Sebevědomí může Choupenitch čerpat z úspěšné zvládnuté olympijské kvalifikace v Madridu, kde na konci dubna obsadil jediné postupové místo v konkurenci 23 soupeřů.
„Vyhrát bylo strašně těžké. Jsem rád, že turnaje vůbec byly, zjistil jsem, jak moc mám sport rád a jak moc mi chyběl,“ připomněl Choupenitch, že od konce února 2020 až doteď se nejlepší šermíři potkali jen letos na konci března při Světovém poháru v Dauhá.
Zmíněná kvalifikace v Madridu byla akcí jen pro ty, kteří si účast nezajistili podle jiných kritérií, nestartovali na ní všichni borci ze špičky.
Český fleretista tak z úspěšně zvládnuté prověrky chce těžit i v Tokiu. „Mohla by to být výhoda,“ přitakal Choupenitch na středeční tiskové konferenci.
Co od olympijského turnaje očekáváte?
Může se stát obrovské překvapení. V zahraničí sice jednotlivé týmy mají turnaje mezi sebou, ale Světový pohár byl jen jeden a světová jednička tam vypadla s 350. hráčem žebříčku. Bude to určitě zvláštní turnaj.
V čem ještě kromě nejistoty ohledně rozpoložení soupeřů bude turnaj pod pěti kruhy jiný?
Zásadní rozdíl je, že na normálním turnaji je nás 250 až 300, tady nás bude 36 nebo 37. Není žádná kvalifikace, rovnou se udělá pavouk ze světového žebříčku, tři dny před začátkem bude losování. A pojedeme rovnou vyřazovacím stylem na 15 zásahů.
Žije šermem i hudbou. Pod maskou si ale nerapuju, říká Choupenitch |
Jaké budou vaše ambice?
Spokojený budu, když předvedu maximum, které jsem odtrénoval. Dokážu ovlivnit jen svůj šerm, ne formu ostatních. Každý zápas na olympiádě je strašně těžký, třeba v Riu vypadla světová jednička v prvním kole.
Vy jste v Riu také skončil po prvním duelu, může vám tato zkušenost pomoct?
Před Riem jsem měl totální zmatek v hlavě, do Tokia jedu s klidem v duši, odvedl jsem opravdu hodně práce, jsem sám se sebou spokojený. Cesta teď bude vrcholit a buď se to povede, nebo nepovede. Každopádně všechno, co jsem absolvoval, ve mně zůstane.
V porovnání s Riem se bude lišit i atmosféra a celé fungování her.
Přijedeme tam a budeme moct jedině: jíst, trénovat a závodit, jinak budeme na pokoji. Ale jsem s tím úplně v pohodě. Jsem totiž velmi emocionálně založený a právě emoce mě mohou vyhodit z mého nastavení. Teď pro to nebudou podněty, což vnímám jako výhodu.
Takže maximální soustředění na závod?
Jedu tam hlavně kvůli němu. Budu se snažit střádat vnitřní energii, abych byl na závod hladový a soupeřům budu chtít vyrvat srdce.
Jak důležité je pro vás skloubit takové odhodlání se zachováním klidu?
V šermu musíte kombinovat strategii a načasování. Někdy jsem věci uspěchal, chtěl jsem až moc, udělal jsem je moc rychle. Chci sice vyrvat srdce, ale nesmím mít rudý pohled býka, musím zvažovat všechny momenty, které mohou nastat. Musí to vycházet z nadhledu, ne z emocí.
Od září 2019 spolupracujete s trenérem Stefanem Cerionim, olympijským vítězem ze Soulu. Jaký má na vás vliv?
Mám v něj obrovskou důvěru, stejně tak on věří ve mě. Oba máme velký drajv pro práci, navzájem se tlačíme a posouváme. Cítím, že teď do sebe všechny pozitivní i negativní zkušenosti za celou kariéru zapadají a trenér tomu dává poslední dílek, který jsem dříve postrádal.
Choupenitchovi sedí klid bublin: Nic mě nerozptyluje, snad bude Tokio stejné |
Jak se spolu připravujete do Tokia?
Hlavně bylo těžké přípravu vůbec vykomunikovat. Už v únoru jsem si chtěl zařídit kemp a všichni mě poslali do háje, řekli, že se připravují jen spolu. V týmech mají dost sparingů a nepotřebují pomáhat nikomu jinému.
Jak jste tuto situaci vyřešil?
Minulý měsíc jsem byl na týden v Itálii, kam přijeli i Němci. Pak v Římě jsme se zase sešli s těmi, kteří jsou v podobné situaci jako já. Ale když víte, že proti nim půjdete na olympiádě, nechcete s nimi šermovat celý měsíc. Italové na svůj reprezentační kemp nepustí nikoho jiného, mají tam 32 lidí. Ale i tak myslím, že jsme to zvládli dobře, z minima jsme vytěžili maximum.
Na co jste se nejvíce zaměřoval?
Zařadili jsme nové věci, kterými mohu soupeře překvapit. Bodám víc do boku, čímž se mi otevře prostor, který mám rád. Pracovali jsme i na psychologické stránce, řešili jsme hodně vývoj zápasu.
Co konkrétně?
Vždycky jsem si myslel, že každý zásah je stejně důležitý, ale zápas rozhodne třeba i jeden zásah. V zápase jsou momenty, kdy má soupeř navrch a může spustit vlnu událostí. To musím zastavit a když mám tento stav já, tak ho zase musím využít.
Vstřebávaly se vám nové poznatky snadno?
Mám na to své metody. Když dokončím lekci s trenérem, tak si sednu a se zavřenýma očima si ji celou v duchu projedu. Šermování je tak rychlé, že u něj nestíháte přemýšlet, je to jen o reflexech, které si vtlučete do hlavy. A pak v konkrétní situaci musíte vytáhnout nejlepší rozhodnutí.
Už jste si byl vyzvednout olympijskou kolekci, jak se vám líbí?
Ve sportovní máme funkční věci, je decentní a vnímám ji jako velký posun oproti Riu po stránce materiálu i designové. Kolekce pro nástup se mi také velmi líbí, ale že bych v ní chodil každý den, to asi ne. Spousta lidí to řeší, vzbuzuje to vášně i ve světě, ale já si říkám proč vlastně, vždyť je to vidět 30 sekund v televizi, pak už to má člověk jen jako památku.
Zmínil jste zahajovací ceremoniál, plánujete na něj vyrazit?
Spíš tam nepůjdu, což teda nemá nic společného s kolekcí. Byla jsem na zahájení univerziády a Evropských her a vím, že to je skvělé hlavně pro lidi u televize. Mně to taková pecka nepřijde, čekáte tam tři hodiny a pak se 30 sekund projdete. Spíš se podívám v televizi, ale třeba dostanu na místě pocit, že tam prostě musím jít.
