Ani superstar Tiril Eckhoffová si s větrem ve středu neporozuměla, na likvidaci terčů jí nestačily vstoje ani tři náhradní náboje, načež odeslala sebe i norskou štafetu na trestné kolo, předaleko od medailových postů.
A teď si představte, že by žádné praporky na střelnici nebyly a místo nich by u každého stavu stály digitální anemometry ukazující přesně sílu a směr větru, po vzoru televizní grafiky u závodů skokanů.
Nebo že by závodníci pálili laserovými zbraněmi místo malorážek.
„To by pak už nebyl biatlon, ale jiný sport,“ protestuje Jessica Jislová.
„Veškerá atraktivita by se vytratila,“ říká Mikuláš Karlík.
Jistě, je to zatím biatlonová sci-fi. Přesto, není některá z těchto variant v brzké budoucnosti možná?
„Spíš směrem k letnímu biatlonu,“ připouští Jiří Hamza, viceprezident Mezinárodní biatlonové unie IBU. „Do něj chceme laserové zbraně prosazovat, protože s nimi můžeme pořádat závody třeba i na náměstí velkých měst.“
Beznaděj na střelnici. Možná poslední varovný prst, říkal kouč biatlonistů |
Zato v zimě? „Ne, tam to není reálné,“ soudí. „Tedy pokud nás k tomu nepřinutí ekologové nebo EU.“
Nutno dodat, že i k takovým snahám dochází.
„Kouzlo výstřelu by pak chybělo,“ říká trenér Ondřej Rybář. „Navíc by se změnila balistika. Vítr vám ovlivní dráhu náboje, kdežto laserový paprsek jde napřímo, maximálně mohou na jeho průchodnost působit vločky nebo mlha. Já bych nic neměnil.“
Zásadně proti je též Karlík, český lídr mladé generace: „Biatlon bez zvuku, bez zpětného rázu a mechanické práce náboje by byl najednou jako moderní pětiboj. To ne!“
Odmítavé reakce uslyšíte rovněž na téma zavedení digitálních měřičů větru, jelikož v očích protagonistů tohoto sportu je biatlon také o umění vyčíst vítr právě z praporků.
„I za to dostáváte zaplaceno, že se naučíte specifika větru na každé střelnici,“ říká Rybář. „To je jako v cyklistice. Když budete vaše kolo pořádně znát a přesně vědět, co pod vámi dělá, se složitějším terénem se snáz vyrovnáte.“
V naší sci-fi by přitom situace vypadala zhruba následovně. Závodník přijíždí na střelnici a místo praporků pohlédne na digitální ukazatel, který mu sděluje: 1,3 m/s. Současně mu digitální šipka ukáže směr větru na jihozápad.
Davidová: Jako by mi měly upadnout prsty. Trenér Gjelland ji chválil za běh |
„Radši uvidím ty fáborky,“ trvá na svém postoji Karlík. „Navíc digitální ukazatele by mohly mít i nepatrnou časovou odchylku a nemusely by vždy fungovat na 100 procent. Mátly by nás.“
Jislová patří v IBU mezi oficiální ambasadorky z řad závodnic. Z této pozice zastává i ona konzervativní pohled: „Vítr je jednou z nejzásadnějších věcí, které dělají biatlon biatlonem. Léta se učíme reagovat na praporky. Přece se nepřeorientujeme na nějaká čísla.“
Sečteno a podtrženo: digitalizace biatlonu ani přechod na zbraně stylu Star Wars není v myslích zainteresovaných na programu dne. Byť ekologické snahy už způsobily omezení části spektra fluorových vosků a další restriktivní opatření mají následovat.
„Ale kdybychom vše rozhodovali jen ryze ekologicky, tak nejezdí nákladní loď s uhlím z Austrálie do Evropy, odkud pak to uhlí přesouvají do Ostravy, jak jsem nedávno četl,“ prohodí Rybář.
Navíc zákaz užívání určitého spektra vosků spíše rozevírá nůžky mezi biatlonovými týmy. „Výhodu mají potom ty, které disponují velkými penězi na vývoj,“ říká Rybář.
Není divu, že i Egil Gjelland, trenér Češek, ujišťuje: „V tomto směru a v otázce materiální je norská reprezentace někde úplně jinde.“