Jakub Štvrtecký sice potřeboval dobít jen jednu ránu, ale nestačily mu na to ani tři náhradní náboje a musel na trestné kolo. „Situaci vůbec nezvládal, nešel mu tam dát náboj, byl pak i zbrklý na spoušti. Sledoval jsem ho a říkal si: Co s tím ještě mohu udělat?“ říkal Rybář.
Prostá odpověď: Už nic.
Štvrtecký odjížděl s obří ztrátou poslední, přidal další trestné kolo po položce vestoje a štafeta už zachránit nešla, navzdory solidnímu výkonu Mikuláše Karlíka na druhém úseku. Také Adam Václavík, jenž dorazil na hry až se zpožděním po pozitivním testu na covid, dvakrát kroužil... a to byl konec.
Štafetová blamáž, Čechy po trestných kolech ze závodu stáhli. Vyhráli Norové |
Češi byli poprvé na vrcholné akci dostiženi o kolo a staženi, finišman Michal Krčmář vůbec nevyběhl. Štvrtecký a Václavík se omluvili, ani nepřišli mezi novináře.
Rybář sem dorazil. A řekl: „Pro nás byl tohle možná poslední vztyčený varovný prst. Na nikoho to nesvádím, jsem v tom s klukama společně.“
Je si vědom, co je špatně. Běžecky tým rozhodně špatný není. Naopak, mladý Karlík mnohé šokoval, když zaznamenal sedmý nejrychlejší čas ve sprintu a v úterním týmovém závodě dokonce druhý na úseku za Rusem Loginovem. Lepší než jaký měly hvězdy Tarjei Bö nebo Jacquelin.
Trenér Ondřej Rybář
Problém tkví úplně jinde.
„Tolik dobrých výsledků jsme si odstřelili,“ moc dobře ví Rybář. Už po nedělní stíhačce zmiňoval, že u některých českých biatlonistů vidí po příjezdu na střelnici strach v očích namísto soustředění a odhodlání.
„V tréninku můžeme dělat všechny ty věci dobře pořád dokola, ale psychika je klíč,“ konstatoval kouč. „Přitom čím víc přibývá chyb, tím větší nejistotu u kluků vidím.“
Nikdy sice nebyl velkým příznivcem sportovních psychologů na dálku, nyní však vnímá, že mužský tým potřebuje změnit tréninkové i závodní nastavení a srovnat si hlavu.
„Tím, jak je biatlon u nás populární, se kluci ocitají pod velkým výsledkovým tlakem a ne každý z nich to snáší, i když se je snažím co nejvíc odvádět od hejtrů na sociálních sítích, protože ve čtení jejich příspěvků se občas přímo utápějí. Takovými věcmi se přece nesmí nechat srážet.“
VÝSLEDKY: Češi biatlonovou medaili v Pekingu nezískali, dominovali Norové |
Generace Moravce, Šlesingra a Soukupa je pryč, jedničkou mužského týmu se stal Krčmář, jehož maximem zatím bylo v Pekingu šestnácté místo ve sprintu. Za ním je sice příslibem nová generace medailistů z juniorských MS a ME, stěžejní však bude zvládnutí jejich přechodu do dospělých.
Sám Karlík, loni juniorský vicemistr světa, přiznává: „Je to mezi muži úplně jiná liga. Ze začátku jsem k tomu přistoupil blbě. Moc jsem při závodech přemýšlel, že musím skvěle zastřílet, abych zajel slušný výsledek. A to byla cesta do hrobu, dostával jsem se do křeče.“
Bylo by snadné, pohodlné a alibistické teď říct: Ti, kteří přicházejí, jsou ještě mladí, potřebují čas, do příštích her v Miláně 2026 je daleko a my nejsme jediní, kdo zažívá generační výměnu a krizi. Ovšem také tento přístup by byl naprosto chybný.
„Čím dřív to pobereme a zvykneme si na tu dospělou ligu, tím líp,“ prohlašuje Karlík.
Momentky ze štafetového závodu biatlonistů |
Takovými slovy by měl potěšit Rybáře, nebo jakéhokoliv jiného trenéra, který u týmu od příští sezony bude. Protože i Rybář na adresu talentovaného Karlíka říká: „Nechci, aby získal falešný pocit, že u něj je vše na dobré cestě. Nebudu ho plácat po ramenou. Také on má před sebou spoustu práce, hlavně na střelnici.“
Biatlon si v Česku v letech úspěšných vydobyl u fanoušků mimořádné postavení.
Teď je na něm, aby si ho udržel.
Nejvyšší čas, aby se muži zase odrazili ode dna, kam se ve štafetě zřítili.
