Slavná pohádka Ernesta Theodora Amadea Hoffmanna převedená na baletní pódia Petrem Iljičem Čajkovským a upravená speciálně pro děti olomouckým choreografem v dětském podání nadchla.
Tanečníků bylo požehnaně. Celou adaptaci obstaralo 72 baletek a baleťáků ve věku tři až osmnáct let. Se stejným představením se děti z Baletního studia uvedou ještě 29. ledna v Měšťanském domě v Přerově.
„Tam to pro nás bude premiéra,“ říká vedoucí Baletního studia Lenka Mohylová. „Zajišťujeme si téměř vše sami. Autobusy, kostýmy, techniku. Je to poměrně náročné,“ dodává.
Obtížná je i práce s dětmi, obzvláště s takovým počtem. V den představení přicházejí kolem deváté ráno, rodiče si je vyzvedávají až po sedmé večer.
„Malé děti jsou náročné. Je třeba udělat jim program, zajistit jídlo a pitný režim, musejí se také seznámit s prostorem, hrají-li někde poprvé,“ popisuje Mohylová.
Vyčerpávající ovšem může být i práce se staršími. „Můžou projít různými fázemi vývoje. Puberta kolikrát není jednoduchá věc,“ usmívá se Mohylová.
Zkoušky byly šestkrát týdně
Své o tom ví také Lukáš Cenek, který na Louskáčka připravil choreografii pro všech 72 mladých herců. Zabralo mu to šest týdnů.
„Vyžadovalo to maximální úsilí od dětí, rodičů i trenérů. Zkoušeli jsme šestkrát týdně,“ přibližuje Cenek.
VIDEO: Krysař slaví dvoutisící uvedení, Kalich vrátí i Landovo Tajemství |
Na nejmladší se podle něj musí trpělivě. „Jsou to sice základní krokové vazby, ale je potřeba zkoušet pořád dokola, aby děti věděly, že na pódiu mají jít třeba doleva, a ne na druhou stranu,“ doplňuje.
Cenka choreografie napadá už týdny dopředu. „Maximálně se nechávám vést hudbou. Ta je v Louskáčkovi geniální. Jdu po ní a naskakují mi jednotlivé motivy,“ popisuje svůj postup Cenek.
„Louskáček je navíc známá pohádka, takže šlo hlavně o to, upravit role pro děti,“ upřesňuje.
Choreograf je zároveň sólistou Městského divadla Olomouce. „Takových pedagogů máme více. Tanečníci brzy odcházejí do profesního důchodu, takže je skvělé, že v podobných funkcích mohou dále uplatňovat své zkušenosti,“ vysvětluje vedoucí Baletního studia.
Dětský Louskáček zažil v Olomouci premiéru
S Louskáčkem vystoupilo Baletní studio tuhle zimu poprvé. Více než deset let se tato baletní pohádková inscenace i s dětskými herci z Baletního studia hrávala v Moravském divadle Olomouc.
„Pak ovšem přišel nový šéf baletu a tancují jen dospělí, což je velmi výjimečné. Naše děti najednou neměly místo,“ mrzí Mohylovou.
Po covidu se tedy společně s druhou vedoucí, Monikou Fridlovou, rozhodly udělat vlastního Louskáčka, ryze dětského.
Je dobré znát divadlo zevnitř, říká jeho ředitel Jiří Nekvasil |
Obě dámy jsou přitom vystudované právničky. „Nemáme umělecké vzdělání, ale jak se říká, někdo to dělat musí,“ podotýká s vtipem Mohylová.
„Jde nám o to, aby podobná aktivita v Olomouci byla.“ Baletní studio letos slaví už dvacet let a má za sebou řadu úspěchů. Loni například získalo zlatou medaili na světovém mistrovství v klasickém baletu.
Baletky vědí, co je tvrdá práce
I při nacvičování Louskáčka se tak děti věnovaly dalšímu trénování, které se odehrává prakticky denně.
„Je to dřina. Rodiče si musejí uvědomit, co jim to přináší. Má to velkou spoustu pozitiv. Baletky jsou trpělivé, vědí, co je to tvrdá práce a že v životě není nic zadarmo,“ svěřuje se Mohylová.
„V běžném životě mají velmi zorganizovanou práci. Jde o to, aby se děti naučily mít cíl a jít za ním. A samozřejmě, když je pak vidíte na parketu, je to nádherné,“ podotkla.
Sama k baletu vede svoji dvanáctiletou dceru Lauru, předloňskou mistryni světa v baletu a vicemistryni v disciplíně Song and Dance.
„Pokud se to tu nebude pěstovat, tak můžeme být za chvilku všichni zavření doma a divit se, že něco jako kultura či sport už vůbec neexistuje,“ varuje Mohylová.
