo.

„Byla to už záležitost přípravy invaze do Československa. Lidi, kteří přijížděli z Bulharska, říkali, že je tam rozprostřená bulharská armáda. Jsem přesvědčený, že vyčkávala na pokyn pro invazi k nám. Kdybychom tam procházeli pěšky, asi bychom viděli víc než ti, co jeli po silnici,“ míní Smiřický, který vystudoval češtinu, dějepis a speciální pedagogiku.

Stal se učitelem a díky Vlastivědnému spolku Žerotín, který založil v rodné obci, je i amatérským historikem.

Účastníci dálkového pochodu se nakonec vrátili do Bělehradu, kde jim tamní svaz mládeže koupil lístky na rychlík do republiky.

„Když jsem dojel domů, padl jsem – jak se říká – za vlast a asi deset dnů spal. Na události z bulharských hranic jsem už vzpomínal jen jako na neskutečný zlý sen,“ dodává Smiřický.

Stejně neskutečné a absurdní bylo probuzení do reality rána 21. srpna 1968. S ostatními kamarády se Smiřický viděl už jen jednou, když se rok poté konala v Plzni výstava fotografií z pochodu.

Po studiu nastoupil jako učitel v Bystřici pod Hostýnem a o účastnících neměl žádné zprávy. Dnes by je rád měl, ale není jak tehdejší dálkoplazy kontaktovat. Zná stále ještě jen jejich přezdívky.

Zeď skrývá sbírku protiokupačních hesel, muzeum zvažuje jejich záchranu

Hala, na které se protiokupantské nápisy nacházejí. Památkáři předloni spolu s...

VIDEO Pod vrstvami novějších nátěrů se na zdi haly u ústecké Spolchemie ukrývá největší ucelená sbírka...

Zeman odsuzuje snahu ocenit okupanty z roku 1968, chce od Rusů vysvětlení

Prezident Miloš Zeman hovoří na Žofínském fóru. (28. května 2019)

VIDEO Zeman chce od ruského velvyslance vysvětlení k návrhu zákona uznat účastníky okupace z roku 1968 za...

Před 50 lety vláda posvětila dočasný pobyt sovětských vojáků. Zůstali 23 let

Fotografie Jovana Dezorta z událostí 21. srpna 1968 získala v soutěži Českého...

Někdejší Československo bylo po roce 1945 jedinou zemí východního bloku, kde nebyla sovětská...

Na výsadkáře mířila děla tanků, kasárna v Holešově ale nevydali

Jediná kasárna v zemi v srpnu 1968 Rusové nedostali. Tehdejší velitelé 7....

Od nadřízeného velitelství měli pokyn považovat sovětské vojáky za okupanty a nespolupracovat....

Kačeři hlásí už přes tisíc nálezů. Začíná poslední kolo Tankocachingu

Tankocaching na Technet.cz k 50. výročí okupace Československa.

Tankocaching Tankocaching má za sebou 14 dnů a 14 keší. Do speciální verze hry geocaching se zapojily stovky...

  • Nejčtenější

Pro hokej i kulturu. Miliardář chce v Olomouci postavit multifunkční halu

Premium Z prosakujících kuloárních informací o plánu na „alternativu k plecharéně“, jak se přezdívá zastaralému olomouckému...

PONEDĚLNÍK: Plzni chybí plán B, Látal mění Olomouc a Teplice jsou pořád samy

Sparta dá čtyřku Celtiku na jeho ikonickém stadionu, pak schytá trojku v Plzni, která následně prohraje ve Zlíně, a...

Za viníka kyanidů se nabízí 100 tisíc, starosta chce zrušit kanál do Bečvy

Starosta Valašského Meziříčí Robert Stržínek chce prosadit zrušení kanálu, který v minulých týdnech opakovaně znečistil...

Pardubice - Olomouc 1:1, v páté minutě nastavení srovnal krásnou střelou Huf

Olomoučtí fotbalisté už už mířili na druhou příčku v tabulce před Spartu, ale nepohlídali si závěr utkání. V...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Mise covid. V ochromeném domově seniorů vojáci zůstávají pátý týden

Už pátý týden pomáhají vojáci 7. mechanizované brigády v domově seniorů v Hranicích, jehož provoz ochromila podzimní...

Den se zaměstnanci pohřební služby: poslední rozloučení má dnes jiná pravidla

Premium MF DNES rozptyluje mýty o pohřebnictví v době koronaviru. Pohřeb do země možný je, i když se úplně nedoporučuje. O čem...

Jak vydržet v ledové vodě? Finta je jednoduchá, popisují otužilci

Premium Klepat se zimou tak, že si nedokážete zavázat ani tkaničky u bot, a přitom se tomu smát? I to dokáže koupání v ledové...

Miliardář Dědek o Pardubicích, krizi, (ne)fungování extraligy i Jágrovi

Premium Jeho jmění se odhaduje na čtyři miliardy korun, podle magazínu Forbes je 54. nejbohatší Čech. Na přelomu roku se Petr...

  • Další z rubriky

Pro hokej i kulturu. Miliardář chce v Olomouci postavit multifunkční halu

Premium Z prosakujících kuloárních informací o plánu na „alternativu k plecharéně“, jak se přezdívá zastaralému olomouckému...

Nový bazén v Šumperku po měsíci zavřel virus, kvůli šetření byl vypuštěn

S velkou slávou v Šumperku 1. září po třech letech znovu otevřeli tamní krytý plavecký areál. Po velkorysé rekonstrukci...

Krajský zastupitel končí, nesmí současně vést školu. V obcích to nevadí

Nově zvolený krajský zastupitel za ODS Petr Procházka rezignoval na svůj post. Jinak by totiž musel skončit jako...

Soud znovu potrestal přerovského exradního podmínkou za vynucení sexu

Podmíněným dvanáctiměsíčním trestem se zkušebním odkladem na dva roky opětovně potrestal přerovský okresní soud...

Advantage Consulting, s.r.o.
ŠIKOVNÝ ZÁMEČNÍK NA 1 SMĚNU (19-29.000 Kč)

Advantage Consulting, s.r.o.
Olomoucký kraj
nabízený plat: 19 000 - 29 000 Kč

Jsem znechucená, říká Eva Burešová, kterou vyfotili s Forejtem z MasterChefa

Eva Burešová (27) a Přemek Forejt (33) byli společně vyfoceni, jak vycházejí z domu, kde herečka bydlí. Hvězda seriálu...

Ordinace v růžové zahradě za půl roku skončí, co seriál nahradí?

Po více než patnácti letech od okamžiku, kdy padla první klapka, začal tvůrčí tým seriálu Ordinace v růžové zahradě 2...

Příběh Denisy: Manžel mě ignoruje, mám dva milence

S manželem jsme svoji osm let, máme dvě děti. S tím mladším jsem teď doma. Muž je věčně v práci a na nás nemá čas....

Tahák: 20 klávesových zkratek, o nichž jste možná neměli ani potuchy

Uživatelé Windows jistě znají notoricky známé klávesové zkratky jako Alt + F4, Alt + Tab, Windows + E, Windows + C,...

Kapitán je na tahu, bude šach mat, oznámil po líbánkách Pavel své ženě

Psycholožka, terapeut a genetička vybrali na základě testů i DNA mezi více než patnácti sty přihlášenými jednotlivci...