Již v roce 1896 se na stránkách Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci objevila první zpráva o existenci slovanského pohřebiště v Držovicích na Prostějovsku.
Dnes jde o jednu z nejstarších registrovaných archeologických lokalit v celé oblasti, kde experti nikdy neměli o nálezy nouzi. Letos na jaře zde pracovníci Ústavu archeologické památkové péče Brno učinili zajímavý objev.
Podařil se jim během záchranného archeologického výzkumu, který předcházel rozšíření těžebního pole v areálu bývalé cihelny, dnes recyklačního závodu.
„Na ploše jsme objevili zásypy šesti hrobů. Velmi zajímavou situaci poskytl čtvrtý hrob. V ústí rozměrné hrobové jámy jsme našli keramickou nádobu, která dokládá složitější pohřební obřady v podobě smuteční tryzny,“ objasňuje poslední vykopávky archeolog Pavel Fojtík.
Na dně jámy byly podle něho patrné obrysy rakve, která obsahovala kosterní pozůstatky dvou osob, muže a ženy. Pohřbený muž u sebe měl železný nůž, kamenný brousek, železnou ocílku, která měla ve vrchní zkorodované vrstvě zřetelné zbytky textilie, a soubor kamenných nástrojů pravěkého stáří používaných jako křesací kameny.
Tyto věci částečně zetlely, předci je poté přemístili k jednomu z konců rakve a uložily do ní dospělou ženu se dvěma drobnými bronzovými náušnicemi a menší keramickou nádobkou zdobenou příznačným takzvaným středohradištním dekorem.
Další hroby obsahovaly například část dolních končetin dospělého jedince. Při jeho patních kostech archeologové našli drobné železné přezky s obdélnými destičkami osazenými bronzovými nýtky. Zbytek kostry byl poházený v hluboké hrobové jámě, kde se našel také drobný zbytek kostěného hřebene.
Pietně pohřbený byl i kůň
„Ve druhém hrobě pak byl pietně uložen kůň, jehož všechny čtyři končetiny nesly stopy nepochybně záměrných tříštivých zlomenin,“ popsal archeolog Fojtík.
V dalším hrobě experti odhalili kostru dospělého jedince, se kterou někdo zjevně manipuloval. Podle Fojtíka to připomíná spíše než období hradištní dobu stěhování národů.
Další hrob pak vydal skelet dospělého muže vybaveného na cestu do záhrobí. Měl u sebe pazourkový úštěp a především větší železný nůž s dochovanými zbytky dřevěné rukojeti. V poslední jámě pak archeologové vykopali zcela zpřeházené zbytky kostry novorozence nebo kojence.
„Všechny tyto nalezené hroby významným způsobem dokreslují početný soubor starších nálezů. Situace zachycená v hrobě číslo 4 je pak nezvyklou ukázkou nakládání s těly zemřelých u Slovanů velkomoravského období,“ podotkl Fojtík.
Nejstarší prostějovská lokalita již v minulosti vydala nepřeberné množství překvapivých nálezů. Řádově stovka hrobů otevřená v letech 1896 až 1939 dokazuje, že jde o dlouhodobě využívanou raně středověkou vesnickou nekropoli s počátkem pohřbívání patrně již v 8. století.
Osídlení se táhne přes období velkomoravské až do mladší doby hradištní a podle nálezů mincí prokazatelně až do 11. století.
„Vedle epizodních záchranných akcí u několika narušených hrobů v roce 1964 je zajímavý náhodný objev bojovnického hrobu jezdce lukostřelce, pohřbeného spolu se svým koněm z roku 2014,“ připomněl archeolog Fojtík.
Pohnuté okolnosti, které provázely první objevované hroby, pak barvitě líčil v dobovém tisku například I. L. Červinka: „Z jara roku 1899 otevřeny byly v nejzápadnější dosud řadě 4 hroby, všem byly už odebrány nohy až za kolena, a když jsem do cihelny došel, měli dělníci na vyčnívajících hnátech zavěšené kabáty a klobouky.“
