Desetiletý Josef trpí vzácnou vývojovou vadou. Při ní je vřetenní kost předloktí zkrácená nebo úplně chybí. Ruka je zakřivená a v oblasti zápěstí vykloubená. Často také chybí palec.
Lékaři z Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie ve Vysokém nad Jizerou mohli u chlapce minulý týden poprvé použít takzvaný distrakční aparát. Ten je na ruku „namontovaný“ a rodiče jej musí doma obsluhovat.
„Zjednodušeně řečeno mají rodiče šupleru a klíče, odměřují a každý den zapisují, jak pomocí šroubů aparát posunují. Tím bude docházet k vyrovnání zápěstí,“ vysvětlila Alena Schmoranzová, primářka vysockého ústavu.
Posun může být bolestivý
Pro dítě ale může být takový posun bolestivý. Napínají se při něm totiž měkké tkáně, cévy i nervy. „Pro rodiče je to velmi emočně náročné, ale nesmí polevit. Doporučujeme, aby posunovali pomalu, třeba jen čtvrt otáčky třikrát, čtyřikrát za den. Když je to jen o kousíček, snášejí to děti lépe,“ upozornila primářka. Josef bude mít aparát na levé ruce až půl roku. Za tu dobu mu pomůže vytáhnout ruku co nejdál nad konec loketní kosti, aby mohli lékaři narovnat zápěstí.
„Je to pro nás novinka, zatím si na to zvykáme. Dostali jsme instrukce, jak s aparátem zacházet, tak uvidíme, musíme hlavně opatrně,“ sdělil otec chlapce Jan Budka. Do ústavu přešli poté, co nebyli spokojeni s léčbou, za níž dojížděli do Prahy.
„Chceme pro syna to nejlepší, proto jsme zvolili tuto cestu, aby mohl jednou lépe fungovat jak v zaměstnání, tak i v osobním životě,“ podotkl tatínek. Josef se podle svých slov nejvíce těší domů, do Dobříše, na maminku a bratra. A také, až si zase zahraje fotbal, i když ví, že to chvíli bude trvat. „Ruka mě nebolí, předtím to bylo těžší,“ svěřil se.
Palec zrekonstruují z ukazováčku
Až splní aparát svou úlohu, čeká chlapce fáze stabilizace, kdy se musejí všechny tkáně uklidnit a zvyknout si na nové postavení. „Poté jej budeme operovat. Přesuneme šlachy ze zkráceného místa na místo, kde vyvážíme tahy. Až bude mít srovnané zápěstí, čeká ho ještě paleček. Ten se zrekonstruuje ze současného ukazováčku, který uvolníme, přeneseme, posuneme, zafixujeme,“ popsala primářka.
Dosud využívali lékaři k těmto účelům malý ortofixový aparát, jenže ten je nevhodný pro starší děti. Použít nemohou ani aparát pro dospělé, který je pro ně zase příliš těžký.
Vysocký ústav chirurgie ruky proto toužil po distrakčním přístroji, který vyvinul německý profesor Rolf Habenich z hamburské kliniky a ve světě se běžně používá. Je totiž dostatečně robustní, aby vydržel tah starších tkání. A protože je vyrobený z uhlíkových vláken, je také extrémně odlehčený. Jediná nevýhoda je, že je drahý. S jeho pořízením ale pomohla lékařům Nadace Preciosa, která za něj zaplatila čtvrt milionu a ústavu ho darovala.
Vrozená vada, kterou malý Josef trpí, není až tak častá. V České republice jde o jeden až tři případy ročně. Nejčastěji postihuje chlapce a vzhledem ke své závažnosti může znamenat i těžkou invaliditu. „Tato vada byla v minulosti vždy zdrojem nenávisti a posměchu. Vzniká už mezi čtvrtým až sedmým týdnem těhotenství,“ upozornila Alena Schmoranzová.
