Při představení Androidu L možná nebylo tak úplně jasné, jaké novinky uživatele v praxi čekají. Ano, nová grafika byla jasnou změnou, dál to však vypadalo, že se změny odehrávaly především pod povrchem systému, aby ten odpovídal požadavkům moderního hardwaru (nejen) chytrých telefonů a nastupujících služeb.
Vývojářskou verzi Androidu jsme se proto rozhodli důkladně otestovat na modelu Google Nexus 5, abychom změny oproti stávající verzi Kit Kat odhalili. Těch, na které uživatel očividně narazí při každodenním používání, není mnoho, ale ukázaly se být velmi praktické. Navíc se při našem testu potvrdilo, že i řada na první pohled neviditelných změn v systému mu celkově prospěla.
Android tak s vývojářskou verzí L až nečekaně dospěl. Nová ještě plošší grafika než doposud je toho pouze vnějším důkazem, systém pak celkově působí plynulejším a svižnějším dojmem. Příjemné jsou i změny v ovládání, u těch už však budou mít velké slovo nejspíš i jednotliví mobilní výrobci.
Zvykli jsme si rychle
Na novou grafiku operačního systému jsme si museli chvíli zvykat. Na první pohled se nám zdálo, že se zvětšily ikony a tudíž zmenšily rozestupy mezi nimi, ovšem to je nejspíš jen klam. Vzhledem ke štíhlejšímu písmu a celkově minimalistické grafice systému totiž ikony programů více vynikají – a to je dobře, není nic horšího, než tápat po záplavě ikon a hledat tu pravou, Android L tohle kvůli umírnění ostatních prvků trochu usnadní.
Systém nově hodně vsází kromě zjednodušené grafiky na různé vrstvy a průhlednosti – toho jsme si zatím tolik užít nemohli, vývojáři totiž teprve těmto možnostem budou své aplikace přizpůsobovat. Trend je však jasný, i grafika aplikací by měla být jednodušší, jasnější a oko uživatele by měla potěšit spíše hra s vrstvami a stínováním než výrazné grafické prvky. Je to moderní přístup, minimalismus momentálně světu chytrých telefonů vládne – alespoň co se designu týče. Google tomu tedy přizpůsobil i svůj operační systém.
Že je Android L rychlejší, svižnější a aplikace se spouští rychleji než u dosavadních verzí systému, je především zásluhou řady změn pod povrchem systému (třeba zavedením nového runtime ART). Vše funguje vcelku bez problémů i u relativně rané vývojářské verze systému, s potížemi jsme se setkávali jen málokdy a netýkaly se vůbec zadrhávání systému, spíše šlo o zacyklení některých procesů (občas se třeba telefon na povel odemkl, ale pak zase sám zamkl, pomohl restart).
Notifikace vylepšují ovládání
Mnoho pocitových zrychlení však jde také na vrub vylepšení v oblasti ovládání systému. I když se to nezdá a jde na první pohled o drobnosti, celkový výsledek je ohromující. Začíná to už novou odemykací obrazovkou. Tahem vzhůru se Nexus 5 odemkne jako doposud. Tahem doleva se spustí fotoaparát, tahem vpravo pak telefonní aplikace. Rychlé, jednoduché a elegantní, s malými ikonami ve spodní části.
Ty tak nezabírají místo další velké inovaci, které jsme velmi rychle přišli na chuť. Tou jsou notifikace na zamykací obrazovce. Zobrazují se tu pod sebou hezky chronologicky, každé upozornění má formu jednoho řádku ve vlastním okénku. Upozornění dostatečně napoví, co se děje, ale neprozradí konkrétní obsah, takže zachovávají soukromí uživatele. Při dvojitém poklepání se pak uživatel rovnou dostane do dané aplikace a otevře se mu například e-mail, na který upozornění směřovalo. Samozřejmě, pokud je zámek chráněn heslem, před otevřením aplikace je potřeba heslo zadat. Tato nová upozornění jsou prozatím asi tou nejpřehlednější a uživatelsky nejpřívětivější interpretací, jakou jsme u mobilních zařízení doposud viděli.
Telefon se také časem učí, které události jsou pro vás důležité a takovou notifikaci pak při odemykání telefonu zvýrazní a nabídne jako první. V menu se navíc dá detailně nastavit, ze kterých aplikací se mají upozornění zobrazovat a ze kterých nikoli.
Lišta nanovo
Trochu hůře dostupná horní notifikační lišta se tak stává o něco méně důležitou, uživatel se k tomu nejpodstatnějšímu dostane ještě před odemčením telefonu. I ta se dočkala velké inovace. Ne z hlediska toho, jak zobrazuje informace, ale z hlediska toho, jak funguje. Při stažení lišty se totiž nejprve uživateli ukážou právě upozornění, opět ve stejné formě „karet“ jako na odemykací obrazovce. Lišta sjede dolů jen tolik, kolik je potřeba pro zobrazení těchto informací. Teprve při druhém tahu směrem dolů se z lišty jako pružina rozvine nabídka s možnostmi nastavení bezdrátových sítí a dalších věcí.
