Jaké jsou vaše nejbližší plány?
U velkých inscenací chceme nabídnout co nejpestřejší spektrum pro naše abonenty a diváky. Do budoucna neplánujeme snížení velkých premiér pod deset a rádi bychom využívali možnosti koprodukcí. Už nyní máme abonmá obnoveno z 99 procent.
Oproti loňské sezoně jste museli z ekonomických a provozních důvodů škrtnout jednu velkou premiéru. Kdo si vytáhl pomyslného černého Petra?
To, na který soubor tohle rozhodnutí dopadne, bylo opravdu Sophiinou volbou. Nakonec jsme se rozhodli pro balet. Ten měl v minulých sezonách, díky covidu, o premiéru víc oproti normálu, což jsme potřebovali srovnat, zároveň jsme měli velmi vážně rozjednanou baletní koprodukci, která bohužel nevyšla. To společně s nákladností rozhodlo. Výpadek ale divákům vynahradíme, s šéfem baletu jsme se rozhodli zařadit komorní premiéru mimo naše divadlo.
Krátce po nástupu do funkce v roce 2020 jste se chystal na oslavy 100 let česky hrajícího divadla a 190 let jeho existence. Jak na ten rok vzpomínáte?
Největší radost mi udělalo, že přes velmi složitou covidovou situaci se nám povedlo, byť v okleštěné podobě, splnit takřka vše, co jsme si předsevzali. Vrátili jsme do divadla slavnostní oponu, vydali jsme almanach a uspořádali venkovní festival na Výstavišti Flora, byť měl být původně daleko okázalejší. Zároveň jsme započali renovaci svrchního pláště budovy, kterou bychom chtěli dokončit v roce 2025, a dát tak budově divadla dárek k jejím 195. narozeninám.
Moravské divadlo v Olomouci dostalo zpět svůj historický vzhled |
Když se objevil covid, ze dne na den jste přišli o možnost hrát.
Covidová doba byla velice náročná pro celou společnost. Naivně jsme si tehdy mysleli, že divadla budou zavřená dny. Naštěstí jsme se dokázali poměrně rychle adaptovat a začali jsme hledat nové cesty, jak zůstat v kontaktu s diváky. Ať už se jedná o open air představení, vznik Ateliéru MDO, který produkuje velké penzum edukačních a doprovodných aktivit, nebo založení Klubu mladého diváka Arter. To spolu s důrazem na online platformy zpětně vnímám jako pozitiva covidu.
A negativa?
Dva roky jsme se nemohli pořádně věnovat hraní pro diváky a resty de facto doháníme dodnes. Změnil se také způsob, jak lidé nakupují lístky do divadla, kdy upřednostňují nákupy na poslední chvíli. Za co jsme ale nesmírně vděční, že se k nám v uplynulé sezoně vrátili ve stejném množství jako před covidem. Návštěvnost překročila magickou hranici sto tisíc lidí.
Nad divadlem visí i strašák v podobě sloučení obou příspěvkových organizací města – Moravského divadla a Moravské filharmonie – v rámci úspor. V jaké fázi jsou jednání nyní?
Ufinancování vícesouborového divadla a symfonického orchestru je velice náročné a je legitimní, že zřizovatel hledá cesty, jak zajistit rozpočet pro obě instituce. To, že situace není jednoduchá, dokládá například fakt, že naše divadlo pracuje s nejnižším rozpočtem ze všech třísouborových divadel v Česku. Proto jsem rád, že se ve veřejném prostoru vede debata o tom, jak zajistit udržitelné fungování obou institucí do budoucna. V rámci toho se prověřuje i varianta sloučení, kde by však neměl vznikat jeden „superorchestr“, ale měly by být zachovány dva samostatné. V současnosti rada města zadala analýzu u externí firmy, která má doporučit další kroky. Konečné slovo budou mít olomoučtí zastupitelé.
Sloučení olomouckého divadla s filharmonií zůstává ve hře, rozhodnou analýzy |
Hrozí divadlu, že do budoucna nebude třísouborové?
Pevně věřím, že olomoucké divadlo bude i nadále třísouborové. O budoucnosti divadla a filharmonie se na zastupitelstvu vedla bouřlivá čtyřhodinová debata, kdy všichni zúčastnění deklarovali, že nechtějí omezovat kulturní službu Olomoučanům. V mé víře mě utvrzuje i již zmíněná obří návštěvnost a také to, že olomoucké divadlo je jedno z nejstarších v České republice a má dlouholetou tradici.
Do funkce jste vstupoval s vizí udělat z MDO sebevědomé a silné divadlo a prestižní značku. Jak se vám to přes všechny tyto nesnáze daří?
