Současné Muzeum Českého ráje má takových příběhů přehršli (tedy spoustu). Aby také ne, když je mu letos 130 let.
Bohulibý nájezdník do maminčina království starých klenotů, patriot - adolescent Šimák vyrostl ve významného historika, profesora Karlovy univerzity, klíčového spolupracovníka muzea a autora nejzásadnějších historických statí o Turnovu.
Ještě o něco víc se o něm dozvíte na výstavě „Už 130 let“, jež od pátku zdobí Muzeum Českého ráje. Výstavu připravila se svými kolegyněmi a kolegy Alžběta Kulíšková.
Seznámíte se na ní rovněž s dalšími velkými osobnostmi, kromě jiných se slavným turnovským rodákem, cestovatelem Čeňkem Pacltem.
Vůbec jako první Čech „prorajzoval“ v devatenáctém století všechny světové kontinenty. Tento neskutečný dobrodruh zemřel ve svých 74 letech při hledání diamantů v jižní Africe.
Muzeum otevíralo pouze o nedělních odpoledních
Když městská rada založil v roce 1886 v Turnově muzeum, otevíralo pouze v neděli dopoledne a útočiště našlo přímo na radnici. Mělo však obrovské štěstí na svého kmotra, malíře Jana Prouska. Ve svém domě U Českého granátu nezištně shromažďoval a opatroval první národopisné a historické sbírky.
V roce 1914 Prousek zemřel a část jeho majetku přešla do muzea, další se po aukcích rozptýlil do měšťanských rodin v Turnově a v mnoha z nich pravděpodobně zůstal dodnes.
Skromné počátky, kdy lidé chodili do turnovského muzea pouze před svátečním obědem, patří dávno jen do vzpomínek. Muzeum se řadí k nejvíce vyhledávaným turistickým cílům v Libereckém kraji.
Od počátku třetího tísiciletí do něj zavítalo více než 858 tisíc lidí. Roční průměr tak vychází na 57 tisíc návštěvníků. Pro srovnání - přibližně stejně turistů vystoupá za rok na hrad Bezděz.
Turnov patřil mezi prvních padesát českých měst, kde vznikla v 19. století regionální muzea. Mezníkem v historii muzea se stal rok 1927. Úspěšný továrník a majitel Provazárny Josef Boháček, který přežil svou manželku i děti, odkázal muzeu jeho současné sídlo, budovu ve Skálově ulici.
Slavná výstava minerálů a drahých kamenů
Již o tři roky později oslnila celé Československo Kamenářská výstava. Mířily na ni zájezdy až z druhého konce republiky - z Podkarpatské Rusi.
Výstava vedla k vytvoření kolekcí minerálů a drahých kamenů, jimiž se Muzeum Českého ráje chlubí i v roce 2016. Šperky ze současné turnovské sbírky poznali návštěvníci také na výstavách v mnoha evropských i zámořských zemích.
Těžké časy naopak prožívalo muzeum během druhé světové války. Platilo pro ně bezvýhradně „Inter arma silent musae - Ve válce Můzy mlčí“. Po vpádu Hitlerovy Třetí říše do okleštěného Československa se muzeum uzavřelo a sídlila v něm policie.
Výstava „Už 130 let“ nabízí atraktivní pohledy na práci všech osmi oddělení, která v muzeu existují. Například archeologii připomínají mince z úvodu 17. století, k nimž se vážou pozoruhodné novodobé historky.
Stříbrné groše, pocházející vesměs z Polska, objevili dělníci při výměně podlahy v domku správy telegrafních sloupů. Ležely v hliněných nádobách a v plátěném sáčků. Ukryl je kolem roku 1615 pravděpodobně majitel domu. Nejspíše nečekaně zemřel a nestačil o pokladu zpravit své potomky.
Z vzácného nálezu zbývá muzeu 651 mincí. Vlastnilo jich víc, ale v dobách, kdy zabezpečení sbírek bylo chabé, někteří návštěvníci neodolali a 350 let starými groši obohatili své soukromé sbírky.
Poslední velké trable v 90. letech
Poslední velké trable se zloději potkaly Muzeum Českého ráje v druhé polovině 90. let minulého století. Zlodějské gangy ukradly skříně z Dlaskova statku v Dolánkách a odnesly šperky z granátové klenotnice ve stálé expozici muzea v Turnově.
„Je pro mě obrovským zadostiučinění, že se ukradené exponáty do muzea vrátily,“ uvádí Jakouběová. „Šperky z granátů vypátrali policisté až v Německu. Mezitím jsme si pořídili z pojistky novou kolekci granátových šperků, takže jsme po vrácení ukradených klenotů měli paradoxně kolekce dvě.“
Mimochodem, současná a špičkově chráněná klenotnice se nachází v bývalém sklepě, kde dříve skladovala nedaleká mateřská školka brambory.
Muzeum se od roku 1989 hodně posunulo. V propadlišti dějin skončilo třeba skladování historického nábytku na mlatě Dlaskova statku v Dolánkách.
Minulostí jsou rovněž nevytápěné prostory starého depozitáře v bývalé městské věznici, kde kamínka ohřívala pouze místnost pro kurátory. Cenné sbírky tam spočívaly ve zcela nevhodném prostředí.
Jakouběová působí v muzeu od roku 1979 a za krásný považuje například rok 2001. „Postoupili jsme tehdy do finále mezinárodní soutěže muzeí v italské Pise,“ vzpomíná ředitelka.
„Na slavnostním vyhlášení jsme se mohli setkat s belgickou královnou. Osobně považuji za nejdůležitější, že se po mnoha letech pořád ještě těším každý den do práce a pracuji s báječnými lidmi, kterým jde o společnou věc.“
