Filmový štáb se bude ve městě pohybovat až do začátku září. Do kin snímek, na jehož scénáři se podílel Krobotův někdejší spolužák, olomoucký psycholog Lubomír Smékal, zamíří příští rok na podzim.
„Olomouc, ve které vznikne celý film, jsme si vybrali proto, že Kvarteto je vizuálně hodně postavené na kontrastu historické a současné architektury, stejně jako se jím prolíná soudobá a stará muzika. Do not nám hrálo například spojení bývalého Prioru s vedle stojícím kostelem,“ prozradil Krobot.
Krobot natáčí v Olomouci |
Doplnil, že ačkoliv pochází z nedalekého Zábřehu na Šumpersku a v Olomouci byl nesčetněkrát, její zákoutí poznává až nyní.
„Teprve když má člověk čas si projít staré město, objeví tu krásu a kvalitu. Musím také říct, že Olomouc je vůči filmařům velmi vstřícná, dostal jsem botičku a chtěli po mně jen stovku,“ nezapřel svůj humor.
V lyrickém příběhu nepadne jediné sprosté slovo
Právě styl humoru je jedna z věcí, které režiséra pojí s jeho někdejším spolužákem a spoluautorem scénáře Smékalem. Ani on nezůstal své pověsti smíška nic dlužný.
„Fakt, že bydlím v Olomouci, sehrál při výběru místa natáčení dost podstatnou roli. Nikam se mi nechtělo jezdit,“ usmál se.
Autorské duo Krobot a Smékal se dostalo do povědomí diváků před dvěma lety debutovým filmem Díra u Hanušovic. Nový snímek se od něj bude podle mužů podepsaných pod scénářem podstatně lišit.
„Řekl bych, že Kvarteto bude pravý opak naturalistické Díry u Hanušovic. Bude to něžný, lyrický a snad i zábavný film. Nepadne v něm jediné sprosté slovo,“ nastínil Krobot.
Podobně to vidí i Smékal. „Vikantice jsou docela drsné místo a tomu odpovídá i Díra u Hanušovic. Kvarteto je spojené s naprosto jiným prostředím, je zasazeno do Olomouce, což je historické a kulturní město. Občas je v něm ale něco nezdravého, což se promítá i ve vztazích aktérů nového filmu,“ řekl.
Herci absolvovali kvůli rolím hudebníků speciální přípravu
Podle režiséra film, jehož přípravě autoři scénáře věnovali dva roky, pojednává o hledání lidského štěstí.
Film KvartetoKvarteto se vztahuje ke generaci třicátníků, ale téma se netýká jen jí. Příběh vypráví o čtveřici mladých hudebníků, kteří se připravují na koncert svého kvarteta. Různorodé hrdiny spojuje láska k hudbě a touha po štěstí. Problém je v tom, že pro každého znamená štěstí něco jiného. Jde o druhý celovečerní film režiséra, herce a šumperského rodáka Miroslava Krobota. Režijní debut Díra u Hanušovic vidělo v kinech 153 tisíc diváků a získal tři České lvy v hereckých kategoriích |
„Myslím ale, že se na to lidé mohou dívat i tak, že to může být o neschopnosti se rozhodnout, o tom, že lidé moc nevědí, co chtějí, a pak se to odráží na vztazích. Hrozně těžko se to popisuje. Každopádně jsme se scénář snažili napsat hodně pravdivě, z pocitu nejistoty, že by člověk chtěl být šťastný, a neví, jak na to. Jsou to věci, které se dotýkají každého,“ řekl Krobot.
Vzhledem k tomu, že hlavními hrdiny filmu je čtveřice hudebníků, kteří se chystají na koncert, jejich protagonisté museli před natáčením absolvovat speciální přípravu. Například Barbora Poláková, která ztvární roli violoncellistky Simony, celý rok trénovala prstoklad se soukromým učitelem.
„Já jsem chodil rok do základní umělecké školy. Všichni si mysleli, že jsem rodič, ale já vytáhl bačkory a šel do hodiny,“ pokrčil rameny jednapadesátiletý herec Zdeněk Julina alias houslista „Funés“.
