V jeho osobě přišla nejen Česká Lípa, ale celý region o mimořádnou osobnost, která se vyznačovala nejen neskutečným historickým přehledem, ale také skromností, pokorou a ochotou pomáhat druhým.
Přes padesát let pracoval ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě, krátkou dobu stál i v jeho čele. Sepsal stovky článků o historii Českolipska, řadu vlastivědných publikací, pořádal výstavy, zájezdy, přednášky či historické procházky po městech.
Na českolipské Euroškole učil dějepis, byl členem Vlastivědného spolku Českolipska, se svým vystoupením nemohl chybět na žádné oficiální akci města. Za jeho přínos pro společnost mu Česká Lípa udělila v roce 2006 čestné občanství a v roce 2018 obdržel Poctu hejtmana Libereckého kraje.
Ladislav Smejkal se narodil v roce 1946 v Benešově nad Ploučnicí a do České Lípy se pak po studiu na Karlově univerzitě stěhoval kvůli práci. První pocity z nového domova ale nebyly úplně ty nejlepší, jak se jednou svěřil:
„Když jsem poprvé přijel do Lípy v roce 1969 a ucházel jsem se tady o zaměstnání, šel jsem tady těmi ulicemi a najednou jsem si říkal, jestli si tu vůbec zvyknu, jestli spíš neuteču, jestli tu dokážu žít.“
Bylo to i období, které vyžadovalo jeho značnou psychickou odolnost. Po roce 1969 totiž dlouho čelil tlakům, aby vstoupil do komunistické strany.
„Šli na to různě. Vyhrožovali mi, když to nepomohlo, tak zase nabízeli různé výhody. Prostě metoda cukr a bič. Já jsem si ale pořád říkal, že to nemůžu udělat, že k nim nemůžu vstoupit, protože komunisti připravili moje rodiče i prarodiče o majetek. A já bych pak měl vstoupit do strany? To nešlo. Tak jsem se jim snažil všemožně vyhýbat. Jednoduché to ale nebylo. Když mě vyšetřovala státní bezpečnost, zjistil jsem, že na mě donášeli i někteří mí kolegové. Vyšetřovatel mě chtěl zlomit, a tak mi začal líčit různé věci z mého soukromého života a říkal: Vidíte, vy možná tak špatný nejste, ale máte špatné přátele,“ vzpomínal Smejkal.
Únik pak hledal v prohlubování vzdělání, pátrání v minulosti a ve víře. Velkým zázemím mu byla rodina.
„Přes padesát let jsem díky práci historika vracel různé nebožtíky zpátky do života, protože si to zasloužili. Často to bylo složité, spousta chvil byla svízelných, rád bych to shrnul do nějakých pamětí, aby veřejnost věděla, že to není žádná prosluněná procházka, ale cesta dosti trnitá. Ale na každém trnitém keři jsou krásné růže a já jsem měl to štěstí, že jsem se těchto krásných růží v životě mnohokrát dotkl,“ zmínil před časem Smejkal. Poslední rozloučení s ním proběhne 10. září od 13 hodin na českokolipském hřbitově.
