„Takzvaný červený domek Petra Bezruče se dočká rekonstrukce za čtyři a půl milionu korun. Letos připravíme projektovou dokumentaci a zajistíme stavební povolení. V příštím roce pak dojde na samotné opravy,“ sdělil Jiří Zemánek, náměstek hejtmana odpovědný za finance.
V domku bude po rekonstrukci umístěná expozice o životě a díle Petra Bezruče. Objekt zůstane ve správě Muzea a galerie v Prostějově, které zabezpečí jeho provoz.
Bílý domek, který je v těsném sousedství, naopak čeká demolice. Na jeho místě vznikne odpočinková zóna pro návštěvníky.
„Bílý domek nemá takovou historickou hodnotu jako červený. O jeho rekonstrukci jsme také uvažovali, byla by to však velká ekonomická zátěž. Vznikne tam místo, kde si turisté budou moci odpočinout,“ dodal hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk.
Starosta: Lidé se čas od času ptají, proč je domek zavřený
V červeném domku byl od roku 1962 Památník Petra Bezruče se zachovanou původní pracovnou, fotografiemi a stálou výstavou. Po roce 1989 však návštěvnost prudce klesla a v posledních letech byla téměř nulová. Exponáty skončily v depozitáři prostějovského muzea.
V roce 2015 olomoucké hejtmanství požádalo o vyjmutí červeného domku ze seznamu nemovitých kulturních památek a ministerstvo kultury této žádosti vyhovělo (psali jsme zde). Zájem Olomouckého kraje o Petra Bezruče vítá starosta Kostelce na Hané František Horák.
„My jsme samozřejmě rádi, že se tam konečně začne něco dělat. Kostelec má totiž jedinou významnou osobnost – a tou je právě Bezruč. Pár lidí, hlavně starší, kteří tady byli třeba v mládí, a školy se čas od času ptají, proč je domek zavřený,“ potvrdil starosta. Podle něho však bude velmi záležet na tom, jakým způsobem kraj expozici o Bezručovi uchopí.
„Pokud tam bude pouze jediná místnost, tak to asi nikoho nezaujme. Expozice musí být pro školy i pro návštěvníky zajímavá, aby sem přišli,“ míní Horák.
Podle pamětníků byl básník podivín
Autor sociálně zaměřené poezie Petr Bezruč, vlastním jménem Petr Vašek, bydlel v Kostelci na Hané za druhé světové války. Přestěhoval se sem v roce 1939. K jeho nejznámějším dílům patří Slezské písně, balada Maryčka Magdonova nebo sbírka Stužkonoska modrá.
V Kostelci však moc oblíbený nebyl. Podle pamětníků málem ani nepozdravil, do života obce se nezapojoval, a když měl narozeniny a přijeli za ním horníci, ani je nechtěl pustit dál. Často seděl sám v altánku na zahradě, kde psal, nebo četl. Platil za samorosta a tak trochu podivína.
Bezruč raději chodil na procházky po okolí podél říčky Romže, na Bělecký mlýn, do Bílovic nebo na Plumlov.
„Měl uzavřenou povahu, ale tento kraj miloval. Měl rád slunce, a proto zde žil,“ řekla poslední básníkova sekretářka z Kostelce na Hané Zdena Tomášková.
Významný literární kritik Bedřich Václavek o Bezručovi napsal: „Zůstane zatrpklým a výbušným zpěvákem sociálního a národního utrpení slezského lidu, bolestným hlasem a svědomím, které se ozvalo, když bylo potřeba.“ Z Bezruče ostatně vyšel další burcující básník, Jiří Wolker z nedalekého Prostějova.
