Coby první nasazené musely v Tokiu čelit mocnému tlaku. Věděly, že se od nich vítězství čeká. Samy ho od sebe čekaly. S trémou a stresem se vypořádaly fantasticky.
Dráždilo je, že je pořadatelé na turnaji odsoudili do rolí komparzistek. Cítily křivdu při rozdělování kurtů na tréninky i při tvorbě zápasového programu.
ZPRAVODAJSTVÍČtyřhra je zlatá! Krejčíková a Siniaková ovládly finále i celou olympiádu |
Ten vůči nim byl někdy opravdu krutý. Po večerní bitvě se Španělkami začínaly v Ariake Parku druhý den hned od jedné hodiny v pekelné výhni. Marně Krejčíková v kanceláři protestovala.
Jak k nim byl plán nevlídný, se ukázalo v závěru, kdy po napěchovaných dnech měly najednou v pátek a v sobotu volno.
Při tažení pavoukem překonaly několik kritických chvil. Krejčíková byla po vyřazení od Bencicové v singlu naprosto vyčerpaná, ubrečená. Za pár hodin ale zase válela po boku Siniakové.
Vznětlivá Siniaková jako obvykle v zápalu boje zuřila, lamentovala, hořekovala. Nicméně snažila se své vášně krotit, aby neztratila koncentraci. Aby páru zbytečně neuteklo víc bodů za sebou.
Obě se obávaly super tie breaků, které rozhodovaly za stavu 1:1 na sety. Raději by hrály třetí sadu jako na grandslamech. Ale přizpůsobily se a všechny tři koncovky zvládly brilantně.
Při nepřítomnosti diváků oceňovaly pětadvacetileté ženy podporu členů výpravy, kteří chodili na jejich mače a fandili jim. Za potlesk a slova povzbuzení jim byly nesmírně vděčné. Stejně jako za vzkazy z domova.
I s jejich přispěním přemohly v semifinále ruské sokyně Kuděrmetovovou a Vesninovou, s nimiž nedávno na Wimbledonu prohrály. Dychtily po odvetě. Neztrácely víru. Hnala je vidina medailí.
Mají zlaté. Ve finále zlomily odpor Švýcarek. Jejich kumštu a odhodlání prostě nešlo odolat.
Překonaly své stříbrné předchůdkyně Novotnou se Sukovou i Hlaváčkovou s Hradeckou.
Nerozklepaly se z role favoritek.
Staly se šampionkami.
Zaslouženě.
Bravo!