Posádka se s letounem za nepříznivého počasí a při silném nárazovém větru dostala mimo plánovanou trasu a při nedodržení minimální bezpečné výšky pro přelet hor narazil aeroplán v husté mlze do terénu. Venku bylo v tu chvíli osm stupňů pod nulou.
Stroj byl zcela zničený. Měl utržená obě křídla a trup se při nárazu obrátil podvozkem nahoru. Zahynuli tři ze čtyř členů posádky - kapitán, palubní mechanik a telegrafista. A také dva ze sedmadvaceti cestujících.
Kromě toho se při pádu několik lidí včetně druhého pilota vážně zranilo. Cestujícími byli podle dostupných informací hlavně první dělničtí ředitelé podniků, kteří po ukončení školení letěli do Prahy na oficiální návštěvu.
"Havárie této dakoty byla na Jesenicku svého druhu jediným obdobným pádem dopravního letadla aerolinek s cestujícími," připomněl už dříve vojenský a letecký historik Jiří Rajlich.
Hajný obhlížel revír a potkal muže v polobotkách na sněhu
Letadlo havarovalo dvě minuty po půl osmé ráno. Na rozdíl od dnešních dnů však na místo žádná okamžitá pomoc nezamířila. Jako první se o nehodě dozvěděl až hajný Josef Vývoda z Karlova, shodou okolností člen Horské služby, který vyrazil asi v půl deváté v čerstvě napadaném sněhu na lyžích na obhlídku svého revíru.
"Potkal dva muže v polobotkách, jen tak v saku bez pokrývky hlavy, jeden z nich měl pod okem pěkný monokl. Dal se s nimi do řeči a jeden z nich přerývaně vyprávěl, že spadli s letadlem," popsal událost na internetových stránkách věnovaných historii létání v Jeseníkách někdejší člen jesenické Horské služby Ladislav Mrkvička.
"Hajný si spíše myslel, že na některé chatě řádně přebral. Dlouho trvalo, než se jim ho podařilo přesvědčit, že skutečně havarovali," dodal.
Po vysvětlení situace hajný nasměroval oba muže k nejbližším domům a sám na lyžích vyrazil do Karlova. Tam telefonicky havárii nahlásil a vyhlásil poplach.
Zachraňovali lidi na hřebenech hor. Bez mobilů či skútrů
Právě horští záchranáři spolu s vojáky, kteří byli v té době shodou okolností na Ovčárně na lyžařském výcviku, pomohli těm, kteří pád letounu přežili. Dnes je těžké představit si, jak zásah na hřebenech hor, v mrazu a hlubokém sněhu probíhal v podmínkách bez mobilů, sněžných skútrů a další moderní techniky.
Vrak zřícené Dakoty |
Jednalo se navíc o jednu z prvních velkých akcí Horské záchranné služby Jeseníky. Vedl ji bývalý vedoucí chaty Barborka Václav Myšák, který v té době místním horským záchranářům šéfoval. Na Barborku došla zpráva o havárii letadla asi ve čtvrt na deset.
"Za pomoci vojenské výsadkové jednotky, která byla v té době na chatě Ovčárna na lyžařském kurzu, našli havarované letadlo těsně pod vrcholem Vysoké hole kolem 10:45," psal k události dnes již zesnulý Mrkvička.
Zraněné sváželi na saních či koňských potazích
V té době došli k vraku letadla i záchranáři z Karlova. Postupně odvezli ve sněhu všechny, kteří přežili, na Ovčárnu. Protažená silnice mezi Hvězdou a Ovčárnou tehdy ještě neexistovala, takže i tři lékaři dorazili na chatu na lyžích.
Z Ovčárny pak záchranáři a vojáci těžce i lehčeji zraněné sváželi na saních či koňských potazích až do devatenácti hodin do nemocnic v Bruntále a Rýmařově. Ani tím přitom akce neskončila. Jakmile byli živí v bezpečí, svezli během noci do bruntálské hřbitovní márnice i těla těch, kteří zemřeli.
"Je nutné zdůraznit, že poskytnutím první pomoci ze strany zachránců, vojáků i lékařů bylo bezpochyby zachráněno několik lidí, takže nikdo ze zraněných již nezemřel," dodal Mrkvička.