Jedinou cestou, jak dlouhodobě udržet v Olomouci třísouborové divadlo a neřešit každý rok jeho rozpočet, je to, že divadlo bude tak dobré a prestižní, že bude v podstatě nezrušitelné. Snažíme se o to, aby Moravské divadlo patřilo do elitního klubu českých divadel. Během uplynulých let jsme získali několik ocenění, v současnosti jednáme s festivaly a zahraničními promotéry o hostování našich souborů, děláme inscenace, které rezonují v celorepublikovém měřítku, a v neposlední řadě jsme se výrazně posunuli v uměleckém hodnocení ministerstva kultury, na jehož základě se rozděluje část dotací. To vše jsou signály, že jdeme správným směrem.
Divadlo má 250 zaměstnanců, je na výplaty pro všechny?
Divadelní provoz je tvořen celou řadou profesí, od těch, které jsou vidět na jevišti, přes lidi, co zajišťují chod představení za scénou, co vyrábí kulisy a šijí kostýmy, až po ekonomický úsek, marketing a správu budov. Divadlo je vlastně taková výrobní továrna na sny, i proto je finální počet zaměstnanců tak velký. Tito lidé vykonávají práci o víkendech, večerech i svátcích a je nemyslitelné, že by na konci měsíce nedostali výplatu.
David Gerneš
|
Jaký má divadlo rozpočet? A daří se vám ho naplnit?
Moravské divadlo pracuje v letošním roce s přibližným rozpočtem 200 milionů korun. Z toho 150 milionů je příspěvek zřizovatele, 15,5 milionu dotace ministerstva kultury, 5 milionů dává kraj a přes 28 milionů si divadlo vydělá vlastní činností. Zbytek chybějící částky jsme pak získali z Národního plánu obnovy na projekty kreativního vzdělávání a pro příští rok chystáme ještě další projekty s podporou Evropské unie. Na poli investičních dotací máme zažádáno na projekt umístění fotovoltaické elektrárny na střechu divadla a město uspělo s naším projektem Kulturně edukačního centra a na výstavbu budovy, která by měla výrazně pomoci nejen divadlu, ale i Polygrafické škole Olomouc a po vzniku nového studijního oboru i celému kulturnímu segmentu. Město získalo dotaci kolem 38 milionů. Přízeň nám zachovali i partneři a mecenáši, od kterých dostáváme každoročně kolem 1,2 milionu.
V nové sezoně lákáte na zvučná jména – režírovat přijede Jana Paulová či Miroslav Krobot s vlastní dramatizací Lišky Bystroušky, ve světové premiéře uvedete hru ELA! inspirovanou životem první dámy automobilového sportu a jedné z nejslavnějších olomouckých rodaček Elišky Junkové a spoustu dalšího. Co diváci nejvíce ocení?
Každá premiéra je velkou událostí a svátkem pro všechny v divadle. Jsem rád, že se nám povedlo domluvit velice zajímavé inscenační týmy a že diváci uvidí několik světových a českých premiér. Snažíme se nabídnout lidem mix od klasických děl přes komedie až po nové a inovativní tituly.
Proč jste sáhl k obměně na postech vedoucích baletu a souboru opery a operety?
V případě opery a operety jsme po deseti letech chtěli dát souboru nový impulz. Proto jsme vypsali otevřený konkurz, ve kterém uspěla Veronika Kos Loulová. Věřím, že nám pomůže, aby olomoucká opera měla silnou pozici nejen v Česku, ale i v zahraničí. V případě baletu byl při první změně motiv podobný. Bohužel se Michal Štípa po dvou letech rozhodl, že nechce v Olomouci pokračovat, takže jsme museli udělat druhou změnu a najít adekvátní náhradu, což věřím, že se nám v případě Jana Fouska povedlo.
Jednu z největších kulturních institucí v regionu vedete poměrně mladý, je váš věk v divadle téma?
Když jsem nastupoval do divadla a bylo mi 27, tak to ode mne byla asi veliká drzost a já bych vám dnes řekl poměrně hodně důvodů, proč se člověk tak mlád nemá stát ředitelem velké instituce, ale stejně tak bych byl schopen říct argumenty, proč se jím stát má. Řídit divadlo v tak důležitém a krásném městě, jako je Olomouc, je velkou ctí a výzvou a já jsem velmi vděčný, že jsem dostal tuto možnost. Mám zodpovědnost za instituci, která přežila několik režimů a válek, a mou povinností je, aby fungovala i nadále. I svým blízkým a rodině jsem vděčný za to, že mi umožňují dělat práci, jež mi dává smysl.
8. března 2023 |
