Poprvé na olomoucký Nový Hrádek narazili historici v listině sepsané v roce 1213.
„Adjektivum „nový“ vyjadřovalo fakt, že byl vystavěn nedlouho předtím. Jako Hrádek se objevuje v několika dalších dokumentech z první poloviny 13. století. Naposledy je zmíněn v listině z roku 1251,“ přibližuje Vlastimil Staněk, mluvčí olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu.
„Zdrobnělina názvu znamená vymezení vůči olomouckému hradu na Václavském náměstí. Zatímco ten byl svými rozměry velký, Hrádek byl naopak malý,“ dodává.
Olomoucká ulice Na HraděDruhý olomoucký hrad stával v prostoru kolem kostela svatého Michala, Žerotínova náměstí a ulice Na Hradě. Dříve, v době humanistických učenců, se těmto místům říkalo Juliusberg – Juliův vrch podle údajného zakladatele Olomouce Julia Caesara. S pohanskou dobou a římskou érou měla souviset nejen Juliánská věž, ale i budova zbrojnice. Spojení budov bývalého fojtství a celého Michalského návrší s „pohanskou“ dobou bylo podhoubím pro mýty, že tu stával hrad „germánských Kvádů“. To zapůsobilo i na Aloise Vojtěcha Šemberu, jenž v 19. stol. na objednávku radnice stanovoval české názvy ulic a ulici dal název Na Hradě. |
Archeologové pozůstatky druhého olomouckého hradu odkryli při výzkumu v rekonstruované budově katedry historie olomoucké filozofické fakulty. Experti již dříve tušili, že tady hrad kdysi byl. Ovšem s jistotou věděli pouze to, že v sousedství nynějšího barokního chrámu stálo až do první poloviny 18. století olomoucké fojtství.
Jeho dějiny sahají až k samotnému založení města, od 15. století sloužilo jako městská zbrojnice. Fojtství coby sídlo městského zástupce moravského markraběte však mělo ve své stěně zabudovaný také obranný prvek zvaný věžice, na severovýchodě se u něj až do roku 1673 dokonce tyčila takzvaná Juliánská věž.
Také proto se mezi archeology objevily úvahy, zda fojtství nestojí na základech až donedávna poněkud tajemného a pouze z listin známého Nového Hrádku. Letos ukončené vykopávky vše potvrdily.
„Hrádek“ se podobal Buchlovu či Landštejnu
Nový Hrádek vybudoval král Přemysl Otakar I., na přelomu 12. a 13. století potřeboval v Olomouci sídlo nově vzniklého moravského vévodství.
„Areál Nového Hrádku měl rozměry zhruba dvacet krát třicet metrů. Skládal se zřejmě ze dvou hranolových věží umístěných v zadní chráněné poloze. Tato dispozice plně odpovídá hradům z první poloviny 13. století. Jako velice podobné příklady můžeme zmínit moravský Buchlov a zejména jihočeský Landštejn,“ popisuje Staněk.
Při vykopávkách na předzahrádce univerzitní budovy postavené začátkem 20. století archeologové prozkoumali na několika místech části opevnění.
„Šlo o dva metry širokou kamennou hradbu založenou na skále, orientovanou přibližně východozápadním směrem. Pochází z první poloviny 13. století, doložili jsme tu i opravu či zesílení ve druhé polovině 13. století,“ doplňuje mluvčí památkářů.
Archeologové se na místě nakonec „prokopali“ až do pravěku
Právě od této doby Hrádek využíval a spravoval olomoucký fojt. Velký přelom v jeho dějinách přišel na počátku 14. století, kdy zástupce markraběte nechal rozbořit hradbu a postavit tady nové fojtství, pozdější zbrojnici. Tyto stavby už olomoučtí historici znají z pozdějších plánů ze 17. a 18. století. Zachycují ještě i Juliánskou věž.
„Její rozměry jsme díky tomu mohli určit přibližně na 10 krát 7,5 metru. Patrně se tedy jednalo o obytnou věž,“ upřesňuje Staněk.
Kromě samotného Hrádku se odborníci na Michalském návrší prokopali i do pravěku, našli mimo jiné kamenný sekeromlat. Do období raného středověku mezi 10. až 12. stoletím pak zařadili nález torza hrobu, lidských kostí a tehdy typického ženského šperku - záušnice.
Prozkoumat museli i dvě historické studny, jedna v minulosti posloužila jako odpadní jímka. Z jejího dna tak archeologové vyzvedli keramické nádoby převážně z první poloviny 15. století.
