Stockholm? Milán?
A co když to nebude ani jeden ze dvou zbylých uchazečů? Co pak?
Agentura Reuters tvrdí: „MOV čelí nejvážnější krizi při výběru hostitelů her za poslední desítky let.“ Německý list Süddeutsche Zeitung píše: „Olympiády bojují o přežití. Tak špatné je nyní jejich image v demokratických státech.“
Letní hry byly bez boje přiděleny Paříži na rok 2024 a rovnou i Los Angeles na rok 2028, protože nikdo další o ně nejevil zájem.
Referenda v tomto desetiletí odrovnala kandidatury v Norsku, Německu, Rakousku i Švýcarsku. V listopadu řádilo též v Kanadě. Calgary usilovalo o zimní hry 2026, jenže proti se postavilo 56 procent obyvatel.
Už předtím se stáhlo japonské Sapporo, oficiálně kvůli následkům zemětřesení. Turecký Erzurum vyřadila hodnotící komise MOV kvůli nedostatku infrastruktury.
Ve hře tak zůstali Švédové s kandidaturou Stockholm-Are a Italové s dvojblokem Milán-Cortina. Jenže... Italská kandidatura má sice podporu vlády, ale ta současně vzkázala, že neposkytne na hry finanční prostředky. A ve Stockholmu se dostala k moci koalice Aliance a Zelených, která horlila proti pořádání her.
Proč není zájem o hry? Na západě se nevěří institucím, míní šéf MOV Bach |
„Přesto nevidím hrozbu nějaké krize,“ říká Jiří Kejval, předseda Českého a člen Mezinárodního olympijského výboru. „Máme dva velmi dobré uchazeče a naše Agenda 2020 výrazně napomohla ke zlevnění her. Řadě politiků a občanských iniciativ však totálně chybí znalost problematiky. Pro ně je vítanou věcí, když jsou svým postojem proti hrám zajímaví a mohou tím získat politické body. Jejich kritika není konstruktivní.“
Odmítavý postoj Evropy a Ameriky vedl k tomu, že tři zimní olympiády po sobě byly přiděleny do netypických zimních destinací.
V Soči 2014 nadělala gigantická vize nejdražších her v historii (za 51 miliard dolarů) víc škody než užitku.
V Pchjongčchangu 2018 byly hry relativně levné a zdařilé, ale v zemi sněhovými sporty příliš nepolíbené postrádaly část někdejšího ducha.
Načež přijde na řadu čínský Peking 2022, se zimním střediskem vzdáleným 250 kilometrů od centra her.
PEKING 2022. Čínská metropole se chystá po letních hrách 2008 přivítat i ty zimní.
Nešťastný odkaz her v Soči
Pro rok 2026 i Thomas Bach žádal o návrat ke kořenům, tedy do tradičních zemí, kde se zimní sporty běžně praktikují. Povede se to? Nenarazí v poslední fázi kandidatury také Italové a Švédové?
Italská vláda už doporučila: „Milán a Cortina leží ve dvou z nejbohatších regionů země, Lombardii a Benátsku. Ať na hry přispějí jejich regionální vlády.“
Nový lyžařský areál a ledová hala zde mají být financovány také z privátních zdrojů. „Už v roce 1984 se hry v Los Angeles uspořádaly jako privátní projekt,“ připomíná Kejval.
Rovněž v 70. a 80. letech došlo k velkému propadu zájmu o pořádání her poté, co letní olympiáda 1976 způsobila bankrot města Montrealu.
KOMENTÁŘ: Lze zbavit Evropu strachu z olympiád? Až Paříž napoví |
Nyní se situace opakuje. „Sužuje nás odkaz Soči 2014 a jeho předražených her,“ soudí Michael Payne, bývalý šéf marketingu MOV. „Putin si myslel, že dělá hnutí velkou službu, když říkal: ‚Podívejte se, co vše investujeme do olympiády.‘ MOV do toho měl okamžitě vstoupit, ale nebyl dost rozhodný.“
I když MOV od té doby přišel s Agendou 2020 a programem The New Norm, zjednodušujících kandidaturu a financování her, efekt se nedostavil. Naopak, exodus potenciálních kandidátů se zvětšil.
Thomas Bach, prezident Mezinárodního olympijského výboru
Bach říká, že MOV nemá důvod pracovat na plánu B, kdyby se nakonec i Milán a Stockholm z boje stáhly. Nicméně v zákulisí byl údajně osloven Olympijský výbor USA, zda by kandidaturu Salt Lake City na rok 2030 nechtěl posunout už na rok 2026.
Odpověď zněla: Nechtěl.
Do hry by se mohl vrátit i vyřazený Erzurum. Ten mimo jiné plánoval, že by soutěže v ledovém tobogánu hostil v rámci zlevnění nákladů v ruském Soči.
Rovněž pojem „kompaktní zimní hry“ se totiž ztrácí v nenávratnu.
Švédská olympiáda v Lotyšsku
Milán počítá se sněhovými sporty v Bormiu i Cortině, 350 kilometrů od města. A co je to proti Švédům. Jejich hry by měly sjezdaře v Are (520 km od Stockholmu), další sněhové sporty ve Falunu (220 km) a tobogán v lotyšské Siguldě (465 km).
„To bylo v minulosti nemožné, ale nová agenda to umožňuje,“ tvrdí Kejval. „Více se tak využijí stávající sportoviště, úspory jsou obrovské a hry mohou i přesto v televizi působit homogenně. Takový je koncept pro další tisíciletí, kdy vzdálenosti už nebudou hrát stejnou roli jako dřív.“
Jiří Kejval, předseda Českého a člen Mezinárodního olympijského výboru
Stockholm a Milán i proto shodně hlásí, že z 80 procent využijí stávající sportoviště a že jejich operační rozpočet na samotné pořádání olympiády má být pouze 1,5 miliardy dolarů.
Pokud by jim neposkytly dostatek financí veřejné a privátní zdroje, je připraven zakročit MOV. Slíbil přispět do rozpočtu her 925 miliony dolarů a může to být i více.
„MOV je v tomto směru mnohem flexibilnější než před deseti lety,“ říká Kejval. „Bohužel, mnozí se na něj stále dívají optikou minus deset let.“
Zimní hry 2026 skončí úspěchem, ujišťují funkcionáři MOV.
Přesto je i proces zrodu těchto her vztyčeným varovným prstem.
„Musíme najít cestu zpět k lokálním obyvatelům, v tom jsme neuspěli,“ zaznívá i ze sídla MOV v Lausanne. „Musíme je mnohem víc vzdělávat o našich reformách. Lidé totiž často dostávají od politiků zastaralé informace.“
Olympiády se určitě budou konat i nadále.
Jen o hodně jiné než dřív.
