Jaké bylo dětství v podhůří Jeseníků?
Tam, kde jsem s rodiči bydlela, je nádherná příroda a dodnes vzpomínám na vůni jara. A protože jsem žila v podhůří Jeseníků a všude kolem byly kopce, tak jsem měla veškeré sportovní vyžití. Lyže, kolo, turistika. Babička s dědou bydleli na kopci, takže jsem byla každou chvíli u nich. To byl ráj – žila jsem na vesnici, kde byli slepice, kočky, pes, husy, prasata, zahrada, stromy po kterých jsme šplhaly, mohla jsem venku vrzat na dědovy housle a troubit na trubku a nikomu to tam nevadilo. Taky jsem babičce pomáhala s jalovicemi, o které se starala. A samozřejmě nás tam byla spousta dětí. Chodily jsme na houby, sbíraly borůvky, lovily v řece ryby.
Jak často jste do své obce jezdila předtím, než se váš manžel rozhodl, že bude kandidovat na prezidenta?
Do mých 18 let jsem tam byla doma, po ukončení studia na gymnáziu v Šumperku jsem odešla do Košic a potom na mnoho jiných míst. Pak už ty návštěvy nebyly tak časté, což mě docela mrzelo.
První den nové první dámy: převleky, slzy na balkoně a uznání od manžela |
A jaké byly návštěvy v té době už „kandidátky“ na první dámu? Změnilo se nějak chování lidí?
Lidé to na Šumpersku ještě moc nevnímali a ti, kteří nás v poslední době potkali, byli milí. Určitě tam ráda znovu pojedu, a to i proto, že tam mám pořád mámu. Navíc si myslím, že si tento region pozornost z mnoha důvodů zasluhuje. Spousta lidí tam přišla o práci a o zdravotní dostupnosti si iluze nedělám. V Jindřichově na Moravě byla velká papírna, která vyvážela barevný i kancelářský papír, byla modernizovaná. Fabrika už řadu let nefunguje, je tam pusto a vylidněno. Je to smutný pohled. A mohla bych jmenovat další taková místa. Třeba bude v mých silách aspoň nějak pomoci.
Jak vzpomínáte na šumperské gymnázium?
Ráda, i když jsem si od třetího ročníku vyrobila škraloup za pomlouvání svazáckého funkcionáře. Vlastně šlo jen o to, že mi profesorka vzala holčičí dopis, ve kterém jsem se nějak vyjádřila o jednom klukovi. Taky jsem měla ráda matematiku, ale když nám na gymnáziu změnili profesora, tak jsem najednou zjistila, jak je důležité, kdo vás učí, aby vám to do života něco dalo.
Váš třídní učitel ve vás prý objevil vlohy pro sport a běh...
Náš třídní profesor nás měl kromě zeměpisu na tělocvik. Pro mnohé to bylo týrání, pro mě pokračování ve sportu. Košíková, házená, běh, tohle mě bavilo. Ale nebyla jsem organizovaná v žádném klubu, jen jsem jela občas někam na závody. To samé bylo v lyžování. A pak jsem se také dostala na mezinárodní výstup mládeže na Rysy a s tehdejší výpravou jsme vylezly i na Lomnický štít. Studijní období bylo také o plesech, návštěvách divadla, povinných i nepovinných brigádách a dalších aktivitách.
Jak se ve vás probudil zájem o střelbu?
Přišel v době, kdy jsem byla v Šumperku na internátě. Byly tam tehdy různé zájmové nabídky a já začala chodit tancovat a pak jsem zjistila, že je tam i skupina, která chodí střílet ze vzduchovky a malorážky. Vždycky mě lákalo zkusit něco, co není běžné. Na ten největší úspěch si už nepamatuji. Řídila jsem se heslem, že úspěchem je vše, co skončí v terči. Později jsem chodila střílet z pistole v rámci profesní přípravy.
Válečné filmy plné krve nesledujeme. Eva Pavlová o životě s novým prezidentem |
V době gymnaziálních studií jste v létě brigádničila jako průvodkyně na zámku ve Velkých Losinách. Tehdejší kastelán pan Fiala si na vás vzpomněl.
Tohle bylo také pěkné období. Bydlela jsem kousek od Velkých Losin a hledala jsem si v době prázdnin brigádu. Napadlo mě zeptat se na zámku. Jela jsem tam a hned jsem dostala spoustu materiálů o jeho historii s tím, že se bude dělat výběr. Všechny zájemce později svolali a zadali nám každému něco, o čem jsme měli povídat. Vybrali mě a byla jsem za to moc ráda. Ta zkušenost byla skvělá.
Byl v tom kus historie a romantiky. Od Žerotínů přes čarodějnické procesy. Bylo tam natočeno několik pohádek a filmů, například slavný film Otakara Vávry podle stejnojmenné knihy Jana Kaplického Kladivo na čarodějnice. Jako průvodce jsem měla o čem vyprávět. Dalším pozitivem ve Velkých Losinách bylo nedaleké termální koupaliště. Navíc jsem tam jezdila z Jindřichova nejen na kole, ale také na Jawě 21 a občas tak strašila ve svém dešťovém oblečení první návštěvníky zámku. Kastelán pan Fiala byl fajn.
Na vašich stránkách se objevily fotky z Jeseníků, kam jste často jezdila i později s manželem. Co vám tyto hory daly?
Úžasné dětství, pocit štěstí, obsah slova krása, přírodu od jara do zimy, volnost.
Nová první dáma má módu v malíku. Preferuje minimalismus a české návrháře |
Které místo v Jeseníkách máte nejraději?
Na tohle je těžké odpovědět. Mám ráda místa, kam jsem jako malá holka chodila. Tedy v okolí Jindřichova, ale pak taky místa jako již zmiňovaná lázeňská obec Velké Losiny s krásným parkem a koupalištěm, město Jeseník a Priessnitzovy lázně, Karlovu Studánku s malebným prostředím a minerálními prameny, Ramzovou, Červenohorské sedlo a Praděd jako pěkná místa pro turistiku a zimní sporty, přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé stráně jako něco neuvěřitelného, a jiné. Jeseníky jako takové se pyšní krásnou přírodou, zajímavou historií, ale i nelehkým životem místních obyvatel. To vše stojí za povšimnutí i pomoc.
