„Všichni tři prožili v armádě na vlastní kůži mnichovskou zradu. Prožili odhodlání, nadšení, ale také zklamání z toho, že nemohli bránit svou vlast. A obsazení zbytku republiky je utvrdilo v rozhodnutí odejít a postavit se nacistickému Německu jinde,“ říká armádní historik Martin Vaňourek, který pátrá po jejich osudech. Zdůraznil, že všichni prokázali za války obrovskou odvahu a hrdinství.
Fröhlich, Švarc a Bednářík kuli podle pamětníků pikle v hostinci U Zlatého jelena, kde jim hostinský údajně umožňoval poslouchat zahraniční rozhlas.
Už delší dobu plánovali útěk přes Polsko do Krakova, kde se shromažďovala naše emigrace. Jenže po přepadení Polska nacisty trasa odpadla a zbývala jiná, mnohem delší a komplikovanější „balkánská“ cesta.
Když lidé ve Velkém Újezdu zasedali ke štědrovečernímu stolu, byli už tři kamarádi na cestě na jižní Moravu. „Fröhlich už dříve kontaktoval kamarádku ze studií Zdenku Močičkovou ze Strážnice. Ta znala bankovního úředníka, který jim mohl vystavit falešné propustky na Slovensko,“ vysvětlil Vaňourek.
Úkryty muži museli měnit kvůli gestapu
Mladíci ve Strážnici měli čekat do 7. ledna na doklady, jenže ve městě se objevilo gestapo. Paní Močičková dostala strach a trojice musela byt opustit.
Kamarádi potají odešli do Březolup u Uherského Hradiště, kde měl Fröhlich jiného známého ze školy. Tam se ukrývali až do Silvestra. Poté se Fröhlich a Bednářík vrátili do Újezdu, Švarc zůstal v Přerově.
„Důvod, proč muži předčasně opustili Březolupy, byl pravděpodobně stejný jako u Močičkových. Za přechovávání lidí byly perzekuce, lidé měli velký strach,“ řekl Vaňourek.
Teprve 6. ledna se mladíci znovu vydali na jih. V nádražní restauraci v Rohatci u slovenských hranic si měli vyzvednout falešné propustky. Čekalo je však nemilé překvapení.
„Propustky už sice byly vystavené, ale nepoužitelné, gestapo totiž mezitím vydalo nové razítko,“ říká historik. Muži se tak rozhodli přejít hranici načerno.
Trojice při cestě do Francie projela i Bejrútem
Prošli až do Maďarska. Tam ale museli jet načerno, nemohli si vyzvednout jízdenky. Naskočili proto do posledního vagonu, sedli si a předstírali spánek. Přišel ale průvodčí.
„Musela to být hodně dramatická chvíle, protože nevěděli, co se bude dít. Průvodčí byl ale člověk, který zřejmě pomáhal při útěcích i jiným. Poznal, že prchají. Když mu řekli, že jedou do Budapešti, obstaral jim lístky,“ popsal Vaňourek.
Fröhlich poslal z Budapešti domů pohlednici, byl velmi opatrný. Jako adresáta uvedl sebe, on sám se vydával za kamaráda. „Zasílám pozdrav Tobě a všem doma. Šmil,“ psal. „Pohlednice prošla rukama Němců, měla razítko s orlicí a hákovým křížem. Žádné podezření nevyvolala,“ míní historik.
Cesta dál pokračovala přes Jugoslávii, Řecko, Turecko až do Bejrútu v tehdejší francouzské kolonii Sýrii, dnes hlavního města Libanonu, a odtud přes Středozemní moře do Francie.
Všichni tři újezdští rodáci se po bojích ve Francii a jejím obsazení Němci přesunuli do Anglie. I když působili u různých jednotek, pravidelně se navštěvovali.
Švarc se zastřelil v Praze po atentátu na Heydricha
Jejich bojové úkoly je však natrvalo rozdělily. Fröhlich odešel z Anglie ke Svobodově armádě do tehdejšího Sovětského svazu. Při bojích o Dukelský průsmyk jej 6. října 1944 zabila střela z minometu.
Švarc se v Anglii přihlásil do speciálního sabotážního a parašutistického kurzu, kde se připravoval na boj v týlu nepřítele. Později ho následoval i Bednářík. Švarc byl vybrán do výsadku, který měl spáchat atentát na ministra školství a propagandy protektorátní vlády Emanuela Moravce. K atentátu však nedošlo, protože se při výsadku ztratily zbraně a selhal i Švarcův parťák.
Švarc se nakonec ukryl v Praze v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje spolu s muži, kteří spáchali atentát na Heydricha. Po prozrazení úkrytu se stejně jako ostatní 18. června 1942 zastřelil.
Bednářík byl o Velikonocích 1944 vysazen v jižních Čechách. Vojáci měli radiomajákem navádět spojenecké bombardéry na cíle a radiové spojení s Londýnem. Gestapo je však odhalilo. Bednářík byl vězněn na Pankráci až do května 1945.
Po válce byl vyšetřován pro zradu i obávanou sovětskou NKVD, která ho podezřívala ze spolupráce s Němci proti Rudé armádě. Zemřel v roce 1973. Rusko se v roce 2000 Bednáříkovi in memoriam omluvilo za nezákonné věznění.
