Pěst vystřelí proti obličeji autobusáka, ten ji ale bleskově kryje pažemi. A pro útočníka zcela nečekaně rasantní kryt má pokračování. V rychlém sledu následuje chycení paže, úder do krční žíly a otočení hlavy. Útočník končí v pedálech u podlahy autobusu. A neví, kde je nahoře a kde dole.
„Když bude ten druhý silnější, ruku mu třeba neotočíte. Hlavu otočíte vždycky,“ vysvětluje několika řidičům a řidičce dopravního podniku Petr Zázvorka, mistr z klubu Okinawa Karate a Kobudo Liberec. Zfetovaný cestující třeba i se třemi pomocníky si na něm „vyláme zuby“.
Řidiči čelili vážným útokům
Řidiči Dopravního podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou se ale většinou prát neumějí a ani nechtějí. Přesto v poslední době musejí čelit přibývajícím útokům, dokonce velmi vážným. A dopravní podnik jim zařídil sebeobranné kurzy, aby už nebyli pokaždé zbitými oběťmi. U mistrů prapůvodního, tedy bojového stylu karate.
Fotogalerie |
Řidiči vůbec poprvé procházejí praktickým výcvikem přímo ve stísněných kabinách autobusů. Řeší modelové situace, které mohou za volantem nastat.
„Nebojte se toho. Když neškubnete, nic mu neuděláte,“ radí instruktor řidiči, který moc šetří svého kolegu.
„Nesmíte se s ním rvát. Musíte ho vychýlit tak, že nebude schopen se bránit. A hlavně tu akci musíte dokončit. Když ho jen necháte na sobě po úderu do krku, nemusí se vám podařit ho okamžitě sundat, protože adrenalin pracuje. Otočte si ho tak, aby nebyl schopen útočit,“ opravuje řidičům Zázvorka prováděné techniky.
Řidiči se také učí zmáčknout vysoce citlivé body. Útočníka tím dokáží okamžitě a co nejjednodušeji zpacifikovat.
Z ničemy se stává „hadrový panák“.
Nejde přitom o žádné samoúčelné násilí, ale instruktor učí odrážet útoky vycházející ze situací, které se ve vozech MHD staly. Před třemi lety například napadli dva agresoři řidiče autobusové linky číslo 12. Za jízdy jej bili pěstmi do obličeje. Násilníci utekli a řidič skončil v pracovní neschopnosti.
Letos v dubnu zase skončil řidič tramvaje po úderu zezadu dokonce v bezvědomí. Upozornil přitom jen ženu na neplatnou jízdenku, ze zálohy jej napadl přítel černé pasažérky. Společně pak ještě šoféra vyhodili z vozu. Napadený má po útoku za sebou několik operací.
„Mě ještě nenapadli. Ale dostal jsem se třikrát do situace, kdy jsem musel volat policii. Naposledy jsem chtěl vykázat dva opilce, kteří dělali bordel. Napomenul jsem je, ale oni mě poslali někam. S tím nic neudělám,“ popsal řidič Zdeněk Leszkoven jednu z typických situací.
„Ukážu vám jeden trik, kterým elegantně vyvedete kohokoliv z autobusu,“ reaguje na navozenou situaci Petr Zázvorka. Loket řidiče-agresora zmáčkne pod paží a ohne mu zápěstí do pravého úhlu. Z ničemy se rázem stává „hadrový panák“. „Strašně to bolí,“ syká bolestí páčený řidič. Snaží se udeřit cvičitele druhou rukou, ale bolestí je paralyzovaný. Neudělá nic.
Z útočníka štítem
„Když mám před sebou jednoho útočníka a takhle ho vedu, další se na vás nedostane. Udělám si s ním před sebou štít. Pokud ho dobře chytnete, přinutí i ostatní, aby dali pokoj,“ ubezpečuje Petr Zázvorka.
„Mě napadli loni v půl čtvrté odpoledne. Opilci se udělalo špatně. Když jsem mu pomáhal, probral se a chtěl mě udeřit pěstí. Naštěstí jsem to vykryl. Bylo to nepochopitelné,“ přiblížil jednu ze situací řidič Václav Červený.
„Agresivita lidí se stupňuje. Ideální je, když s vámi spolupracují cestující. Pokaždé to ale není. Takové kurzy pro nás proto mají určitě smysl. Do podvědomí se nám dostanou správné reakce a dokážeme co nejvíc eliminovat následky napadení,“ dodal řidič.
„Učím je to základní, aby dostali útočníka pod kontrolu. Myslím, že to dokáží i po tomto základním kurzu,“ řekl Petr Zázvorka, licencovaný instruktor České federace Okinawa Karate a Kobudo.
O smysluplnosti kurzů nepochybuje nikdo z řidičů, kteří se do nich přihlásili. „Pořád si myslím, že je většina lidí normální, ale nenávistné projevy jsou čím dál větší. Nácvik se může určitě hodit, když dojde k agresivnímu útoku. Nevím, jestli v tu chvíli správně zareaguji, ale budu mít větší šanci. Chci být připravený,“ řekl Zdeněk Leszkoven.
„Nerad bych to použil v praxi, ale jsou situace, kdy to asi jinak nejde. Docela rád bych proto pokračoval. Ty chvaty se musí opakovat, aby se zautomatizovaly,“ míní řidič Milan Štefko.
Nejjistější je se zavřít do kabiny
„Některé chvaty si už docela dobře pamatuji, absolvovala jsem i kurzy ve Větrníku. Tady je to super v tom, že se učíme reagovat ve stísněné kabině. Nejjistější je se zavřít do kabiny a volat policii, ale pokud to jinak nejde, je to jistota, co může zachránit zdraví,“ svěřila se se svým názorem na sebeobranné kurzy vedoucí autoškoly a řidička autobusu Iveta Velechovská.
Odváděcí páky nebo odražení ran sleduje i mluvčí dopravního podniku Martina Poršová. „Zrovna minulý týden zranili řidiče na Králáku, má poraněné ucho. Nedávno napadli revizorku,“ hlásí neradostnou statistiku.
„Naše zaměstnance třeba i za přepážkami pravidelně školíme, jak konfliktům předcházet. Chceme ale, aby se jich co nejvíc umělo opravdu ubránit,“ vysvětlila mluvčí Poršová.
