„Základem díla se stala autentická dobová fotografie Wolkera uvolněně spočívajícího na lavičce v nenucené póze. Zachycuje ho v období, kdy již opustil chlapecké roky, dospěl, ale ještě nebyl poznačen smrtelnou nemocí. Zároveň byl pořízen detailní záběr jeho tváře, který se stal výchozím bodem k vytvoření jeho skutečné podoby,“ popisuje vznik díla sochař Miloš Karásek, kterého angažovala prostějovská radnice.
S pomocí 3D technologií vznikla počítačová rekonstrukce hlavy, kterou Karásek porovnával i s posmrtnou Wolkerovou maskou. Figuranta v dobovém kostýmu poté naaranžoval do polohy na fotografii a vše naskenoval. Ve speciální 3D tiskárně nakonec vznikl plastový model pro bronzovou sochu.
„Tato realizace představuje unikát. Pravděpodobně poprvé byly nové technologie použity v takovém rozsahu jako autonomní výtvarná technika. Socha počítala s osazením na běžné lavičce bez okázalé obřadnosti a přehnané piety, aby se skoro nepozorovaně objevila na místě,“ dodal Karásek.
Odhalením plastiky v Prostějově vyvrcholil projekt Wolker, který se ve městě koná již několik týdnů.
Názory na levicově orientovaného básníka se rozcházejí
Až do poloviny května ovšem bude v kině Metro výstava plakátů pražského výtvarníka Luďka Bárty s názvem RE – Reinkarnace Wolker. Na plakátech se básník, který zemřel v pouhých dvaceti čtyřech letech, objevuje v roli současných popkulturních ikon, Michaela Jacksona, Beatles, Strýčka Sama nebo Limonádového Joe.
„To vše mohl být a ve svých plakátových reinkarnacích nyní také je Jiří Wolker,“ vysvětluje Karásek. Součástí projektu bylo také odhalení takzvané dememoriální desky na budově knihovny.
Názory na levicově orientovaného básníka se ovšem rozcházejí, protože ho minulý komunistický režim zneužil ke své propagandě. Podle odborníků si však Wolker takový odkaz nezaslouží.
„Udělat z něho jednostranného komunistického básníka není správné, protože měl i řadu jiných poloh,“ vysvětlil už dříve profesor češtiny a dějepisu a bývalý ředitel prostějovské reálky Václav Kolář.
Profesorka češtiny z Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově Tereza Kapecová o Wolkerovi napsala diplomovou práci a zabývala se také studiem jeho korespondence.
„Wolker určitě nebyl špatný básník a v jeho životě je dodnes mnoho nesrovnalostí. Například jeho dopisy komunistický režim různě cenzuroval a upravoval podle své potřeby. A s jeho komunismem to také nebylo vůbec jednoznačné. V roce 1920 samozřejmě nevěděl o tom, co se dělo později v padesátých letech. Kdyby žil déle, ze strany by asi vystoupil,“ je dnes přesvědčena Kapecová.
