Masaryk, od jehož smrti tento měsíc uplynulo 82 let, do Olomouce přijel například 5. srpna 1905, a to i se svojí ženou Charlottou. Zavítali do Ústavu pro vzdělávání dívek v Pöttingeu a do tehdejšího Vlasteneckého muzea.
„Před odchodem se podepsali do pamětní knihy obou ústavů, pak obědvali v zahradě Národního domu,“ vybavil si dlouholetý prvorepublikový starosta Olomouce a advokát Richard Fischer.
Ten patřil mezi Masarykovy studenty a po vstupu do politiky se coby dlouholetý bojovník za práva Čechů stal jeho spolupracovníkem. Právě na jeho pozvání Masaryk do Olomouce ještě za Rakouska-Uherska několikrát přijel a Fischer na něj vzpomíná v knize T. G. Masaryk a Olomouc.
Budoucího prezidenta tehdy ještě neexistujícího Československa pozval do Olomouce i o rok později, šestapadesátiletý univerzitní profesor ale kvůli nemoci nepřijel.
Již tehdy byl TGM známou, výraznou i proklínanou figurou. Za sebou měl celonárodní spor o pravost Královédvorského a Zelenohorského rukopisu, v němž si vysloužil titul vlastizrádce, a též angažmá v takzvané hilsneriádě, kde se při boji s antisemitismem a pověrou o rituální vraždě navzdory veřejnému mínění zastal neprávem souzeného Žida Leopolda Hilsnera.
Je povinnost demonstrovat proti zvůli úřadu, burcoval TGM
Znovu Masaryk do Olomouce zavítal 10. listopadu 1907, krátce po svém zvolení poslancem Říšského sněmu.
T. G. Masaryk v Olomouci |
„Schůze se konala v Národním domě, já předsedal. Masaryk byl bouřlivě přivítán, jelikož velmi početné posluchačstvo mělo ještě v živé paměti jeho volební boj a vítězství,“ poznamenal Fischer.
Za několik měsíců přijel Masaryk do Olomouce znovu. Na jaře roku 1908 podpořil nadučitele a pozdějšího prvorepublikového poslance a senátora Aloise Konečného z tehdejšího Českého Bohdíkova na Šumpersku. Rakouské úřady ho za trest přeložily na Novojičínsko, svoji roli zde ovšem sehrála politika.
„Zúčastnil se necírkevního pohřbu učitele Talpy z Komňátky (část Bohdíkova – pozn. red.), v květnu 1907 vykonal sbírku pro české stávkující dělníky v Aloisově, 4. června 1906 měl politickou řeč proti náboženství a před zemskými volbami zajížděl na schůze před koncem vyučování, byť šlo jen o několik minut, které byly nahrazeny,“ vypočetl Fischer Konečného „hříchy“.
Coby úspěšný advokát hájil Richard Fischer Konečného i u soudu, na jeho podporu pozval do Olomouce několik poslanců, mezi nimi i svého bývalého učitele. A ten se za přeloženého nadučitele jednoznačně postavil:
„Je povinnost demonstrovat proti zvůli úřadu. Ne jako poslanec a politik, ale jako vysokoškolský profesor mám povinnost zvednout svůj hlas na obranu. Že šel Konečný na pohřeb, vykonal jen křesťanskou povinnost. A tu mu musí být dáno pochvalné vysvědčení, že jednal jako člověk a jako křesťan,“ pronesl Masaryk 15. března v Národním domě.
Tehdejší schůze byla bouřlivá. „Nálada byla velmi podrážděna, podle policejního referátu bylo na schůzi pět set lidí,“ popsal Fischer.
V Olomouci měl Masaryk spoustu známých, ale i mnoho nepřátel
TGM v té době coby pro mnohé kontroverzní profesor přednášel v řadě měst a obcí, do Olomouce přijel do vypuknutí 1. světové války ještě několikrát. Často se tu zastavil při svých cestách na Valašsko, kde získal svůj poslanecký mandát.
„Bydlel a stravoval se v Národním domě, nejraději si poseděl v kroužku známých v kavárně. A měl jich tu hodně,“ vzpomínal Fischer, který Masaryka z centra pěšky vyprovázel na nádraží a procházeli se i po městě.
„Ovšem měl v Olomouci i mnoho nepřátel, zejména od roku 1898, kdy vystoupil ve známém Hilsnerově případu. Nadávek a podezírání, že je ve službách světové židovské aliance a podobně, bylo i u nás slyšet až dosti,“ podotkl Fischer.
Ten také patřil mezi významné osobnosti. Jako poslanec zemského sněmu v Brně byl v kontaktu s předními českými politiky v Praze, v říjnu 1918 pak v Olomouci vyhlásil vznik samostatného Československa.
Budoucímu prezidentovi se líbila i rovinatá krajina u Příkaz
Kromě samotné Olomouce Masaryk zavítal i do obcí v okolí. V létě roku 1905 se svojí chotí přijel do Příkaz, pozval je sem profesor Vít Hřivna, posléze za první republiky ředitel olomouckého Slovanského gymnázia.
„V Příkazích se zdrželi den a noc, prohlédli si několik hospodářství a prošli také Náklo. Masarykovi se líbila široká rovina v okolí Příkaz, pozoroval krásný západ slunce a pravil, že má raději volnou krajinu než údolí horami stísněné,“ vzpomínal Fischer.
V Příkazích pak Masarykovi nocovali o šest let později. Původně měli namířeno do nedaleké Lhoty nad Moravou, pozval je sem tamní mlynář Antonín Tymich.
„Nemohli však Tymichovy navštívit, zrovna měli v rodině tyfus. Zůstali proto přes u noc u profesora Hřivny,“ vysvětlil Fischer.
S Masarykem byl dál v kontaktu i coby starosta Olomouce za první republiky, i díky němu se už jako prezident o Olomouc stále zajímal. Na oficiální návštěvu sem v roli hlavy státu přijel v září 1921 při velké prezidentské cestě po Moravě a Slovensku. Zavítal třeba také do Prostějova, Přerova či Velkého Týnce.
Pozvání do Olomouce přitom TGM dostal od Richarda Fischera na Hradě již v lednu 1919, jeho příjezd však odsunuly Masarykovy zdravotní problémy.
Na střední Moravu pak prezident Osvoboditel přijel i za dalších osm let, 16. června 1929 vyrazil z jihomoravského letního sídla na zámku v Židlochovicích a navštívil například Litovel, Náměšť na Hané, Smržice, Brodek u Prostějova a Bouzov, kde se na hradě setkal s velmistrem řádu německých rytířů, biskupem Norbertem Kleinem.
