Expozice, kde se nacházejí loďky, pruty, podběráky nebo lovecké pasti, ukazuje rybu také coby hrdinku mytologie a náboženství, předlohu pro malíře a řemeslníky, jako bytovou dekoraci či vítanou položku na jinak bezmasém a poněkud nudném postním jídelníčku.
Pytláctví nicméně zacvičí s emocemi návštěvníků ze všeho nejvíc. Jak ve středověku přibývalo rybníků, rostla chuť poddaného lidu po mase kaprů, štik či sumců. Tresty za pytláctví se staly zvířecky krutými.
Ještě před 300 lety měli feudálové na svých panstvích pro černý rybolov kruté zákony. Stálo v nich varování: „Rybníci, řeky, potokové se vám zapovídají pod ztracením očí i hrdla!“
„Lidé tenkrát pytlačili většinou z hladu,“ říká ředitelka muzea Vladimíra Jakouběová. „V současné době pytláci v Českém ráji s chycenými rybami hlavně obchodují. Prodávají je třeba do restaurací.“
Pokud by stroj času pytláky posunul do 16. století, rozklepali by při lovu strachem nejen sebe, ale i okolní rákosí.
Obvyklé bylo oběšení, čtvrcení, zardoušení, upálení, vpletení do kola, zahrabání do země a nabodnutí na kůl. U rybníků často docházelo k bitkám s panskými úředníky a biřici.
S časem zákony na přísnosti ubraly. Za pytláctví se nepykalo životem, ale vypíchnutím očí nebo utětím pravé ruky.
Během 18. století se tresty ještě více zmírnily na zmrskání metlami, stání na pranýři, vězení spojené s nucenými pracemi nebo na spíše výstražné tresty useknutí „pouhého“ jednoho prstu a vypálení cejchu v obličeji. ́
Do jižních Čech pronikaly dokonce tlupy pytláků z Rakouska. Kradly ryby dokonce i ze sádek.
„Na výstavě představujeme pasti, používané pytláky k lovu ryb,“ uvádí Jakouběová. „Řekla bych, že se teď pytláci chovají k rybám surověji než v minulosti.“
Pytláctví se nyní řadí mezi trestné činy a hrozí za něj až pět let vězení. Pokud ale škoda nepřesáhne pět tisíc korun, dopouští se pachatelé pouze přestupku. Mohou dostat pokutu nejvýše 30 tisíc korun.
