Českobudějovický podnikatel i politik má velké plány. „Sport je jen jeden. Chceme lidem ukázat, že i parasport má velký potenciál,“ říká nový šéf Českého paralympijského výboru.
Díval jsem se na video vašeho zvolení a měl jste evidentně radost poté, co řekli vaše jméno.
Přes tu roušku to asi nebylo tak vidět, ale ano, měl. Navíc jsem dostal podporu dvanácti subjektů z šestnácti, což beru jako velký závazek.
Kde a kdy vás napadlo, že byste mohl kandidovat na předsedu výboru?
V Českých Budějovicích a zhruba před rokem a čtvrt. Takže to není rozhodně projekt na čtrnáct dní a podobně, ale opravdu jsme na tom pracovali dlouho. Nejvíce spolu s mým nynějším prvním místopředsedou Romanem Sudou jsme měli touhu něco změnit. Protože jsme fungování výboru vnímali jako velký problém, a pak se ukázalo, že to tak vnímala většina komunity sportovců s handicapem v České republice. Pak jsme se sami sebe zeptali, co musíme udělat pro to, aby se věci zlepšily? A potom jsme si už jen rozdělili úkoly a jednali se všemi možnými svazy, sportovní agenturou a podobně.
Jaká je vaše vize?
Zásadní problém byl v uzavřenosti výboru, který funguje od roku 1994. Ale ono by se to přirozeně měnit mělo. Nám v porovnání se světem začal ujíždět vlak. Profesionalizace sportovců, medializace, reprezentace anebo prostor pro sportovce v pracovní době je například v Evropě na úplně jiné úrovni. A to byl ten zásadní problém.
V Trhových Svinech vyladí vozíky pro handicapované sportovce i myslivce |
Chcete to tedy hlavně dohnat?
Moje cíle jsou ze svazu vybudovat moderní, divácky atraktivní a mediálně silnou značku. A také se chceme zrovnoprávnit s klasickým sportem. Myslím si, že pokud se bude s parasportem a s jeho značkou správně pracovat, má obrovský potenciál růst. Chceme najít nový prostor v médiích a přilákat diváky. A mám hned jeden příklad.
Jaký?
Hrozně se mi líbí, co udělali kluci v parahokeji. O nich se dnes mluví, mají profesionální smlouvy, hrají tedy v pracovní době a berou za to peníze. Také jsou za nimi vidět výsledky, dvakrát úspěšně uspořádané mistrovství světa v Ostravě, kam přišly tisíce diváků. A navíc sestřihy ze šampionátu se promítaly o přestávkách v NHL, což je skvělé. I proto může mediální zájem určitě získat i další parasport.
Kolik je na to potřeba času?
To je práce na celý život. (směje se) Napřed musíme vyřešit věci, které hoří, a pak se vrhnout na ty koncepční, jako je celkově směřování výboru a třeba i práce s médii. Teď jsme v první fázi, já jsem minulý týden poprvé přišel do úřadu. Je pravda, že časově volba dopadla nešťastně, máme před Vánoci a navíc ještě před paralympiádou v Pekingu. I tak se snažím pochopit, co kdo na úřadu dělá a jak to celé funguje.
Navíc v dnešní době je o dost náročnější připravit sportovce na tak velkou akci. Co vás tedy s přípravou paralympiády čeká?
Trochu nám hraje do karet, že se jedná o zimní paralympiádu. A ta není až tak velká jako letní. Pro nás je to v Pekingu otázka deseti dní a my tam budeme mít sedmnáct parahokejistů a čtyři lyžaře. Nominace ale nejsou úplně uzavřené, takže se mohou počty ještě drobně měnit a ve hře jsou i divoké karty. Zrovna nedávno jsme měli zasedání výkonného výboru, kde jsme volili vedoucího výpravy a podobně. Nejvíce nám však pomáhá, že velký díl práce odvádí Český svaz ledního hokeje, který se o naše kluky stará.
Vy sám jste hrál florbal, basketbal, takže s parasportem máte osobní zkušenosti. Co další sporty? Asi nebudete všechno zkoušet osobně, ale musíte se o nich a o sportovcích dozvědět víc.
Mám získané tělesné postižení, proto jsem na vozíku. Co se týká tělesně postižených sportovců, tam jejich potřeby znám detailně, protože jsem si tím prošel. Náš paralympijský výbor není jen o tělesném handicapu, ale i o mentálních či zrakových postiženích. I s těmito sportovci jsem se samozřejmě potkával, ale určitě v této oblasti potřebuji jít ještě do většího detailu. To je o tom, abychom začali s těmito svazy pravidelně jednat a poznávat se.
Už máte v hlavě nápad, čím zejména byste chtěl zviditelnit paralympijský sport?
Určitě sem patří intenzivní spolupráce s médii a neustále jim vysvětlovat, že značka para je zajímavá. Čtyři roky jsem byl součástí týmu, který spolupracoval s jedním zpravodajským serverem a měli jsme na starosti právě rubriku parasportu. Čísla čtenosti a prokliků byla opravdu zajímavá. Bylo vidět, že to lidi baví číst. Je jasné, že se to musí podat dobrou formou, ale tady bylo jasné, že parasport potenciál má. Zmíněný parahokej je další důkaz. Chceme lidem říci: Jsme tady a sport je jenom jeden, jsme součástí komunity a pojďte se s námi na nás podívat, protože vás to bude bavit.
Se srovnáním sportovců nedávno pomohla i Národní sportovní agentura (NSA). Vyrovnala odměny za olympijské medaile. Handicapovaní nyní dostávají stejně velké odměny. Jak tento krok kvitujete?
Obecně je financování sportu důležitým tématem. I když tvrdím, že když člověk dělá něco jen pro peníze, nedopadá to dobře. Vždycky by tam měla být napřed touha něco dokázat, pak k tomu samozřejmě odměna patří. Naše odvětví je bohužel v tomto ohledu značně nestabilizované, ale už hned po mé volbě jsme se s Filipem Neusserem (předseda NSA) potkali a pracovali. Na druhou stranu nejsem zastáncem toho, aby se paralympijský svaz spoléhal jen na financování z NSA.
Měl jsem na mysli, že je správné, aby například plavec Arnošt Petráček dostal za zlatou paralympijskou medaili stejnou odměnu jako třeba Lukáš Krpálek.
Samozřejmě. Kdo z nás má právo hodnotit, která medaile má vyšší hodnotu a podobně. A zase se dostáváme k tomu, že sport je jen jeden. Lukáš Krpálek i Arnošt Petráček se na to připravují stejně tvrdě a oba jsou součástí jedné sportovní komunity.
Jste i budějovickým zastupitelem, pracujete ve firmě, která vyrábí vozíky pro handicapované. Budete dál všechno zvládat?
To ne. Mám sice štěstí, že všechno, co dělám, mě baví. Ale nebylo by to fér už jen vůči mé rodině, kdybych dělal úplně všechno. Navíc pak nemůžete dělat věci naplno, a to já nechci. V naší firmě mám například dva nástupce, kteří jsou připravení mě velkým dílem nahradit. A co se týče politiky, tam je to o jednání, ale svou funkci předsedy výboru vnímám jako spíše apolitickou, takže by nebylo fér, abych svou politickou kariéru dál rozšiřoval.