Namísto tažení také stačí pro zobrazení této nabídky klepnout znovu na horní okraj lišty. Uživatelé si tak už nebudou muset nacvičovat gesto pro stažení lišty dvěma prsty, které standardně Android v posledních verzích pro zobrazení nabídky rychlého nastavení používá (a výrobci to mnohdy předělávají na jiný způsob).
Výtečnou novinkou je takzvaný režim nerušit. U něj je jako u jedné z mála věcí potřeba nejdříve pochopit význam ikony přeškrtnutého kruhu, která se objevuje vpravo při zobrazení ovládání hlasitosti. Stačí na ikonu klepnout a režim nerušit se aktivuje. Vypne vyzvánění na hodinu nebo do doby, než jej opět deaktivuje uživatel ručně – z těchto dvou možností si lze vybrat. Detailnější nastavení dovolí určit, že navzdory tichému režimu může telefon na hovory a zprávy z vybraných zdrojů opět upozornit klasickým vyzváněním. Je tu také možnost režim automaticky aktivovat ve vybraném časovém rozmezí (typicky v noci).
Drobky sem, drobky tam
Dalším vylepšením je integrace služby Google Now do úvodní obrazovky. Přehled karet teď najdete vždy nalevo od hlavní obrazovky, podobně jako to má třeba HTC u svého přehledu zpráv BlinkFeed. Kdo si tedy na tuto službu zvykl, bude mít z umístění radost, kdo ji nepoužívá, nebude mu překážet. Klasické gesto tahem zespodu displeje tu přitom zůstalo, zobrazení jen přeskočí na onu úplně levou kartu úvodní obrazovky.
Z hlediska grafiky si nelze nevšimnout třeba nového provedení ovládacích tlačítek, která mají jednodušší a přitom výraznější grafiku. Pravé tlačítko pro multi-tasking odhalí nový přehled spuštěných aplikací – ty jsou tu zobrazeny opět ve formě karet, tentokrát jako na karuselu. Listováním shora dolů či naopak se karty jakoby pootáčejí a odsouvají. Tento přehled bude mít příznivce i odpůrce, poslední tři spuštěné aplikace tu totiž jsou identifikovány zcela jasně a přehledně, dříve spuštěné programy však na první pohled zřetelné nejsou a je třeba listovat. Navíc se do tohoto přehledu řadí každá karta internetového prohlížeče zvlášť, což ještě nutnost listování zvyšuje.
Na druhou stranu právě rozdělení karet prohlížeče do samostatných bloků v rámci multi-taskingu je další příjemnou změnou – v případě potřeby se totiž lze přepnout rovnou na tu kartu, k té stránce, kterou potřebujete. Není tedy třeba se nejprve přepínat do browseru a pak teprve přepínat karty. Dalšího vylepšení se dočkalo třeba menu nastavení, které je nově nejen přehlednější, ale konečně umí přepnout zobrazení i na šířku – pak se tu jednotlivé položky vyskládají do dvou sloupců vedle sebe a displej tak zbytečně neplýtvá místem. V nastavení lze také nově vyhledávat. Líbí se nám i nová přehlednější klávesnice nebo přepracovaná telefonní aplikace.
V nastavení nově najdeme i nové volby, standardem se například stávají úsporné režimy, které si doposud výrobci připravovali sami. Při nabíjení telefon také umí odhadnout, kolik času zbývá do plného nabití. Zásadní mají být i samotná vylepšení ve výdrži baterie. Naše praktické testy ukazují, že s výdrží není ani u vývojářské verze problém, na druhou stranu jsme neprováděli přímé porovnání se starším Androidem. Podle testů serveru Ars Technica však dovede nová verze systému oproti Kit Kat vylepšit výdrž až o hodně slušných 36 %.
Gesta s otazníkem
Android L je opravdu významným krokem pro operační systém od Googlu. V novém provedení Android dospěl a zdá se, že Google se konečně našel jak z hlediska vzhledu systému, tak filosofie ovládání. Trochu nám připadá, že se Google odvrací od současného trendu různých gest, která uživatelé používají jako zkratky k určitým funkcím.
Ne že by je Android L zcela opomíjel, to nikoli. Jenže pokud už je někde v systému k něčemu potřeba nějaký tah, je většinou poměrně intuitivně uživateli naznačen. Ten tak nečiní pouze slepá natrénovaná gesta, ale tahy, kterými ho jakoby systém provází. Proti gestům samozřejmě nic nemáme, ale jejich „biflování“ asi není pro uživatele zrovna ta nejmilejší činnost a tak přístup Androidu vítáme.
Raná vývojářská verze systému nás příjemně překvapila svou stabilitou a funkčností, v podstatě nic z aktuálních verzí nám tu nechybělo. Věříme, že Google si navíc nechává ještě nějaká ta vylepšení v rukávě a ukáže je společně s produkční verzí systému, která by měla přijít počátkem podzimu. Pak bude otázkou, jak rychle začnou novou verzi zavádět výrobci. Na hardware zřejmě příliš náročnější než KitKat není, jenže změn je víc než dost a upravovat v nové podobě grafiku vlastních nadstaveb bude možná pro některé výrobce nemilé sousto. Každopádně Android L je soustem velmi milým, ať už se bude jmenovat po jakékoli sladkosti.
