„Zájem o turistiku se vrací, to je jeden z důsledků covidu. Nebylo moc co dělat a lidé, kteří dřív jezdili do nákupních center, se vrátili k přírodě, hlavně rodiny s dětmi. To je dobře, poznají místa, která dřív nenavštěvovali. Lidé se navíc můžou víc sdružovat a užívat si výlety společně,“ říká Klemeš.
Co byste poradil člověku, který se doposud moc nehýbal, na sporty moc není, ale pro zdraví by rád něco udělal, a tak se rozhodl pro pěší turistiku s výlety do přírody?
V první řadě je nejdůležitější pořídit si skutečně kvalitní boty. Výhodou je, že výběr je dnes obrovský, dají se pořídit třeba na léto i turistické sandály se speciální podrážkou. Na cesty do hor je potřeba opravdu kvalitní kotníková obuv. Doporučuji také turistické hole, krásně odlehčí páteři a kolenům, hlavně při chůzi z prudších kopců. A samozřejmě pomohou i při náročnějších výšlapech.
A co oblečení?
Určitě je ideální pořídit si oděvy ze syntetických materiálů, dneska je obrovský výběr. Je dobré vzít si do batohu záložní oděv, třeba tričko z moderních materiálů skoro nic neváží. Nezbytný je také batůžek.
Jak dlouhou trasu by měl zvolit nováček?
Ideálně jen deset nebo patnáct kilometrů a postupně s citem zátěž zvyšovat. Extrémně dlouhé trasy by začátečníka zničily a zbytečně mu pak znechutily tento krásný sport.
Jak trasu naplánovat?
Určitě taky s ohledem na případné zpáteční spoje. Je prozíravé najít si nějaké dopravní spojení, kdyby se člověk dostal do potíží. Vůbec je lepší vyrazit ve více lidech, aby si mohli navzájem pomoci. Vynikající věc je aplikace Záchranka, kterou si stáhnete do mobilu. Není závislá na signálu, díky ní si snadno přivoláte pomoc.
A co svačina, bez té se přece do terénu vyrazit nedá?
Určitě, ale nejsou vhodné nějaké mastné uzeniny, dřív jsme nosili dva rohlíky a čokoládu, ideálně hořkou, to si berou do terénu i horolezci. Výborné jsou kvalitní energetické tyčinky, je jich opět dnes na výběr spousta druhů. K pití jsou dobré iontové nápoje, pivo neškodí, ale s alkoholem se to nesmí přehánět. Taky slazené nápoje mi nepřijdou moc vhodné.
Jak si poradit s puchýřem?
Platí staré dobré rady, propíchnout dezinfikovanou jehlou, kterou můžete třeba opálit nad plamenem zapalovače, je dobré mít oboje s sebou. S puchýřem pak dojdete, hodí se i náhradní ponožky.
Kde jsou v kraji nejkrásnější trasy?
Asi v Litovelském Pomoraví a pak doporučuji Nízký Jeseník, ale chodit se dá skoro všude, ostatně máme mimořádně kvalitní a hustou síť turistických tras. Kvůli kůrovcové kalamitě a obří těžbě v posledních letech bohužel některé zmizely, ale značkaři se snaží a obnovují je ve svém volném čase. Je to dost náročné, musejí vše obejít, je potřeba uzavřít smlouvy s majiteli pozemků a samozřejmě vše stojí peníze. Naštěstí nám finančně pomáhá kraj. Škoda, že u nás cesty nejsou nějak zákonně chráněné.
Mají barvy turistických tras nějaký hlubší význam?
Samozřejmě, červená je hlavní, hřebenová. Modré jsou cesty většího významu, dřív se označovaly i jako krajské, zelené zase jako okresní. Žlutým se říkalo spojky, což jejich význam dobře vystihuje.
Do přírody dnes vyráží i spousta dalších lidí, cyklisté, jezdci na koloběžkách. Jak se s nimi pěší turisté snášejí?
Je potřeba ohleduplnost. Sám jsem taky cyklista a vím, že s cykloturisty většinou potíže nebývají, horší jsou takoví ti hltači kilometrů. Často jezdí bezohledně a po vysloveně pěších trasách, kde nemají co dělat. Třeba v Pomoraví se uvažovalo, že se jim tam vjezd úplně zakáže, dokonce tam kdysi srazili nějakou babičku a usmrtili nějakou zvěř.
Zmínil jste, že je lepší chodit s partnerem. Co ale mají dělat osamělí lidé?
Pomoci jim může turistický svaz, můžou se připojit k nějaké místní organizaci. Na druhou stranu mnozí lidé chodí do přírody rádi sami, vyčistit si hlavu. Je to skutečně dobré, obzvlášť v dnešní době, kdy se na nás ze všech stran valí špatné zprávy. Ale jak jsem říkal, i z hlediska bezpečnosti je lepší chodit v partii. Mezi turisty přibývá i dost mladých lidí a rodin, což mne velmi těší.
Jak jste začal s turistikou vy?
Jako malý jsem trpěl na bronchitidy a podobné potíže. Doktor poradil, ať spím v lese. A tak jsem v patnácti začal čundrovat a spal pod smrkem. Začas bylo po problémech a pak jsem se prostě dal k turistům, chodit mě bavilo. Zvládal jsem i stovky a šedesátky. A mám tak díky tomu i dnes fyzičku – ostatně říká se, že chůze je nejpřirozenější pohyb a nejlepší forma sportu.
A jaká je vaše nejmilejší trasa vůbec?
Hřebenovka v Jeseníkách, od Šeráku až ke Švýcárně a Pradědu.
