Hned po vypuknutí druhé světové války neváhal a mermomocí se toužil dostat do československé armády v zahraničí, aby pomohl bojovat proti nacistickému Německu. Sloužit chtěl u proslulé 311. československé bombardovací perutě RAF ve Velké Británii. Přání se pozdějšímu majorovi Václavu Leitensdorferovi vyplnilo o pár let později a stal se radiotelegrafistou a střelcem. Na začátku září v Rovensku pod Troskami odvážnému rodákovi slavnostně odhalili u kostela sv. Václava pamětní desku. Taková připomínka chrabrého hrdiny malému městu v Českém ráji doposud chyběla.
Celý magazín |
O odhodlanosti, odvaze i horlivosti jít do armády svědčí Leitensdorferova zpráva s datem 17. 2. 1942. Jejím adresátem bylo exilové ministerstvo národní obrany v Londýně: „Několikrát jsem se snažil vstoupit do armády, bez úspěchu. Prosím zašlete mně telegraficky výzvu, kam mám nastoupit do československé armády. Pro vaši informaci: Sloužil jsem u 44. pěšího pluku v Liberci jako četař u roty těžkých kulometů v letech 1935/37, nyní jsem zaměstnán u Bati. Mohu odejít ihned, cestovní výlohy si uhradím, jsem naprosto zdráv. Telegrafická odpověď zaplacena.“
Čas v kokpitu
Voják ji poslal tehdy z Indie, kde byl zaměstnán v pobočce Baťových obuvních závodů. A s ministerstvem v exilu si neúnavně dopisoval již od listopadu roku 1939. Nakonec se mu na britské ostrovy podařilo dostat 2. ledna 1943.
Když se 22. května 1945 Leitensdorfer vrátil ze svého posledního operačního letu, jeho skóre v kokpitu bombardéru Liberator dosáhlo úctyhodných 578,03 operačních hodin při 53 vzdušných letech. To mu ještě za války vyneslo československou medaili Za chrabrost. Později byl doma vyznamenán například dvakrát válečným křížem či medailí Za zásluhy I. stupně a v Británii dostal řády Africa Star, Defence Medal nebo War Medal. In memoriam pak v roce 1991 získal hodnost majora.
„Ačkoliv podmínky letů byly často velmi obtížné a nesnadné, vždy se projevil jako odvážný a přesný ve svém výkonu,“ stojí v knize Jana a Zdeňka Railových Přes překážky ke hvězdám II. Právě začtení se do této publikace vnuklo Turnovanovi Karlu Havlíčkovi nápad. Takový, aby se Václavu Leitensdorferovi v Rovensku vytvořila pamětní deska. Nadšenec do vojenské historie se pak ujal za vlastní peníze celé režie, pamětní kámen s deskou nechal zhotovit a do městečka v Českém ráji přivézt. „Jsem trochu blázen, ale od dětství jsem postižený letadly a jejich modelařinou a vždycky mě zajímala historie československých pilotů sloužících u RAF. Když jsem si knížku od bratrů Railů přečetl, řekl jsem si, že takovýto borec jako major Leitensdorfer v Rovensku musí něco mít. Navíc můj táta bydlí ve Štěpanovicích, což je část Rovenska. A tak jsem se do toho pustil. Spojil jsem se s panem Railem, on byl nadšený a posvětil mi to a navíc ve městě je úžasná starostka, která tomu byla velmi nakloněna,“ svěřil se Karel Havlíček. Ten by rád v budoucnu vypátral letcovy tři dcery a další příbuzné. „Rád bych, aby třeba příští rok někdo z nich dorazil do Rovenska,“ říká Havlíček.
Zajímavost: Součástí slavnostního aktu byla i ukázka dobového tábora RAF s replikou stíhačky Spitfire v měřítku 1:1. Tu má na svědomí Czech Spitfire Club.
Válečný hrdina, narozený 6. listopadu 1913, zůstal až do své smrti 19. května 1984 za kanálem La Manche. Bývalý navigátor RAF Jaroslav Novák na Václava Leitensdorfera vzpomínal takto: „Vašek byl baťovec a přišel do letectva z Indie. Byl to úžasný kluk, velmi dobrý telegrafista a radaroperátor. Měl úžasný smysl pro humor. Pasoval dobře do naší posádky. Byli jsme s ním velmi spokojeni.“
