Radnice by zasloužila ..., spolkne nadávku muž venčící psy u hráze liberecké přehrady. Skautský vedoucí a dětský lékař Ivan Brabec se právě rozhlíží po okolí nádrže, kdysi jedné z pyšných dominant Liberce.
Dnes jakoby pozapomenuté a upadající vodní plochy. O tom, že by nabízela kvalitní rodinné koupání, si může nechat jen zdát.
„Je to tu ostudné. Taková technická památka a ideální místo na rekreaci ... Pamatuju si to tu jako výborné místo na koupání. Teď je to škoda mluvit,“ smutní Brabec. U přehrady žije odmala.
Kritikou nešetří kvalitu vody ani pláž. „Vždyť děti se ani po tom strmém a neudržovaném břehu nedostanou do vody. Je to tam na zlomení nohy,“ říká Brabec.
Z travnaté pláže, kde je pískoviště a zašlá skluzavka s lanem a dřevěným domečkem á la Tomovy parky nevede do vody žádný pozvolný vstup.
Jen na dvou místech jakési kamenné kostky suplují schody. Ve vodě reziví někdejší mola. Ovšem bez dřevěných desek. V pořádku jsou asi jen dvě mola.
Blátivá stezka jak v pralese
Šťastlivci, co je zabrali, se na nich opalují. Břeh zarůstá travou. Cesta podél přehrady je na mnoha místech mokrá a mění se v blátivou pralesní stezku.
ZnámkováníPřehrada v Liberci
Pozn.: Hodnocení je jako ve škole, 1 nejlepší, 5 nejhorší. |
„Ta pláž je asi nejostudnější. Kdybych ji měl oznámkovat, dostane čtyřku jako vyšitou,“ nešetří Ivan Brabec jediné místo, kde se lidé dostanou do vody. Jedním dechem zmiňuje i ucpaný kanál, který měl dříve odvádět část vody při zvýšeném průtoku mimo hlavní přehradní nádrž. Dříve v něm dokonce podle Brabce plavali pstruzi.
„Město by mělo řešit i dopravní situaci. Cyklisty bych pouštěl jen po druhém břehu. Vznikají tu velmi nebezpečné situace. Snad se zlepšení stavu někdy dočkám,“ loučí se liberecký patriot Brabec. U přehrady není parkoviště, auto se musí nechat v jedné z přilehlých ulic.
Hladinu čeří osamělý kajakář. Do vody se v pátek před dvanáctou osměluje vstoupit jen opálený senior. „Vstup by se mohl zlepšit. Voda je tady ale pořád dobrá a mám to tady rád,“ říká muž, když usedá na ručník na travnaté pláži.
Hrstka lidí také popíjí pivo na čistých lavicích před restaurací Na přehradě. Půl litru Kozla stojí pětadvacet korun, stejně jako Svijanský máz. Plzeň je o deset korun dražší.
U stánku nabízí klasiku
K jídlu je stánková klasika - sýr v bulce za 49, hranolky za 36, párek v rohlíku za 22 nebo langoš za 40. Pod střechou je k dispozici rozlehlý prostor se stoly a lavicemi pro desítky lidí.
Překvapí čistota toalet. K dispozici je dokonce záchod pro imobilní návštěvníky a jeho součástí je přebalovací pult pro nejmenší děti. K restauraci přiléhající přístavek s obrázky podmořského světa. K dispozici jsou i převlékárny. Ke sprchám půjčí obsluha klíč.
K pláži přiléhá beachvolejbalové hřiště. Tím výčet atrakcí a vybavenosti přehrady končí.
„V Jablonci je přehrada přirozeným centrem, v Liberci to tak bohužel nefunguje. Nikdo se o ni pořádně nestará, nečistí břehy, je tu strašný přístup do vody. Postrádám tu i víc prolézaček a atrakcí. Líbily by se mi třeba prvky na cvičení, jako jsou v Jablonci. Není se co divit, že i Liberečani jezdí raději tam,“ říká u pískoviště Jana Chlupová.
Přitom přehrada má potenciál k tomu, aby se stala rekreačním a kulturním středobodem Liberce. Rozhýbat spící kout Liberce se už před pěti lety pokusili mladí architekti z ateliéru Mjölk, když na betonovou plošinu uprostřed vodní plochy postavili veřejnou saunu. Dnes je na koupališti v Kateřinkách.
Čas od času se na přehradě konají koncerty. Skupina nadšenců Fotošálek zase na hrázi pořádá Salon tolerance. Fotografickou výstavu s mottem Toleruj druhé a neprožívej sebe. Letos v květnu měla dokonce mezinárodní obsazení.
Místní skupina vodních skautů Flotila zase pořádá pietní Kotorský závod - vzpomínkovou akci na české námořníky popravené v roce 1918 po potlačení vzpoury v Boce Kotorské.
Jeho součástí je i závod vlčat memoriál Jirky Bělského. Čtrnáctiletého hocha, jenž před sedmi lety zachránil ve Stvolínkách tři dětské životy a sám při tom zahynul.
Na přehradě se pořádají tradiční závody dračích lodí.
