Ač je takový pohled na koronavirové časy spíše výjimečný, český reprezentant pro něj má své odůvodnění. Podpory diváků se v žádném případě nestraní, jen má vyzkoušené, že turnajové bubliny mu pomáhají udržet maximální koncentraci potřebnou pro špičkový výkon.
Důkazem budiž sobotní evropská olympijská kvalifikace v Madridu, v níž Choupenitch v konkurenci 23 kvalitních soupeřů uzmul jedinou místenku do Tokia, která byla k mání.
„Systém byl docela krutý, ale já byl po celou dobu perfektně soustředěný. Navíc jsem šermoval dobře, takže proto se mi to podařilo vyhrát. A teď mám zase další motivaci do přípravy,“ pochvaluje si 26letý reprezentant.
ZPRAVODAJSTVÍFleretista Choupenitch postoupil na olympiádu v Tokiu |
Vzhledem ke kvalifikačnímu klíči pro vás musí být postup velmi cenný.
Vnímám to tak, navíc jsme dlouho neměli žádné turnaje. Před kvalifikací jsme měli jen jeden, předtím nebylo třináct měsíců nic. Takže jsem byl rád, že vůbec byla možnost někde startovat a o kvalifikaci se poprat, i když v tak drsných podmínkách. Vážil jsem si, že turnaj mohl být, pro podobné akce sport dělám.
Který zápas byl pro vás v Madridu nejtěžší?
Hned první ve skupině. Byl jsem trochu nervózní, takže trvalo, než to ze mě spadlo. A pak také první zápas v eliminaci na patnáct zásahů, kdy jsem s Rakušanem prohrával 10:11. Tam mě dokázal perfektně uklidnit můj trenér a zápas jsem nakonec 15:12 vyhrál. V dalších zápasech se mi podařilo soupeře opravdu přejet, za což jsem rád. Šermoval jsem dobře, velká dřina, kterou jsem absolvoval celý rok, se vyplatila.
Jak jste se po tak dlouhé pauze bez zápasů cítil?
Suprově, především fyzicky. Hned, jak nám minulý rok na jaře oznámili, že ruší turnaje, tak jsem začal pracovat a vydržel celý rok. Večer před kvalifikací jsem si v hlavě promítal, že jsem v přípravě udělal maximum a posunul jsem se minimálně o level výš. A to mě uklidnilo.
Jak se vám během dlouhé pauzy dařilo udržovat odhodlání?
Silnou vůlí. Každý den jsem si připomínal, že ten turnaj jednou bude a že na něj musím být nachystaný. Na to jsem pořád myslel, i když to samozřejmě bylo těžké. Ale snažil jsem se soustředit i na nějaké konkrétní věci, na kterých jsem pracoval a pořád jsem měl na paměti, že ten turnaj jednou přijde a já na něj budu nachystaný.
Psychika tedy musí být vaší silnou stránkou, když jste skvěle zvládl i náročný turnaj v Madridu.
Vnímám to, že se pořád učím, snažím se na ní dál pracovat. Pomáhá mi také tahle doba, protože soustředění nejde moc rozptylovat. Na turnaji jsme byli v bublině, jídlo jsem si objednával z hotelového pokoje a pak nás posadili do autobusu a jeli jsme do haly. Takže jsem si soustředění nemohl ničím rozhodit. Je to paradoxní, ale mně to vyhovuje a hodně pomáhá.
Pomáhá vám také spolupráce s italským trenérem Stefanem Cerionim, olympijským šampionem ze Soulu 1988?
Stefano je úžasný kouč přímo na planši. Opravdu mu věřím, že to, co říká, dává smysl a platí. Řeší také věci, o které se sám nemusím starat. Baví se s rozhodčími, řekne mi, kdy si mám vzít zpomalený záběr, a to mi dodává velký klid. Mám pocit, že jsme na to dva, on vyřeší všechno okolo a já se můžu soustředit jen na šerm. A s tím mi samozřejmě také pomáhá.
Žije šermem i hudbou. Pod maskou si ale nerapuju, říká Choupenitch |
Jak konkrétně?
Trénujeme techniku, bavíme se o různých situacích a jak je zvládat. Hodně jsme eliminovali případy, kdy jsem dostával zásahy, pak můžu lépe využívat svoje silné stránky. Je toho víc, nejde to popsat jedním slovem, ale všechno do sebe zapadlo. Spolupráce je skvělá a dodává mi klid.
Už jste říkal, že ambice, se kterými do Tokia pojedete, prozrazovat nebudete, řeknete aspoň, jaké podle vás hry budou v porovnání s Riem?
Doufám, že uzavřené a ve stejném režimu, v jakém jsme teď měli závody. Tohle mi vyhovuje, nejedu tam pro zážitek. Jedu tam, protože je to moje práce, a protože ten sport miluji. Chci se utkávat s nejlepšími, chci se pokusit o to je porazit. To je pro mě hlavní, a to mě na tom nejvíc baví. A když nedostanete rozptýlení, které nechcete, tak je to super.
 |
Takže by vám nevadila ani nepřítomnost diváků?
Fanoušci jsou samozřejmě skvělí, mám je rád. Ale beru to, co je. Nebudu si říkat: „Jé, nebudou fanoušci, to bude blbá atmosféra.“ Nebo: „To bude škoda, že se nepodíváme do města.“ Tak si objednám jídlo přes aplikaci a budu v klidu.
Jak bude vypadat vaše příprava?
Vypadá to, že už nebudou žádné další turnaje, takže na ni budu mít tři měsíce. Udělám maximum, abych byl připravený ještě lépe než turnaj v Madridu. Kvalifikace mi ukázala spoustu věcí, na kterých musím zapracovat, ale některé trvají delší dobu a nejde je uspěchat. Všechno má svůj pravý čas a věřím, že přijde.
